Koncepty a pojmy

• Věřiti (dověřiti se, uvěřiti), víra

  Znamená pokládati někoho nebo něco za spolehlivé a podle toho se chovati, tedy důvěřovati, spoléhati se.

• Ospravedlnění, ospravedlniti

  Označuje soudní výrok zprošťující viny, v bibli vyjadřuje Boží činnost obnovující spravedlnost a správný vztah k němu založený na smlouvě.

• Svatost, svatý

  Označuje naprostou odlišenost, oddělenost a jinost od všeho obecného, spojená s posvátnou úctou a bázní.

• Zákon

  Označuje zjevenou vůli Boží, vyjadřuje zavazující stránku Boží milosti, jež je základem bytí Izraele.

• Večeře Páně

  Poslední večeře Ježíše s učedníky, při níž rozlomil chléb se slovy „toto jest tělo mé“ a podal kalich s odkazy ke krvi a smlouvě.

• Tělo

  Označuje masitou složku lidského nebo zvířecího těla, v rozšířeném smyslu pak celou lidskou přirozenost.

• Věčně [věčnost, věčný]; věk [věky, na věky]

  Označuje velmi odlehlou, takřka nedohlednou dobu, zejména budoucnost neomezenou, protože je to budoucnost Boží, vyjadřuje jistotu a trvalost toho, co je rozhodnuto Božím skutkem.

• Oběť

  Patří k nejstarším a nejvšeobecnějším projevům náboženského života se snahou působit na božstvo.

• Soud, soudce, souditi

  Pojmy soudu a souzení v bibli – izraelské soudnictví, Bůh jako vládce a soudce Izraele i světa, a novozákonní pojetí Božího a Kristova soudu.

• Hřích

  Jeden z nejdůležitějších biblických pojmů, jehož obsah se prohluboval s rostoucím povědomím svatosti Boží.

• Slovo, Slovo Boží

  Výraz pro oslovení a zjevení Boží, tvůrčí sílu, která zasahuje do běhu událostí a je přítomným zjevením vůle Boží.

• Stvoření

  Biblické pojetí stvoření – starověký izraelský obraz světa, jedinečnost biblické zprávy oproti staroorientálním mýtům (Gn 1–2) a novozákonní motiv „nového stvoření“ v Kristu.

… a dalších 102 hesel – otevřít celou podkategorii Klíčové biblické a teologické pojmy

• Amen

  Pevný, spolehlivý, pravdivý; ano, pravda, jistě, tak budiž; uznání slova a přísahy.

• Mammona, mamona

  Slovo semitského původu označující jmění, cenný majetek, zvláště zisk nečestně získaný.

• Thumim

  Dokonalost, nevinnost; nejčastěji ve spojení s urim, kamínky v náprsníku velekněze pro věštění.

• Maran atha

  Aramejská formule; Přišelť Pán náš nebo Pane náš, přijď; užívána při bohoslužbách.

• Mene

  První slovo tajemného nápisu v Balsazarově paláci, z něhož Daniel vyčetl záhubu královu a dynastie.

• Sélah

  Židovský hudebněliturgický výraz nejistého významu; snad znamení pro vpadnutí sboru v chvalozpěvu.

• Leviatan

  Tajemný drak nebo mořská obluda, jež hrozí světu zničením; v podstatě protivník Hospodinův.

• Lama zabachtani

  Aramejsky Proč jsi mne opustil; Ježíšův výrok na kříži citující Ž 22,2 jako výraz zástupného utrpení.

• Elói

  Aramejsky Bože můj; Ježíšův výkřik na kříži je citát ze Ž 22,2, pokus zpívat tento žalm.

• Alamot

  Hebrejsky množné číslo od 'alma = dospělá dívka; snad 'vysoký' dívčí zpěv či druh nápěvu.

• Halelujah

  Chvalte Hospodina; výzva v chvalozpěvných žalmech; užívána při bohoslužbách a vítězných písních.

• Alef

  „Skot“; první písmeno hebr. abecedy, hrdelnice; z něj vzniklo řec. alfa.

