Eufrates

Eufrates jest největší a nejdelší řekou v přední Asii. Vzniká na arménské vysočině ze dvou říček: Frat, severní, Murad, východní. Po spojení obou u města Kjeban zahýbá se řeka brzy na jih, brzy na východ a západ, až se konečně ustálí na směru jihovýchodním. Po spojení s druhou hlavní řekou Tigridem u Kurny teče dále pod jménem Šat el Arab v bažinatém území do Perského zálivu. Délka E. je 2770 km. Koncem března v deštivém počasí začíná Eufrates stoupat a dosahuje ke konci června nejvyššího stavu. V této době je vhodný pro paroplavbu. Nejnižší stav vody je v listopadu, kdy je pro paroplavbu méně vhodný.

Ve Starém Zákoně je E. často jmenován jen jako „řeka“ [Ž 72,8; Gn 15,18; Ezd 4,10.11; 5,3; 6,6; Neh 2,7]. Mezi řeky Eufrat a Tigris byl kladen biblický ráj [*Eden], ale skutečná podoba biblickému popisu neodpovídá [Gn 2,14]. E. uvádí se dále ve smlouvě s Abrahamem [Gn 15,18], kde se vyvolenému národu prorokuje panství, jež se uskutečnilo za Davida a Šalomouna „od řeky egyptské až do řeky té veliké“ [2S 8,3; 1Pa 18,3; 1Kr 4,21.24]. E. je jmenován v bibli ještě v 2Kr 23,29 při příležitosti výpravy egyptského krále Nechona proti králi assyrskému [r. 605 př. Kr.; Jr 46,2.10] a v Jr 13,4-7.

Záhadou je Jr 13,4-7, kde je prorok vyzýván, aby skryl svůj pás do díry skalní u Eufratu. Předně tu chybí označení „řeka“, dále u Eufratu nebyla skála. Vykladači mají za to, že tu jde o skalnaté místo Parah [= Farah] 5 km sv od Anatot poblíž silného pramene 'Ain Fara. Jiní se domnívají, že jde o Efrata, jak je také nazýván Betlem, anebo že jde pouze o vidění [Jr 1,11.13].

V NZ máme zmínku o E. ve Zj 9,14. Pravděpodobně tu jde o místo, odkud Izraelci byli napadáni nepřáteli [Iz 7,20; 8,7; Jr 46,10]. Stejný význam má E. ve Zj 16,12.