Evangelium

Evangelium, dobrá, radostná zvěst, veselá novina, dobré poselství, jež vyvolává radost, zejména [v klasické řečtině] zpráva o vítězství, také příznivý věštný výrok. Císařovy výnosy, ježto pocházely od božstva v lidské podobě, byly pokládány za e. Rovněž zvěst o zrození nástupce císařova nebo o jeho nastoupení na trůn a tím i o počátku nové doby byla v Orientě pokládána za e. To vše má jako dobové pozadí význam pro pojem e. v NZ. Proti mnohým e. starověku staví NZ jedno e. o království Božím, jež znamená spásu. Toto e., jež staví proti císařovi Ježíše Krista ukřižovaného a zmrtvýchvstalého, může být Židům pohoršením a Řekům bláznovstvím [Mt 11,5n; Ř 1,16; 1K 1,17.23; 2Tm 1,8; Mk 8,35; Sk 17,32], ale věřícím je Boží moc ke spasení, radost „nevýmluvná a oslavená“ [1Pt 1,8].

Obsahem e. u synoptiků je Ježíš Kristus a s ním království Boží [Mk 1,15; 13,10]. Mk 14,9 ukazuje, že do podstaty e. patří také zvěst o Ježíšově mesiášském utrpení a smrti. E. je totožné s Kristem, jeho jménem a královstvím Božím [Mk 8,35; 10,29; 13,10; Mt 24,14; 25,13; Mk 16,15].

U Pavla je s pojmem e. spojena vždy zvěstovatelská činnost [2K 8,18; F 4,3.15; 2K 2,12; 1K 9,14.18]. Mluví-li Pavel o obsahu e., neužívá sice synoptického pojmu království Božího, ukazuje však velmi zřetelně a důrazně, že obsahem e. je Ježíš Kristus [Ř 1,3-4; 1K 15,1-8], který přináší pokoj [Ef 6,15.16], ale ovšem i soud [Ř 2,16]. E. je naplněním SZ [Ř 1,2n; 1K 15,3; Ř 16,25n]. Toto e. se projevuje jako živoucí moc [Ř 1,16], jíž je věřícímu dána účast na zmrtvýchvstání [2Tm 1,10n]; e. proměňuje člověka, je oslovením Božím [e. Boží 2Te 2,2.9], a proto vyzývá k rozhodnutí a poslušnosti [Ř 10,16; 2K 9,13n; 2Te 1,8]. Spojuje Židy i pohany [Ef 3,6], protože všem přináší spásu [Ef 1,13; Ř 1,16], zjevuje spravedlnost Boží [Ř 1,17] a působí víru [F 1,27] a nový život [1K 4,15; sr. 1Pt 1,23; Jk 1,18]. E. má také eschatologickou stránku [Ko 1,5; sr. 1,23]. V něm svítí světlo slávy Kristovy na této zemi [2K 4,4], je tajemstvím [Ef 6,19].

Poněvadž Pavel byl povolán ke kázání e. mezi pohany, vyvstala mu otázka o poměru Zákona a evangelia, zvláště když v Galatii vyvstali kazatelé, kteří jak zachovávání Zákona, tak i evangelium prohlašovali za moc ke spasení [Ga 2,13n.21; 3,1-14]. Podle Pavla má Zákon jiný úkol v dějinách spásy než evangelium, právě tak jako ve SZ měl jiný úkol Zákon a jiný zaslíbení [Ga 3,16]. Zaslíbení se stalo skutečností v Kristu a proto pro křesťana má jedinou platnost e. E. otvírá oči pro pravé chápání SZ [L 24,19n.45]. Kvůli e. se ovšem Pavel podrobuje Zákonu [1K 9,20], aby získal i ty, kteří jsou pod Zákonem, ale sám je na Zákonu nezávislý, protože s Kristem umřel i Zákonu. Ostát před Bohem [= být ospravedlněn] může člověk jen skrze Krista [Ga 2,21]. Svoboda od Zákona neznamená ovšem nevázanost; neboť e. vyzývá k poslušenství [„v němž i stojíte“ 1K 15,1; sr. 1J 2,7; 3,11; F 1,27; 2K 9,13n].

Ve Zj 14,6n zvěstuje anděl e. věčné, t. j. nezměnitelně platné, aby před posledním soudem měli příležitost je uslyšet všichni [Mt 24,14]. Jeho obsahem je výzva, k bázni Boží [sr. Mk 1,14n] a k vzývání Stvořitele [Sk 14,15; 1Te 1,5.9].

Později přešel název e. na písemné zaznamenání života a slov Ježíšových [*Evangelia], po př. někdy i na celý NZ na rozdíl od SZ.