Silný

Silný. *Moc. *Pevně, pevný. *Síla. – Výraz „Bůh silný *všemohoucí“ [Gn 17,1; 43,14; Ex 6,3] je překladem hebr. 'él šaddaj [snad souvisí s babylonským šadû rabu – velká hora, po případě Vyvýšený], při čemž výraz s-ý je vlastně opisem hebr. 'él, jež Kral. podle tradičního pojetí odvozují od slovesa 'ûl ['vl = býti silný]. Sr. *Bůh, I. b-f. Někdy má toto 'él různé přívlastky: Silný Věčný [v Bersabé, Gn 21,33], Silný Bethel; [všimni si, co Kral. v Gn 31,13 tisknou kursivou, aby naznačili, co vsunuli do textu jako svůj výklad], Silný Bůh vidění [poblíž Kádés, Gn 16,13], Silný Bůh Izraelský [v Sichemu, Gn 33,20; sr. Iz 1,24, kde je tak přeloženo hebr. 'abbîr = býk. Viz Bič I. 270; II, 199n], Silný Nejvyšší [Gn 14,18n] a již uvedené Silný Všemohoucí. Snad šlo původně o rozlišení podle různých svatyň. Záhy však se stalo 'él stálým přívlastkem Boha Hospodina [Kral. „Silný Bůh Hospodin“, Joz 22,22; Ž 50,1; 77,14; sr. Dt 10,27]. Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův [Ex 3,6; 4,5] se naprosto liší od ostatních božstev, jež Kral. jmenují „Silní“ ['élîm, Ex 15,11 = Vůdcové, Ex 15,15; snad také Ez 17,13; Jb 41,16]. [Téhož výrazu užíval starý Orient arci i o božných králích, takže ve výkladu SZ oddílů je nutno být velmi obezřetný!]. V 1S 2,2 překládají Kral. výrazem s. hebr. sûr [= skála, 2S 22,32], když mluví o Bohu; podobně v 1S 4,8 hebr. 'addîr [=mohutný, vznešený, vládnoucí, velkomocný], jímž Filištínští označují „božstva“ Izraelců. Hebr. cházák [= pevný, tvrdý, silný, Sd 18,26; Ž 35,10; zdravý Ez 34,16] je užito o Bohu u Jr 50,34. „V ruce silné“, t. j. silnou rukou vysvobozuje Bůh svůj lid [Ex 6,1; Dt 4,34; Jr 32,21].

S. [hebr. gibbôr = mocný, náramný, silný] může znamenat bojovníka [Joz 1,14; 8,3; Sd 5,23; 6,12; 11,1; 1Pa 11,11; 2Pa 13,3] nebo válečníka z povolání [1S 2,4; Iz 3,2; Jr 5,16; 9,23; 48,14.41; 50,9]. Téhož slova, jež bývá překládáno také výrazem udatný rek [o Bohu Iz 10,21; o Mesiáši Iz 9,6], je užito ironicky o pijácích [Iz 5,22]. Ale Bůh učiní přítrž pýše silných [Iz 40,10; Ez 7,24] a bude trestati silné národy za dlouhé časy [Mi 4,3; sr. Jr 9,23; Ez 34,16; Am 2,14]. To je přivede k uctívání Boha [Iz 25,3] a k bázni. – Praví-li se o *Nimrodovi, že byl „silný lovec před Hospodinem“ [Gn 10,9], je to snad narážka na mythologickou tradici babylonskou, v níž se vyskytují obrovití lovci, zobrazovaní zvláště na pečetních válečcích. Jde o giganty [hebr. gibbôr = Kral. „mocný“, Gn 10,8]. Někteří vykladači tvrdí, že jde původně o arabské označení souhvězdí Oriona [arab. džabbár = hebr. gibbôr]. Pak by výraz „silný“ byl titulem zbožnělého Nimroda. – „Silní země“ [2Kr 24,15; Ez 17,13] snad znamenají vůdce, vladaře [ale viz výše!]. – Ž 90,10 překládá Zeman: „Dnů našich let bývá sedmdesát let, a jsou-li v plné síle, osmdesát let“.

