Nabuchodonozor

Nabuchodonozor, babylonský Nabú-kudurri-usur [= Nebo, obraňuj mezník!], král babylonský [605-562 př. Kr.], syn Nabopolasara, zakladatele velkoříše babylonské. Ještě za života svého otce vypravil se proti egyptskému faraónovi Nechonu II., jenž nejen napadl Palestinu [2Kr 23,29; 2Pa 35,20] a porazil krále Joziáše u Magedda [r. 609], ale chtěl rozšířiti říši až za Eufrat. Necho byl poražen v památné bitvě u Karchemiše r. 605 [2Kr 24,7; Jr 46,2]. Joakima, krále judského, učinil N. poplatným a odvedl za rukojmí na svůj dvůr něco synů z rodu královského a knížecího [2Kr 24,1n]. [Podle Dn 1,6-7 byli mezi těmito rukojmími Daniel, Chananiáš, Mizael a Azariáš, což ovšem nelze chápat jako zprávu historickou, sr. *Daniel 4.] R. 598 podnikl N. nový útok proti Jerusalemu a odvedl výkvět obyvatelstva do babylonského zajetí [2Kr 24,10-17; 2Pa 36,6.10]. Když se pak nástupce Joachinův Sedechiáš spolčil r. 589 s Egyptskými [Jr 37,5], vypravil se N. znovu před Jerusalem a po sedmnáctiměsíčním obléhání jej dobyl r. 586, chrám vypálil, Sedechiáše oslepil a odvedl do zajetí spolu se zbytkem bohatšího lidu [2Kr 25,1-11; 2Pa 36,5-21; Jr 39 a 52]. Toliko „něco chatrného lidu“ ponechal pod správou Godoliášovou [míní-li se tím božstvo, jak soudil zesnulý prof. Daněk, nebo skutečná osoba, jak se všeobecně přijímá, jež snad zavedla do země babylonské božstvo, je dnes ještě předmětem vědeckého bádání]. Ale vláda Godoliášova netrvala dlouho, ježto byl zabit od Izmaele, syna Netaniášova z rodu domácí dynastie královské. Mezi r. 586-573 oblehl N. Tyrus [Ez 29,18], r. 582 napadl Koilesyrii, Moába, Ammona a odvlekl dalších několik set Judejců do zajetí [Jr 52,30]. Kolem r. 567 napadl a vyplenil Egypt [Ez 29,19].

N. byl nejslavnější král babylonský. Zvelebil blahobyt, obnovil zaniklé vodovody, upravil řeku Eufrates, obroubiv ji oboustrannými kamennými hrázemi, založil údolní přehradu u Sefarvaim [Sippara] k regulování zátop. Opevnil Babylon hradbami 50-60 km dlouhými, 12 m širokými, zřídil nádherný palác s rozsáhlým sadem, založil proslulé visuté zahrady pro svou choť Amyrtu [Nitokris] původu médského. Později byly tyto sady přisuzovány Semiramidě. Opravil také velký chrám Mardukův. V Borsippě obnovil památný chrám boha Nebo [Nabu], na severních hranicích říše dal vystavěti „zeď médskou“, sahající od Eufratu k Tigridu, na ochranu proti nepřátelským nájezdům. Všecky tyto stavby mohl podniknout pracovními silami, jež získal deportacemi porobených národů. Podle Dn 4,13-33 byl stižen ke konci svého života zvláštním šílenstvím [lykanthropií], při němž nemocný, zbaven zdravého rozumu, má za to, že je zvířetem. Opouští způsoby lidské a oddává se životu zvířecímu. Po sedmi letech se uzdravil a znovu se ujal svého království. Zemřel stár 84 roků. Za jeho nástupců význam říše poklesl. Perský král Cyrus [Kyros] r. 539 Babylona dobyl a říši Nabuchodonozorovu přivtělil ke svému území jako provincii.