Ustanovení

Ustanovení. Kral. tak překládají ve SZ-ě hebr. výrazy chók, chukká, odvozené od slovesa chákak = vyrýti, tedy něco, co bylo do něčeho vyryto, vepsáno; zvyk, zvykový zákon, *právo. Je ovšem nesnadno vymeziti přesný rozdíl mezi *soudem, *přikázáním a u-m [Ex 15,25n; 29,28; 30,21; sr. 18,16, kde chók je přeloženo výrazem *rada]. Podle 1Pa 16,17 a Ž 105,10 souvisí u. se smlouvou, ano u. a smlouva jsou souběžné výrazy [Jr 33,26]. Jde nejčastěji o kultické předpisy [Ex 29,28; 30,21; Lv 26,43; Nu 9,12; 15,14n; 30,17; Ž 81,5; Ez 43,18] a návody, jež plynou pro různé životní okolnosti z přikázání Božích [Dt 4,1.8; 7,11; 2S 22,23; 1Kr 2,3; 3,14; Neh 1,7; 9,13 a zvl. v žalmech, na př. Ž 18,23; 89,32; 119,5.8.12.16.54.80.155; 147,19 a j.], takže u. a řád jsou souznačné výrazy [Ž 81,5]. „U. pohanů“ zahrnují jak náboženské, kultické, tak mravní zvyky [2Kr 17,8; Jr 10,3]. Odvrátí-li se Boží lid od u. Hospodinových, nechá je na pospas u. nedobrých [Ez 20,25; sr. Neh 9,13; Ž 81,12n; Sk 7,42; Ř 1,24n; 2Te 2,11], ale smlouva s Izraelem je tak pevná jako řád nebes [Jr 33,25n].

V NZ-ě jde hlavně o tři výrazy a jedno řecké sloveso. Řecké paradosis [= to, co bylo předáno, tradice] označuje židovskou tradici, ať ústní nebo písemně zachycenou, jež není obsažena ve SZ-ě. Jsou to u. starších [Mk 7,3.5 a par.], podle Ježíše u. lidská [sr. Ko 2,8] na rozdíl od u. Božích [Mk 7,8.9.13 a par; Sk 6,14]. Farizeové lpěli na závaznosti těchto u. právě tak, jako na závaznosti Zákona [Ga 1,14]. Saduceové je odmítali. Rovněž Ježíš, který považoval za opovážlivost rozmnožovat Boží příkazy. Ap. Pavel zná ovšem i křesťanské tradice [‚u. ‘, 1K 11,2], jejichž zachovávání vyžaduje od věřících. Pavel je převzal od svých předchůdců, v posledu od Krista, a odevzdal je sborům jako řády pro sborový život [J. B. Souček, Výklad 1K, str. 117].

K této tradici počítá především evangelium [1K 15,2n] o smrti a vzkříšení Ježíše Krista, dále u. sv. večeře Páně [1K 11,23]. Zato všecka lidská u. odmítá [Ko 2,8].

Ve Sk 16,4 a Ef 2,15; Ko 2,14 je užito řeckého výrazu dogma [= nařízení, výnos]. Ve Sk jde o u., na němž se usnesl t. zv. apoštolský koncil. V Ef a Ko jde o Mojžíšův zákon a jeho podrobná u., jež ovšem smrtí Kristovou byla smazána, protože jím byla naplněna. Ve Sk 21,21 je použito řeckého ethos [= mrav]. Žilka překládá: „Říkáš prý, aby nedávali obřezávati děti a neřídili se dávnými mravy“.

Na ostatních místech je užito řeckého katabolé = založení, počátek, vznik, stvoření [světa, Mt 25,34; L 11,50; J 17,24; Ef 1,4; Žd 4,3; 9,26; 1Pt 1,20; Zj 13,8; 17,8]. *Svět.