Matka

Matka měla ve starověku a tudíž i v Izraeli zvláštní postavení v rodině i ve společnosti. Staří Arabové i Bábelané žili ještě ve společenském zřízení matriarchálním, v němž m. tvořila základ rodiny. Stopy po tomto zřízení najdeme i ve SZ: matka je vládkyní stanu [Gn 24,67], rozhoduje o sňatku svých dětí [Gn 24,55; Sd 14,2]. Ale i za zřízení patriarchálního, kdy hlavou rodiny byl otec, bylo její postavení v rodině mimořádné: podílela se o autoritu otcovu nad dětmi, takže otec a matka jsou jmenováni současně a úcta k oběma rodičům byla základem rodinné pospolitosti a příkazem Božím [Ex 20,12; 21,15.17; Lv 19,3; 20,9; Dt 5,16; Ez 22,7]. Rodina matčina byla někdy důležitější než otcova, takže synové někdy mají jméno po matce [Joáb a Abizai jsou jmenováni jako synové Sarvie, sestry Davidovy 1S 26,6; 2S 2,13; sr. 1Kr 15,10; Ezd 2,61; Neh 7,63]. Muž byl často bližší matce než vlastní manželce, jak je vidět na Samsonovi, jenž svou mlčenlivost vůči ženě omlouvá tím, že ani své matce neprozradil „pohádku“ [Sd 14,16]. Výchova byla v podstatě věcí matčinou [Př 1,8; 29,15; 31,1; Iz 66,13]. SZ často výslovně jmenuje matku králů [1Kr 15,10; 2Pa 22,2n; 24,1n; 25,1n; 26,3n]. Matka králova ovšem jako všude na východě měla zvláštní postavení [1Kr 2,20; 15,13; 2Pa 15,16; 2Kr 10,13].

Největším ponížením pro ženu bylo, zůstalali v manželství bezdětná [Gn 30,23; 1S 1,6]. V takovém případě i otrokyně-matka se cítila povýšena nad svou bezdětnou paní [Gn 16,4n]. Bylo ovšem možno stát se matkou adopcí dítěte, jež bylo zrozeno „na kolena“ bezdětné manželky [Gn 30,3]. Takové dítě pak mělo v rodině větší práva než děti otrokyně. Přirovnává-li Pl 1,1 Jerusalem k bezdětné vdově, chce tím naznačit nejhlubší ponížení tohoto města.

M. byla obrazem Boží lásky a péče [Iz 66,13; sr. Iz 49,15], symbolem lidu Božího [Iz 50,1; Jr 50,12; Oz 4,5]. Eva je nazývána mátí všech živých [Gn 3,20]. Matkou Jerusalema [podle Ez 16,3 sr. v. 45 n] je jmenována Hetejská, čímž se chce naznačit, že Hetejští byli praobyvateli tohoto města. Nazývá-li se Debora m. v Izraeli [Sd 5,7], chce se tím říci, že je dobroditelkou lidu [sr. otec nuzných Jb 29,16], jeho zachránkyní, jež mu svou pomocí znovu dala život. I město bývalo nazýváno matkou a podměstí dcerou [Ž 137,8; Za 2,10]. V hebr. textu je toto obrazné užití pojmu m. mnohem patrnější než v českém překladu. Tak na př. 2S 20,19 se mluví o hlavním městě, v LXX o metropoli, v hebr. o „městě a to matce“.

SZ přikázání úcty k rodičům [Ex 20,12; 21,16; Mt 15,4; Mk 7,10; Mt 19,19; Mk 10,19; L 18,20] zbavil Ježíš farizejského znehodnocení a otupení [Mt 15,5n; Mk 7,11n]. Ježíš ovšem žádá pro sebe bezpodmínečné následování, jemuž láska k rodičům nesmí být překážkou [Mt 10,35-38 sr. Mi 7,6; L 12,53]. Jméno Ježíšovo [Mt 19,29], evangelium [Mk 10,29n], království Boží [L 18,29] může dokonce vésti k opuštění otce a matky, aniž tím bylo porušeno přikázání „první“ [Ex 20,12; Ef 6,2 sr. Gn 2,24]. Ježíš sám byl postaven před toto rozhodnutí a upozornil tak na vyšší příbuzenství než pokrevní u těch, kdo činí vůli nebeského Otce [Mt 12,46-50; Mk 3,31-35; L 8,19-21].

Mimořádná úcta k matce Ježíšově, kterou ji zahrnuly některé křesťanské církve, nemá v NZ opodstatnění a dostala se do křesťanství z mimokřesťanských náboženství. Mimo citovaná místa a Mk 13,55 vystupuje m. Ježíšova pouze v úvodních příbězích synoptických evangelií [Mt 1,18; 2,11.13n.20n; L 1,43; 2,5.33n.48.51], u J 2,1.3.5.12 a ve scéně pod křížem [J 19,25n sr. Mt 27,61]. Jediné místo, kde je vyslovena mimořádná úcta k matce Ježíšově, je u L 11,27, jež však je přivedeno na pravou míru samým Ježíšem L 11,28. Jinak máme v NZ zmínku o m. Ježíšově už jen ve Sk 1,4, patrně proto, aby bylo vidět, že i ona dosáhla onoho vyššího příbuzenství, o němž mluvil Ježíš u Mt 12,50. *Maria 2.

Ostatní matky, o nichž je řeč v NZ, jsou: matka synů Zebedeových [Mt 20,20; 27,56; Mk 15,40] matka Jana Marka Marie [Sk 12,12], Herodias, matka Salome [Mt 14,8; Mk 6,24; Mt 14,11; Mk 6,28]. Dále matka dcery Jairovy [Mk 5,40; L 8,51] a matka mládence, který byl nesen mrtvý z města Naim [L 7,12.15]. Pavel nikde nemluví o svých rodičích, ale zmiňuje se o matce Timoteově [2Tm 1,5] a úctu k m. zdůrazňuje v 1Tm 5,2; Ř 16,13.

Obrazně mluví Pavel o svrchním Jerusalemu jako matce všech nás [Ga 4,26 sr. Zj 17,5, kde Babylon je označen jako máti smilstva a ohavností země]. I sebe přirovnává Pavel k m-e v 1Te 2,7 a Ga 4,19.

Výraz „od života [matky]“, „z života [matky]“ znamená: od samého početí nebo zrození [Gn 25,24; Dt 28,4.11; Sd 16,17; Jb 1,21; 3,11; Ž 22,11; 71,6; Iz 49,1 sr. Jr 1,5; Mt 19,12; L 1,15.41.42 sr. Mi 6,7; L 2,21; 11,27; J 3,4; Sk 3,2; 14,8; Ga 1,15].