Rada

Rada, stč. = přátelské, důvěrné poučení, pokyn; usnesení, rozhodnutí, úmysl, plán; poradní sbor a jeho členové.

1. Rada jako přátelský, důvěrný podnět či návod

Tak překládají Kral. většinou hebr. 'ésá, jež může znamenati přátelský, důvěrný podnět, návod [2S 15,31.34; 16,23; 17,7.14.23; 2Pa 10,14; Jb 29,21], napomenutí [Př 1,25. 30; 19,20], rozhodnutí [Ezd 4,5; 10,3.8], předsevzetí, záměr, plán [Ž 13,3; 14,6; 20,5; Př 20,5], případně i politický plán [Iz 29,15; 30,1; 47,13], prozíravost [Iz 11,2; 36,5; 2Kr 18,20] a moudrost [Jr 49,7 klade vedle sebe radu a moudrost, sr. Př 20,18; 21,30], ale také úklad, zlý úmysl [Jb 5,13; 18,7; Ž 33,10; 106,43; Iz 8,10; Jr 18,23; 49,30; Ez 11,2]. R. může znamenat i praktické životní zásady [Ž 1,1, sr. Jb 10,3; 21,16; 22,18]. Věta „R. pokoje bude mezi nimi“ [Za 6,13] znamená, že je mezi nimi soulad v plánování, úmyslech. Jindy je tak přeloženo hebr. mô'ésót, jež souvisí s hebr. já'as [= poraditi se 2Kr 6,8; uděliti radu Jb 26,3] a se zmíněným 'ésá [Ž 5,11; 81,13; Př 1,31; Jr 7,24]. Jindy jde o hebr. sód [= tajemství, tajná porada, důvěrný kroužek, tajné rozhodnutí], na př. Gn 49,6; Ž 55,15; 83,4; 111,1; Př 15,22; Jr 23,18.22, nebo mᵉzimmá [= (zlý) úmysl, Ž 10,2], nebo tachbulót [= důkladné promyšlení, kombinování, rozmyslnost, na př. před válkou Př 20,18; 24,6 nebo ve vedení státu Př 11,14], nebo machᵃ-sébet [= předsevzetí, plán, úklad, Jr 11,19] anebo i chok [= ustanovení, zákon Ex 18,16] a j. Hebr. mô'éd znamená shromáždění lidu [Nu 16,2].

Při tom nutno míti na paměti, že pro Izraelce r. znamenala víc než pro nás. R. totiž byla vyjádřena slovy a slova nebyla chápána jako pouhý dorozumívací zvuk. V každém slově bylo cosi objektivního; nemohlo zůstat viset jen tak ve vzduchu, nýbrž mělo skrytou energii, jež vedla k jeho uskutečnění [sr. Iz 55,11]. „Rady národů“ a „přemyšlování lidská“ stojí v Ž 33,10 vedle sebe, jako by se chtělo naznačit, že přemyšlování se vtěluje v určité plány. Zvl. tam, kde se mluví o r-ě Hospodinově, musíme mít na paměti, že v podstatě jde o jeho úradek, rozhodnutí, jež vždy spěje k uskutečnění, protože trvá na věky [Ž 33,11; sr. 20,5; Iz 44,26]. R., zvláště lidská, může býti ovšem zlomena, zrušena [hebr. párar = rozbíti, roztříštiti; 2S 15,34; Ž 33,10] právě tak, jako bývá zrušena smlouva; nebo může být shlcena [Iz 19,3] nebo vyprázdněna [Iz 8,10; Jr 19,7]. Zvlášť zhoubné bylo pohrdnouti r-ou Nejvyššího [Ž 107,11n].

Mesiášský vládce bude podle Iz 11,2 naplněn mezi jiným také „Duchem rady a síly“, t. j. praktické zdatnosti, takže bude umět účinně a moudře poradit [Iz 9,6: předivný Rádce, doslova: div mezi poradci; jeho moudrost, kterou projeví v péči o lid, je ve srovnání s moudrostí jiných vládců moudrostí božskou]. Podle Za 6,13 bude mezi Výstřelkem, t. j. Mesiášem, a nejvyšším knězem naprostá shoda v úmyslech. Také skutečný prorok stojí „v radě Hospodinově“, t. j. v poradní síni, kde jsou vynášena Boží rozhodnutí [hebr. sód = důvěrné rozhodnutí, tajemství: Jr 23,18, sr. 1Kr 22,19nn].