… a dalších 27 hesel – otevřít celou podkategorii Hebrejská a aramejská slova

• Řekové (Řek, řecký, řecky)

  Národ, který sám sebe nazýval Helleny a který obýval jižní část Balkánského poloostrova, na Egejských ostrovech a na západním pobřeží Malé Asie.

• Farizeus – farizeové

  Jedna z význačných židovských náboženských stran; jméno odvozeno od oddělenosti od zástupu.

• Stoičtí mudrcové

  Jsou přívrženci filosofické školy navazující na starší řeckou tradici, typičtí představitelé hellenistickořímského myšlení.

• Žid (Židé), židovský, židovstvo

  Označuje původně Judejce, příslušníky jižního království, později běžné označení Izraele nově ustaveného po exilu, vyjadřující národní a sociologický celek.

• Het, Hetité

  Mohutný národ s vysokou kulturou, který mezi roky 2000–1200 před Kristem soupeřil s Egypťany, Assyřany i Babyloňany o prvenství politické.

• Samaritán

  Obyvatel střední Palestiny, smíšenina Izraelců s kolonisty usazenými Assyřany po zničení Samaří.

• Filištínští

  Pocházeli podle biblického podání z Kréty, ve skutečnosti spíše z balkánské oblasti, odkud byli vypuzeni.

• Moáb

  Syn Lotův a praotec Moabských, obývajících vysočinu východně od Mrtvého moře.

• Makkabejští

  Po Judovi Makkabejském; důležitý článek v politickém vývoji národa po návratu z babylonského zajetí.

• Saduceové

  Šlechtická konservativní kněžská strana známá z doby Ježíšovy, odvozující svůj původ z rodu Sádochova.

• Levité

  Pokolení oddělené pro kněžskou službu u stánku úmluvy a chrámu, podřízené synům Áronovým.

• Amorejští

  Jeden z praobyvatelů země Kananejské před příchodem Izraelitů, který přišel kolem roku 2500 před Kristem ze severu.

… a dalších 69 hesel – otevřít celou podkategorii Národy, kmeny a jiné skupiny obyvatel

• Bál

  Pán ve smyslu hospodáře, hlavní mužské božstvo semitských národů, zvláště Feničanů a Babyloňanů.

• Tammuz

  Akkadsko-babylonské božstvo, snoubenec Ištary a král podsvětí; vegetativní božstvo ročního cyklu.

• Astarot

  Bohyně semitských národů; úrody a pohlavního života na jedné straně, zániku a smrti na druhé.

• Diana Efezských

  Latinský protějšek řecké bohyně Artemidy; v Malé Asii tuzemská matka božstev, obraz plodnosti.

• Belzebub

  Pán much, bůh ctěný ve filištínském městě Akaron; Židé v NZ jej pokládali za ďábelské kníže.

• Melech

  Král, totéž co Moloch; hlavní božstvo Ammonitských, jemuž byly přinášeny ohnivé oběti dětí.

• Adramelech

  Božstvo samařské podobné koni či mezku; též syn Senacheribův, jenž otce s bratrem zabil.

• Moloch

  Král; modla Ammonitských, totožná s moábským Chámos; lidské oběti dětí v rozpálené měděné postavě.

• Merkuriáš

  Římský bůh obchodu, řecký Hermes; v Lystře považoval lid Pavla za Merkuriáše, hlasatele Jupiterova.

• Merodach

  Pohebrejštěné jméno babylonského městského boha Marduka; zvláštním ctitelem byl Nabuchodonozor.

• Dágon

  Obilí, zrní; původně božstvo zemědělců filištínských, později válečné a národní božstvo.

• Kastor a Pollux

  Blíženci, synové Dia, uctíváni ve Spartě jako Dioskurové; ochránci námořníků; znak lodi Pavlovy.

… a dalších 19 hesel – otevřít celou podkategorii Pohanská božstva

• Císař

  Označení panovníka světové říše římské, který byl nejvyšším nositelem státní moci nade všemi územími NZ.

• Rodina

  Představuje základní kultickou jednotku, která byla pro Izraelce nejen fyzickou, ale i psychickou pospolitostí společného charakteru.

