Heslo
Vycházeti, vyjíti
Vycházeti, vyjíti. Vedle obecného smyslu o vycházení z domu a pod. [Ex 12,22; Joz 6,1; Sd 17,23; 1Kr 8,10; 2Pa 15,5; Jb 41,12; Ž 19,6; 104,23], vyvěrání pramene [Nu 21,13; Ez 47,1; Dn 7,10] a pod. [sr. *Vycházení], mají tato slova zvláštní význam, když se mluví o Bohu jako původci a zdroji zákona [Iz 51,4], spasení [Iz 51,5], prchlivosti [Nu 16,46], věci [Gn 24,50], divných rad a skutků [Iz 28,29], slova [Iz 45,23; 55,11] a pod. Zvláště tam, kde jde o zjevení moci a slávy Boží, mluví se o tom, že Hospodin vyjde jako silný rek [Iz 42,13, sr. Za 14,3] a pod.
V NZ-ě jsou tato slovesa typická pro označení toho, že ďáblové k rozkazu Ježíšovu nebo jeho učedníků opouštějí své oběti [Mk 1,26; L 4,36.41; Sk 8,7; 16,18; 19,12]. Z Ježíše vychází neobyčejná moc [Mk 5,30; L 6,19], protože vyšel od Boha [Jb 16,27n; 17,8, sr. 8,42; 13,3; 16,30]. V duchovním smyslu je Ježíš Kristus dveřmi, jimiž věřící vcházejí a vycházejí, aby nalezli pastvu [J 10,9]. Chce se tím říci, že ten, kdo uvěřil v Ježíše jako Syna Božího, který vyšel od Otce, může patřit k lidu Božímu, jeho církvi. ‚Vyšli z nás‘ [1J 2,19] = měli s námi obecenství, drželi se nás [sr. 2J, 7].
Ostatní místa lze snadno pochopiti ze souvislosti. *Přicházeti, příchod, přijíti.