Matouš

Matouš [hebr. Mattatjá = dar Hospodinův, řecky Matthaios], jeden z apoštolů Ježíšových, povolaný k apoštolství přímo z celnice buď římské nebo herodovské v Kafarnaum [Mt 9,9; Mk 2,14; L 5,27]. Stal se jedním ze Dvanácti [Mt 10,3; Mk 3,18; L 6,15]. U Mk a L má jméno Leví, u Mk Leví Alfeův. Snad tedy měl dvě jména jako jiní Židé [Sk 1,23; 12,25; 13,9], ačkoliv překvapuje, že by M. měl obě jména semitská (v citovaných místech jde vždy o jedno jméno semitské, o druhé latinské nebo řecké), anebo tu jde o přízvisko [sr. Mk 3,16n; Sk 4,36] „dar Hospodinův“, ač nikde není řečeno, že by mu je byl dal Ježíš při povolání. Přijetí tohoto celného mezi apoštoly způsobilo patrně příliv jiných celníků a vyvrženců mezi učedníky Ježíšovy a ovšem i odpor farizeů [Mt 9,10-13; Mk 2,15-17; L 5,29-32]. Poněvadž v synoptických seznamech apoštolů se vyskytuje také Jakub Alfeův [sr. také Sk 1,13], domnívali se někteří badatelé, že Matouš a Jakub byli bratři. To však je nepravděpodobné, protože v seznamech apoštolů jsou bratři zpravidla jmenováni pohromadě, kdežto Jakub a Matouš jsou odděleni. Jako celník ovládal M. pravděpodobně aspoň dvě řeči, jichž se užívalo v Palestině [aramejštinu a řečtinu]. Podle tradice kázal nejprve mezi Židy. Zpráva, kterou zachoval Papias, tvrdí, že M. napsal aramejsky „Slova“ [Páně, řecky Logia], podle církevní tradice nynější první evangelium. *Matoušovo evangelium.