V NZ je řeckého výrazu ischyros [= silný] užito v protikladu proti mdlému, slabému, bezmocnému, neúčinnému. Podle 1K 1,25 „mdloba [= slabost] Boží je silnější než lidé“. Mdlobou Boží je tu míněn Boží spasitelný plán, kříž Kristův, který v lidských očích znamená porážku a slabost, ale ukázal se býti mocnější, působivější, účinnější než všecko mravní, náboženské, myšlenkové úsilí člověka, silnější než všecka lidská moudrost. Právě proto mají věřící v Kristově spasitelném činu, vyvrcholeném v jeho nebeské úloze v nebeské svatyni, svou přepevnou [*Pevně, pevný] naději [Žd 6,18]. Takto věřící jsou silní [1J 2,14], protože slovo Boží o kříži Kristově [= evangelium] trvale v nich působí jako živá síla, takže vítězí a zvítězili „nad tím zlostníkem“. Podle přirozeného lidského úsudku bývají tito lidé z kruhů „slabých“. Ale právě tyto opovržené vyvoluje Bůh, aby zahanbil, co je „silné“ a tak projevil svrchovanost svého vyvolování [1K 1,27]. V 1K 4,10 [sr. 2K 13,9] apoštol Pavel ironicky mluví o těch ve sboru, kteří se blouznivě domnívali, že jsou dokonalí, silní, rozumní a slavní. Pavel sebe naproti tomu staví mezi slabé, pošetilé, zneuctěné, aby těm „silným“ ukázal, že dokonalost je hodnota eschatologická, kdežto pobyt na světě pro křesťana znamená stále kříž, slabost, urážky a pronásledování. Jejich síla spočívá právě v jejich slabosti před světem, protože v ní se může působivě a plně zjevit síla Boží [Žd 11,34]. Neboť moc Boží je nejdokonaleji patrná tam, kde ke svým účelům užívá nejslabších nástrojů [2K 12,9n; sr. 4,7]. Proto se Pavel vychloubá raději svou slabostí než svými přednostmi, aby tím více v něm přebývala a skrze něho se projevovala síla Kristova, jež je v podstatě silou zmrtvýchvstání. V tom smyslu jest snad rozuměti i výzvě „Buďte silní“ v 1K 16,13 [sr. 2S 10,12; Ž 27,14; 31,25], t. j. nechť Boží síla vás naplňuje! – V Ř 15,1 jsou „silnými“ míněni ti, kteří se necítí v důsledku evangelia už vázáni kultickými předpisy SZ o pokrmech. Ale právě tito silní mají míti bratrský ohled na slabé a nedráždit je a nesvádět je svým příkladem ke hříchu. Nemají raději jíst masa ani píti vína, aby nebyli bratřím ku pohoršení [Ř 14,20]. Neboť síla je dána věřícím „ne ke zkáze“, ale „ke vzdělání“ [2K 10,8; 1K 10,23-33].

Babylon je sice silné město [Zj 18,10], ale Bůh má dost síly, aby nad ním provedl soud [Zj 18,8]. Jeho silní andělé ochotně vykonávají jeho rozkazy [Zj 5,2; 10,1; 18,21]. Jásot nad vítězstvím Božím a Kristovým, nad příchodem království Božího je v nebi tak všeobecný a hlučný, že zaznívá jako „zvuk hromů silných“ [Zj 19,6].

Ježíš jako Mesiáš je silnější, mocnější než Jan Křtitel, který byl pověřen pouze křtem vodou na znamení pokání jakožto přípravy pro nadcházející království Boží, kdežto Ježíš bude křtít Duchem svatým a ohněm [Mt 3,11; Mk 1,7; L 3,16]; Jan Křtitel se nepovažuje ani za dost hodna, aby u Mesiáše zastával nejnižší otrockou službu. S. je tu tedy míněno i ve smyslu mocný i ve smyslu vyvýšený a slavný [sr. *Síla o L 11,20-22; Mt 12,29; Mk 3,27]. V 1Pt 5,9 je užito řeckého výrazu stereos = pevný, tvrdý, vytrvalý. Škrabal překládá: „Postavte se proti němu [ďáblu] pevni ve víře“. Žilka: „Vzepřete se mu pevně vírou“.