Heslo
Moudrost
Moudrost. Kral. tak většinou překládají hebr. chokmá, chákam. Jde tu na rozdíl od řeckého pojetí spíše o praktickou m. než o schopnost theoretisování, tedy o schopnost správného úsudku v rozhodujících chvílích, o prozíravost, někdy také o technickou zručnost [Ex 31,3; 35,30nn; Iz 10,13; Ez 27,8]. Izraelec spojoval m. obyčejně se srdcem [Ex 35,35; 36,2]. Job, chtějící ukázati přátelům, že i on má m., praví, že má srdce [Jb 12,2n]. Jindy je m. spojována s duchem [Ex 28,3]. M. je ostříhat a činit ustanovení Boží [Dt 4,6], bát se Boha je počátek [zdroj] m-i [Jb 28,28; Ž 111,10; Př 9,10; 15,33]. Je darem Božím [1Kr 3,9. 11nn; Kaz 2,26; Iz 11,2; Dn 1,19; Sk 7,10; Ef 1,17; Jk 1,5; 3,17]. *Bláznovství je opakem m-i. Moudrost je přirozeně především Boží vlastností, na níž dává částečně podíl člověku. Ale ve své plnosti je tato Boží m. nedostižitelná lidem [Jb 28], tím méně ostatním tvorům. Nadto Boží m. znamená současně *sílu, *radu a *rozumnost to, na čem se Bůh ve své m-i ustanoví [Jb 12,12-25]. V době, kdy z úcty ke jménu Božímu byly hledány způsoby, jak je opsat, aby nemuselo býti vysloveno, užívalo se pojmu m. k označení Boha. Tato m. byla nakonec personifikována [Př 8,22-31] a později pod vlivem řecké filosofie v rabínské literatuře zbytosťňována jako prostředník mezi nepřiblížitelným Bohem a spravedlivými Na tyto názory navázal Pavel, když chtěl vystihnouti význam Kristův jako vtělení Boží m-i [1K 1,24.30; Ko 1,15-18; 2,3 sr. Mk 6,2 a zvl. J 1,1-18, kde m. je nahrazena Slovem].