Řecké búlé [= rozvažování, rozvaha; rozhodnutí, úmysl; vůle] překládají Kral. výrazem r., když jde o úmysly, sklony, plány srdce [1K 4,5], t. j. nejvnitřnější, dosud skryté záměry, jež však Bůh jednou, t. j. při konečném soudu objasní a zjeví, takže bude patrno, co na nich bylo chvályhodného. Proto Pavel vyzývá ke zdrželivosti v úsudcích o lidech, o jejich činech a zvláště o jejich konečné vnitřní hodnotě [sr. Mt 7,1; 13,24-30]. Ve Sk 5,38 má r. rovněž význam předsevzetí, úmysl, záměr. Stejně u L 23,51. Ve většině případů však znamená búlé Boží rozhodnutí, úradek, vůli. Farizeové a zákoníci pohrdli r-ou Boží tím, že se nedali pokřtít od Jana Křtitele [L 7,30]. R., úradek, vůle Boží a Boží *předzvědění rozhodly o tom, že Ježíš byl vydán v ruce nešlechetných [Sk 2,23]. Spojení r-y Boží s předzvěděním má vyjádřit neúchylnou platnost Božího rozhodnutí. Podobně je tomu ve Sk 4,28. Podle Sk 20,27 obsahem kázání je zvěstování těchto nezměnitelných úradků Božích. Vše, co okouší věřící v Krista jako spásu a co ještě bude okoušet v konečných dnech, má své kořeny v úradku vůle Boží [Ef 1,11], jež uvedla celý spasitelný plán do pohybu. Toto rozhodnutí Boží je nezměnitelné a nezrušitelné [Žd 6,17], a ovšem přesahuje lidskou moudrost [sr. Ř 11,33n; Iz 40,14].

Řecké gnómé může znamenat mysl, smýšlení, mínění, vědomí, souhlas, ale také úmysl, vůli, rozhodnutí [Zj 17,13 a 17 překládá Žilka: „Ti mají týž úmysl“, „Aby provedli jeho úmysl, shodli se na jednom úmyslu“]. V 1K 7,25 je slova užito ve významu mínění, úsudek; nejde ovšem o „nezávazný názor pouhého soukromníka, nýbrž o projev někoho, komu se z milosrdenství Páně dostalo zvláštní důvěry; tedy také o projev autority, arci podřízené autority apoštolské“ [J. B. Souček, 1 Kor str. 87]. Gnómé je tu snad jakýmsi překladem hebr. sód. Sr. 1K 7,40, kde Kral. překládají: „Podle mého soudu“. V 2K 8,10 jde o r-u v našem slova smyslu.

Řecké peismoné v Ga 5,8 znamená přemlouvání, přemluvení [k zachovávání mojžíšského Zákona]. Škrabal překládá: „K tomu vás nepřemluvil ten, který vás povolal“.

Řecké logismos v 2K 10,5 znamená rozumovou úvahu, klamné mudrování, rozumářství, přemyšlování, nepřátelské evangeliu [sr. Ž 33,10; Př 6,18]. „Držeti r-u“, „vejíti v r-u“, „r-u zavříti na něčem“ [Mk 3,6; Mt 12,14; 27,1; J 11,53; Sk 9,23] = uraditi se. „R-u dáti“ = poraditi [J 18,14].

2. Rada jako poradní a správní sbor

Ve Sk 25,12 Festus „promluvil s r-ou“, t. j. s poradním sborem [řecky symbúlion], který byl po ruce každému římskému místodržiteli a v němž zasedali assessores, comites, znalí práva.

