Biskup

Biskup, řecky episkopos; jméno v „profánní řečtině“ znamenalo prostě dozorce, strážce, ochránce. Někdy bylo tímto slovem označováno božstvo proto, že bdělo nad jednotlivci i nad řádem a bylo svědkem a ochráncem smluv. Jindy se tohoto titulu užívalo o lidech, kteří vládli nějakou mocí a vystupovali jako dozorci a ochránci. Zvláště státní, obecní a městští úředníci byli takto označováni, dále úředníci, pověření kultickou společností, aby se starali o svatyni božstva, tedy nikoli kněží, nýbrž ti, kteří se starali o vnější záležitosti kultu. Také se toho slova užívalo o populárních stoických a kynických filosofech, kteří se pokládali za povolané dozorce nad životem lidí.

V NZ je jako biskup označen především Kristus [1Pt 2,25] jako pastýř duší, který je dokonale zná a který o ně sebeobětavě pečuje a nad nimi bdí. Na ostatních místech NZ [Sk 20,28; F 1,1; 1Tm 3,2; Tt 1,7] jsou míněny osoby, které byly ve sborech pověřeny určitou dozorčí funkcí. Mnoho sporů bylo o tom, zda „biskup“ a „starší“ [presbyter] je jedno a totéž. Většina odborníků se kloní dnes k názoru, že skutečně jde o tutéž funkci s tím rozdílem, že na půdě palestinské na základě ustáleného židovského pojmenování [„starší“ byli správci města i náboženské obce ve městě] převládalo pojmenování „starší“, kdežto „biskup“ se ujalo na půdě pohanské. Že obě slova označují jednu a tutéž funkci, zdá se vyplývati z těchto důvodů: 1. Biskupové a starší nejsou nikde jmenováni pospolu zároveň, což by bylo nutné, kdyby označovali různé funkce. 2. F 1,1 se obrací na biskupy a jáhny [diákony]. Kdyby mezi biskupy a jáhny byli ještě „starší“ jako zvláštní skupina sborových funkcionářů, jistě by je byl Pavel ve svém oslovení nevynechal. – 3. Tytéž osoby jsou označovány oběma jmény: Sk 20,17.28; Tt 1,5.7. Z těchto důvodů možno pokládati za prokázané, že v době apoštolské „biskup“ a „starší“ označuje jednu a tutéž funkci [nikoli ještě úřad] ve sboru. Časově ovšem má výraz presbyter [starší] přednost před výrazem biskup, kterého po prvé užívá ap. Pavel [Sk 11,30; 15,2 sr. Sk 20,28].

V době *pastorálních epištol se funkce biskupova znenáhla proměňovala v úřad, po němž lze toužit a o nějž lze usilovat [1Tm 3,1]. K tomu vedly nutně potřeby sborů, zvl. po vymření apoštolů, charismatických učitelů a proroků, kteří ostatně nesetrvávali na jednom místě. Během 2. stol. začal růst význam biskupů, jak je vidět z Didaché [Učení dvanácti apoštolů] a jak se musel brát vývoj už od 1Tm 5,17, kde se biskupům přisuzuje dvojíctihodnost.

Starší nebo biskupové bývali voleni lidem a uvedeni ve svou funkci modlitbami a vzkládáním rukou [Sk 6,5-6] od apoštolů. Lykaonitští starší byli ustanoveni od apoštolů [Sk 14,23]; stejně starší na Krétě [Tt 1,5]. O volbě se zde nemluví. Není však vyloučena. Jistě však starší musel býti potvrzen apoštolem. Je příznačné, že apoštolové, proroci a učitelé nikde nejsou označováni jako biskupové. Když apoštolové vymřeli, bývali biskupové uváděni ve svůj úkol sousedními biskupy anebo biskupy celé provincie. Rozlišování mezi biskupem jako nadřízeným a staršími jako podřízenými je plodem dob pozdějších.

Vlastnosti, kterými měl biskup vynikati, jsou vylíčeny v 1Tm 3,2-4; Tt 1,6-9; žádala se na něm především mravní spolehlivost, dále průkaz, že dovede spravovat svou vlastní rodinu, aby byl schopen vésti rodinu Boží, dále schopnost učitelská, osvědčenost křesťanská v pokušení a konečně bezúhonnost před světem.

Povinností biskupů [starších] bylo: a) všeobecná správa sborů [Sk 20,28; 1Tm 5,17; 1Pt 5,2-3; 1Tm 3,5]. b) Činnost učitelská veřejná i v soukromí [1Te 5,12; Tt 1,9; 1Tm 5,17]. Kázání bylo povinností apoštolů; v jejich nepřítomnosti však celé vedení bohoslužeb připadalo starším, c) Pastýřská činnost [péče o duše] a to: 1. navštěvování nemocných za účelem léčení [ne „poslední pomazání“ Jk 5,14]; 2. péče o chudé, přijímání hostů, zvl. cizinců [1Tm 3,2; Tt 1,8]. Z počátku to byly jistě funkce dobrovolné, neplacené.

Starší se usnášeli společně na důležitých rozhodnutích [Sk 15,6-22; 21,18], dopisovali jiným sborům [Sk 15,23] a zúčastňovali se spolu s apoštoly vzkládání rukou [1Tm 4,14].

Funkce biskupů v nynějším slova smyslu náležela toliko apoštolům. *Církev.