Heslo
Matoušovo evangelium
Matoušovo evangelium, tradiční název prvního z bibl. evangelií, připisované tradici apoštolu Matoušovi. Tato tradice vycházela z toho, že biskup Papias [psal kolem r. 130] z Hierapole [sr. Ko 4,13], tvrdí, že „Matouš sestavil v hebrejské řeči [t. j. aramejsky] Slova [řecky: Logia, míněna jsou slova Ježíšova], která však překládal každý, jak nejlépe dovedl“. Při tom se Papias podle výroku starokřesťanského dějepisce Eusebia [† kolem 339] dovolával svědectví „starého Jana“ [snad Zebedeovce?]. Ireneus z Lyonu [†202] poznamenává, že Mt napsal své evangelium v době, kdy Petr a Pavel byli v Římě [tedy kolem r. 60]. Origenes [185-254] pak sděluje, že Mt napsal evangelium pro Židy, a to hebrejským [aramejským] jazykem. Ježto dnešní Mt evangelium nezní jako překlad z aramejštiny, nýbrž jako přímé zpracování látky dané a již řecky zpracované tradicí a užíváním v bohoslužbách, vztahuje dnešní bohoslovecká věda celkem shodně zprávu Papiovu a na ní závislé výklady na jeden z pramenů, jež podle literárně-kritického rozboru byly podkladem tří prvních evangelií. Tento pramen, nazývaný obvykle Logia [Q, *Evangelia] obsahoval sbírku nebo sbírky slov Ježíšových, výkladů, kázání, podobenství, předpovědí, polemik ve vyhraněných skupinách podle obsahu [kázání na hoře, podobenství, řeči proti farizeům a pod.]. Nynější první evangelium převzalo většinu tohoto materiálu nebo snad celý materiál již tradicí ustálený a přeložený do řečtiny, a proto bylo na ně z pisatele pramene přeneseno jméno Matoušovo, který snad byl původcem Logií. Jisto je, že pisatelem evangelia byl křesťan původu židovského a že také psal pro křesťany původu židovského snad v Sýrii nebo Palestině. Snad proto užívá jména království nebeské místo království Boží [až na Mt 6,33; 12,28; 19,24; 21,31.44, kteréžto výjimky se různě vysvětlují], Mesiáš je mu především Král; snad proto také nevysvětluje různé židovské zvláštnosti [Mt 15,2; 23,5.24.27; 27,62], nepřekládá hebr. slova [Mt 5,22; 10,25; 27,6], ačkoli i zde jsou výjimky [Mt 1,23; 27,33.46].
Pisatel Mt na rozdíl od L má téměř všecku látku evangelia Mk [vynechává pouze Mk 1,21-28.35-38; 4,26-29; 8,22-26; 12,41-44; 14,51-52], při čemž některou látku zkracuje. Pravděpodobně si stejně počínal při zpracování Logií, jichž užíval společně s L. Vedle toho má svou vlastní látku, jež nebyla dostupná ani Mk ani L: úvodní vyprávění Mt 1,1-2,23; podrobnosti z vyprávění o utrpení a zmrtvýchvstání Páně Mt 27,3-10.62-66; 28,11-20; některá podobenství Mt 13,24-30.36-43.44-46. 47-50; 18,23-35; 20,1-16; 21,28-32; 25,1-13; vyprávění o Petrovi Mt 14,28-31; 16,17-19; 17,24-27; popis světového soudu Mt 25,31-46 a j. Tyto látky snad má z ústní tradice. V celku zachoval postup a rozvrh Markův, na vhodná místa položil skupiny výroků Ježíšových, jmenovitě také návod vysílaným apoštolům [Mt 10,5nn]. Má zálibu v umělé sestavě po sedmi [na př. 3 x 2 X 7 generací v rodokmenu Ježíšově Mt 1,1–17; sedm podobenství Mt 13; sedmero běda Mt 23] a v seskupování kázání a výroků Ježíšových [Mt 5,1-7; 10,5-42; 13,1-53; 18,1-20; 23,1-36; 24,1-25,46]. Je zřejmé, že mu záleželo na odmítnutí farizejsko-židovské zbožnosti a mravnosti [kap. 12 a 23], na popisu pravého učednictví [kap. 5 až 7 a 18], království nebeského [kap. 13] a na zdůraznění misijní povinnosti především mezi Židy [Mt 10,5.23], ale i mezi pohany [Mt 8,1 1n; 21,43; 28,19n]. Mt zaznamenává trojiční křestní formuli [Mt 28,19; sr. 2K 13,13] a výraz církev v ústech Ježíšových [Mt 16,18; 18,17], což dalo některým badatelům důvod k domněnce, že toto evangelium pochází z doby pozdní, kdy církev už byla organisována. Zhruba je možno říci, že evangelium vzniklo v poslední čtvrtině prvního století.