Na ostatních místech v NZ jde o překlad řeckého synedrion [= shromáždění, v Mišně sanhedrín], jež označovalo nejvyšší radu židovskou v Jerusalemě. Už Peršané dali Židům určitou pravomoc soudní a správní [Ezd 7,25n; 10,14], kterou Židé podrželi i po pádu Perské říše. Tak vznikl správní sbor [řecky gerúsia Sk 5,21 = rada starších; lat. senatus], nejvyšší kněz a starší [1Mak 12,6; 14,20], kteří v době Makkabejské zastupovali národ [1Mak 12,3] ve všech důležitých rozhodováních [mezinárodní obranné smlouvy, stavby opevnění a pod.]. Za syrského prokurátora Gabinia [57-55 př. Kr.] bylo Judstvo rozděleno na pět krajů, z nichž každý měl svou radu [synedrion]. R. 47 př. Kr. rozšířil Caesar pravomoc jerusalemského synedria tak, jak tomu bylo za Makkabejců, t. j. na celé Judstvo. Za římských prokurátorů [od r. 6-66 po Kr.] byla moc synedria velmi rozsáhlá. Skládalo se ze 70 členů, o jejichž židovském původu nebylo žádných pochybností. Tímto počtem se snad navazovalo na mojžíšovské ustanovení 70 starších [Nu 11,16]. Jednasedmdesátým členem byl nejvyšší kněz, jenž celému sboru předsedal. Předpokládalo se, že předseda pocházel ze strany *saducejské. Za římské doby se dostali do synedria i farizeové. R. se scházela v chrámě [Mt 26,57n; Mk 14,53n]. Členové rady seděli v polokruhu, aby si navzájem viděli do tváře. Ve středu polokruhu byl soudní dvůr a za ním tři řady studentů-zákoníků. Promluvil-li někdo z r-y ve prospěch obžalovaného, nesměl později mluvit proti němu. Nařízení synedria byla považována za závazná pro všechny Židy kdekoliv na světě [Sk 9,2; 22,5; 26,12]. R. měla snad i moc vynášeti rozsudky smrti [sr. Mt 26,3n.57; Sk 4,5nn; 5,21.27.34.41; 6,12.15], ale jejich vykonání si nejspíše vyhradily římské úřady. Nejvyšší r. měla také svou policii se zatýkacím právem [Mt 26,47; Mk 14,43]. I Ježíš byl vyslýchán a odsouzen touto nejvyšší r-ou [Mt 26,59; Mk 14,55; 15,1; L 22,66; J 11,47], rovněž Petr, Jan a jiní apoštolové [Sk 4,5n.15; 5,21.27.34.41], Štěpán [Sk 6,12] i Pavel [Sk 22,30; 23,15; 24,20]. Tato nejvyšší r. trvala až do r. 70 po Kr., kdy byl Jerusalem vyvrácen. Přechodně přešla její moc ve věcech náboženských na synodu v Jamnii, jež provedla kanonisaci SZ spisů r. 90 po Kr. Vedle nejvyšší r-y existovaly i místní, menší r-y nebo soudy [Kral. „sněmy“] v každém palestinském městě. Byli to t. zv. starší židovští [sr. L 7,3]. V Jerusalemě v době Ježíšově byly prý dvě menší r-y. Snad Mt 5,21n, mluvící o soudu, má na mysli tuto menší radu. *Sněm.

3. Králův rada

Tak překládají Kral. hebr. ré'é nebo ré'a ha-mélek [= přítel králův] v 1Kr 4,5 [„nejvyšší rada královská“], které v 2S 15,37; 16,16; 1Pa 27,33 překládají „přítel králův“, zatím co výrazem „rada králova“ tlumočí hebr. jó'és la-mélek [= poradce králův]. Zdá se, že jde o titul královského hodnostáře, známý též z Egypta [sr. i tamní podobný titul „otec králův“, sr. Gn 45,8]. Jb 3,14 mluví o „radách země“ [jó‘sé 'eres]. Snad se tu myslí na soudce nebo jinak vynikající osobnosti. U Ezd 7,14 jde patrně o sedm vévodů [Kral. „vývodů“] perských a medských, kteří zasedali v nejvyšším poradním královském sboru [sr. Est 1,14; Ezd 7,28; 8,25].