Podobný

Podobný, mající stejnou podobu, téhož druhu, při čemž se vyzdvihují shodné rysy, rovnocenný, nikoli však *rovný, shodný [trojúhelníky jsou vzájemně podobné, nemusejí být vždycky shodné]. Ve SZ je tak většinou přeloženo hebr. kᵉmó [= jako], na př. Ex 9,14; Dt 33,29; Oz 7,4, nebo prosté porovnávací kᵉ [= jako], na př. Gn 41,38; Ex 15,11; Dt 4,32; Jb 16,2; 30,19; Ž 49,13.21; Iz 66,8, nebo konečně slovesný tvar hebr. dámá [Ž 89,7; 144,4; Iz 1,9; cit. Ř 9,29; Iz 46,5; Ez 32,2] nebo mášal [Ž 28,1; 143,7]. *Podobenství I. Bůh je tak naprosto odlišný od čehokoli a kohokoli, že mu není nikdo podoben a k ničemu nemůže být připodobněn. Nelze jej vystihnout pozemsky lidskými prostředky [Ex 9,14; 15,11; 1Kr 8,23; 2Pa 6,14; Ž 35,10; 50,21; 71,19; 86,8; 89,7; Iz 40,25; 46,5; Jr 10,6n; Mi 7,18 sr. Sk 17,29]; také Izrael jako lid vyvolený skrze Hospodina je něčím tak mimořádným, že není nikomu přirovnatelný [Dt 33,29 sr. Jr 10,16; 51,19], leda stromu, vštípenému při vodách [Jr 17,7n; sr. Ž 1,3; Ez 47,12] nebo hoře Siónu [Ž 125,1]. Zato člověk nebo lid vzdálený od Boha je p. prachu a popelu [Jb 30,19], marnosti [Ž 144,4], trávě [Iz 51,12], vřesu na pustině [Jr 17,6], Sodomě a Gomoře [Iz 1,9; Jr 23,14], pelikánu na poušti [Ž 102,7], těm, kteří sestupují do hrobu [Ž 28,1; 143,7]. – Nabuchodonozor podle Dn 3,25 viděl v ohnivé peci vedle tří mládenců kohosi čtvrtého zjevem [Kral. na pohledění] podobného Synu Božímu, t. j. jedné z postav, jež zdobily stěny královského paláce, jakýchsi polobohů, synů božstev. Někteří vykladači myslí na babylonské božstvo ohně [Iz-bar] a v aramejském bar [= syn] vidí zkomoleninu tohoto babylonského jména. LXX překládá anděl, Theodotion [opravený překlad LXX z 2. stol. po Kr.] „syn Boží“. Rozhodně však nelze ztotožňovat tuto postavu s postavou toho, jenž byl podobný „Synu člověka“ [Dn 7,13 *Syn člověka]. Viz níže!

V NZ jde o překlad řeckých výrazů homoios [= téhož druhu], homoiún [= připodobniti, přirovnati; pass. = býti podoben]. Uváděna jsou tak *podobenství [II.] Ježíšova o království Božím [Mt 13,24; 18,23; 22,2; 25,1 a j.], jež osvětlují skutečnosti tohoto království něčím příbuzným, co bylo posluchačům známé z běžného života [Mk 4,30; L 13,18-21]. Ježíš přirovnává své současníky k hrajícím dětem, jež co chvíli mění předmět svého zájmu [Mt 11,16; L 7,32], člověka však, jenž vnímá jeho slovo a činí je, připodobňuje tomu, jenž postavil svůj dům s hlubokými základy ve skále [Mt 7,24; L 6,47nn]. Podle Mt 13,52 je „každý učitel umělý v království nebeském“ [Žilka: „učenec, který se stal učedníkem království nebeského“; Škrabal: „vykladač písma, který je zběhlý v učení o nebeském království“; Hejčl-Sýkora: „učitel vyučený v království nebeském“] podoben hospodáři, který vynáší ze své zásoby věci nové i staré. Ježíš podle J 8,55 prohlašuje, že by byl p. Židům, t. j. lhářem, kdyby řekl, že nezná Boha. Všude tu jde o přirovnávání, obvyklé v podobenstvích a příměrech [sr. Mt 23,27].

Výraz „podobný Synu člověka“ [Zj 1,13; 14,14] je u Dn 7,13 označením říše svatých v protikladu ke čtyřem světovým říším, znázorněným čtyřmi zvířaty. Ježíš toto označení vztáhl na sebe [Mt 8,20; 9,6; 10,23; 12,8.32.40; 16,13.27; 17,9; 25,13 a j.; Mk 8,31.38; 13,26; L 6,22; 9,56; 12,8 a j.] a pro pisatele Zj je výraz „podobný Synu člověka“ odborným označením Mesiáše, vyvýšeného k božské slávě. 1J 3,2 vyslovuje jistotu, že věřící v Krista, kteří se touto věrou z Ducha sv. stali syny Božími už na této zemi [J 1,12; Ř 8,14], mají před sebou ještě vyšší stupeň dokonalosti. Až se Kristus zjeví v slávě, budou mu svou podstatou podobni, takže jej budou moci viděti tak, jak jest [sr. J 1,14; 1K 13,12; Mt 5,8]. Tak jako Kristus byl při svém prvním příchodu učiněn podobný lidem [F 2,7 *Podobnost], aby se stal jejich věrným nejvyšším knězem [Žd 2,17], vyzkoušeným ve všem podobně jako my [s výjimkou hříchu Žd 4,15], tak i věřící budou jednou podobni jemu. Příchod Kristův ve slávě dá věřícím to, co Bůh obmýšlel při stvoření a co pádem člověka bylo zmařeno [sr. Gn 3]. Někteří vykladači totiž myslí přímo na příbuznost s Bohem a překládají: „Nyní jsme Božími dětmi, a ještě se neukázalo, co budeme. Víme, že až se [to] ukáže, budeme mu podobni, protože ho budeme viděti tak, jak je“ [Škrabal].

Ve smyslu „téže hodnoty“, „rovnocenný“ je užito „podobný“ u Mt 22,39, kde se praví, že příkaz lásky k bližnímu a příkaz lásky k Bohu jsou významem a závazností tak úzce spojeny, že jsou vlastně jediným dvojpříkazem, na němž spočívají celý Zákon a Proroci. V tomto dvojpříkazu je celý obsah SZ. Kdo jej zachovává, naplňuje Zákon [sr. Mt 7,12; Ř 13,10]. Žilka překládá: „Miluj svého Pána Boha… To je největší a první příkaz; druhý je s ním stejný: Miluj svého bližního…“ Snad by bylo možno oba příkazy srovnat se spojitými nádobami, aby byla patrná jejich rovnocennost. *Podobnost. *Připodobněn.