Heslo
Východ
Východ. Izraelec určoval světové strany tak, že se obličejem obrátil tam, kde vycházelo slunce [hebr. mizrách, Joz 11,3; 12,3 a j.], takže v. byl označován také výrazem kédem [= to, co je vpředu, Gn 2,8 v hebr.]. Sever byl po levici, jih po pravici. Západ byl označen výrazem jám [= moře]. Hlavní brána jerusalemského chrámu byla postavena na v., a to tak, že první paprsky vycházejícího slunce o jarní a podzimní rovnodennosti mohly dopadat na svatyni svatých jako symbol přicházení Boží slávy. ‚Od v-u k západu‘, ‚od západu k v-u‘ [Gn 28,14; Ž 113,3; Mal 1,11; Mt 8,11] = na celém světě, z celého světa. „Ne od v-u, ani západu, ani od pouště“, t. j. z jihu = odnikud ve světě [Ž 75,7]. Podle Ž 103,12 vzdálil Hospodin nepravosti svého lidu tak, jako je v. vzdálen od západu.
Iz 47,11 mluví o zlu, jehož v., t. j. počátek a konec není znám, tedy nečekaně. U Mi 5,2 znamenají ‚východové‘, počátky. Počátky mesiášského vysvoboditele jsou starodávné, věčné. Mnozí při tom myslí na staré mesiášské zaslíbení, na starobylost rodu Davidova. Křesťané navazují na Iz 9,6 [‚Otec věčnosti‘] a J 1,1n.