• Pán

  Označuje výrazem úcty osobu společensky výše postavenou a v náboženském smyslu vyjadřuje svrchovanou moc a panství Boha.

• Manžel, manželka, manželství

  Nejstarší Boží řád a ustanovení umístěné do ráje, kde muž a žena tvoří psychickou jednotku a celého člověka.

• Otrok

  Izraelec se mohl státi otrokem následkem chudoby, zlodějství nebo prodeje otcem, přičemž mojžíšské zákony pečlivě omezovaly dobu služby a zakazovaly tvrdé zacházení.

• Dítě

  Bylo v Písmě svatém pokládáno za důkaz zvláštní Boží přízně a Boží dar a prostředek mimořádného Božího požehnání.

• Tkadlec, tkáti

  Staří Izraelci tkali především vlnu a len; předení i tkaní se naučili od Egypťanů.

• Matka

  Měla ve starověku a tudíž i v Izraeli zvláštní postavení v rodině i ve společnosti.

• Otec [člověk]

  Hlava rodiny v patriarchálním zřízení, pán otcovského domu s autoritou, duchovně spjatý s celou rodinou.

• Správce

  Ten, jenž něco řídí nebo je nad něčím ustanoven, ve starověku otrok, úředník nebo vládce.

• Biskup

  Dozorce a strážce; v Novém zákoně totožný se starším (presbyterem), pověřený dozorčí funkcí ve sboru.

• Stavitel

  Účelem stavebnictví v Palestině bylo opatřit ochranu před sluncem v létě a deštěm v zimě.

… a dalších 28 hesel – otevřít celou podkategorii Role ve společnosti

• Znamení

  Označuje fenomén, kterým Bůh zjevuje svou vůli a jehož smysl a význam je určen zjevujícím slovem, v rozlišení od pouhé podivuhodnosti.

• Trest, trestání, trestati

  Označuje Boží výchovnou kázeň, jež je výsledkem jeho soudcovské činnosti a výchovným prostředkem pro nápravu hříšníků.

• Starý Zákon v Novém

  Označuje způsob, jak Nový zákon pojímá svaté spisy starého Božího lidu jako autoritativní zjevení Boží, které však nachází své naplnění a ukončení v Ježíši Kristu.

• Svědek, svědčiti, svědectví

  Označení toho, kdo na základě přímé osobní zkušenosti podává zprávu o tom, co viděl, slyšel a čeho se zúčastnil.

• Sloužiti, služebník

  Označují především službu, kterou vykonává otrok, a vyjadřují naprostou závislost a služebnický vztah k božstvu nebo pozemskému pánovi.

• Viděti [vídati; uzříti; hleděti, pohleděti, prohlédnouti; patřiti, spatřiti, spatřovati], vidění

  Sloveso pro nejdůležitější smyslové vnímání; v hebrejštině i řečtině je „vidět“ vyjádřeno několika slovy podobného obsahu.

• Umění

  Výtvarné umění ve Starém zákoně se soustřeďovalo převážně na kultovní předměty a výzdobu stánku a chrámu, přičemž Izrael měl zakázáno zobrazování Hospodina v lidské podo...

• Vzdělati (vzdělávati se), vzdělání

  Znamenala v staré češtině takřka totéž co stavět a používá se k překladu téhož podkladu v původních jazycích.

• Veliký

  Označuje velikost všeho druhu a v přeneseném smyslu znamená mocný, slavný, je stálým přívlastkem jména Hospodinova.

• Naroditi se, narození, narozený

  Narození dítěte bylo u Izraelců pokládáno za zvláštní Boží požehnání a výrazy narození mají také význam obrazný pro duchovní poměry.

• Řeč

  Označuje konkrétní mluvené slovo s důrazem na osobu mluvícího a jeho působivost, může znamenat výrok, promluvu, zvěst, rozkaz i Boží zjevení.

• Podobenství II

  Zjišťuje podobnost mezi známou skutečností ze zkušenosti a duchovní pravdou, je to obraz ze všedního života, kterým se něco nového znázorňuje něčím známějším.