Pohoršení

Pohoršení, to, co přivádí někoho k pádu nebo ke zničení, oč klopýtne, tedy nástraha, léčka, řecky skandalon. LXX tak překládá hebr. makšélá [Sof 1,3], mikšol, které Kral. tlumočí výrazy úraz [Lv 19,14; Jr 6,21], překážka [Iz 57,14], urážka [Ž 119,165; Iz 8,14; Ez 7,19; 14,4.7], příčina pádu [Ez 44,12], a mókěš, jež snad označuje dřevo [lovecky odborně: západka], na němž je umístěna návnada nad pastí, jež uvede v pohyb smrtící kámen nebo uzavře past. Kral. toto slovo překládají výrazy léčka [Ž 140,6; Iz 8,14; Am 3,5], síť [Ž 69,23], úraz [Joz 23,13; Jb 34,30], nejčastěji *osidlo [Ex 23,33; 34,12; Dt 7,16; Sd 2,3; 8,27; 1S 18,21; 2S 22,6; Ž 64,6; Př 18,7; 20,25; 22,25 a j.].

Skandalon v NZ označuje ve smyslu SZ nástrahu, jež vede k duchovnímu pádu a staví se proti spasitelné vůli Boží [Mt 16,23; 18,7; L 17,1; Ř 14,13; 16,17; 1J 2,10; Zj 2,14]. Ve zvláštním smyslu sám ukřižovaný Kristus se stal Izraelovi „kamenem urážky [t. j. příčinou duchovního ztroskotání] a skálou pohoršení“ [Ř 9,32n; sr. 1Pt 2,8; Iz 8,14; Ř 11,9; Ž 69,23], t. j. důvodem k nevěře [ukřižovaný Mesiáš jim byl důkazem nemesiášskosti Ježíšovy], ačkoli v Božím spasitelném plánu právě kříž Kristův je prostředkem spásy. „Tentýž vrcholný projev Božího zjevení jest zároveň základem víry i důvodem nevěry, podle toho, jak se člověk k tomuto projevu postaví ve svém rozhodnutí“ [Souček, Bláznovství kříže, 1932, str. 13]. Pavel káže Krista ukřižovaného, což je pro Židy p. [právě kříž Kristův jim byl dokladem, že Ježíš u Boha upadl v nemilost a tudíž prohlášen za falešného Mesiáše], a pro pohany bláznovství, protože potupná smrt Ježíšova jako spásný prostředek se nedá vysvětlit rozumově pochopitelně [1K 1,23; Ga 5,11], ale pro věřící je kříž Kristův Boží moc [síla] a moudrost [pravda]. *Pohoršiti, *pohoršovati.