Pevně, pevný

Pevně, pevný [stč. tuhý, tvrdý, netekutý, nesypký; trvalý, nepohnutelný, stálý; jistý, ubezpečený]. „Pevně stojící“ [Ž 39,6] o člověku, který stojí zpříma [sr. Gn 37,7, kde je užito téhož hebr. slovesa nissáb o snopu] u vědomí své bezpečnosti. Jinde překládají Kral. trvanlivý [o Božím slovu Ž 119,89]. Jiný hebr. výraz [‘az, ‘oz, má‘óz] znamená silný, opevněný, bezpečný ve smyslu fysické síly [Nu 21,24; Ž 31,3; Př 10,15; 18,10n., sr. 2S 22,33 o Bohu jako síle]. Hebr. cházák ve smyslu tvrdý [o skále Ez 3,19] a básúr ve smyslu nepřístupný, strmý, neproniknutelný [o zdech Dt 28,52; Iz 2,15; Jr 15,20]. Skutečně pevné ve smyslu biblickém je jen to, co nějak souvisí s Bohem anebo co Bůh sám *utvrdil [Boží trůn, t. j. Boží panování Ž 93,1n; trůn Davidův Ž 89,37n; srdce Ž 112,7n, sr. Žd 13,9].

V NZ jde o tři řecké výrazy. Bebaios = bezpečný, spolehlivý. O křesťanské naději, jež je přirovnávána k bezpečné a p-é kotvě duše [Žd 6,19]. Spoluúčast na Kristu, t. j. úzké spojení s ním a spoludědictví na jeho slávě, je podmíněna p-ým zachováním té víry, kterou jsme měli na počátku, Žd 3,14 [víra je totiž počátkem našeho ospravedlnění Žd 11,1]. Je třeba se jí pevně chopit jako bezpečného základu. Žilka překládá: „Vždyť jsme se stali účastníky Krista, jen když až do konce pevně zachováme počáteční předsevzetí“. Škrabal: „Zachováme-li si ovšem přesvědčenost, jaká byla na počátku, pevnou až do konce“. Sýkora-Hejčl-Col: „Jestliže ovšem pevně až do konce zachováváme víru, kterou jsme měli na počátku“ [sr. Ko 1,23, kde je užito řeckého výrazu hedraios]. Ve 2K 1,6 prohlašuje Pavel, že má o čtenářích pevnou, t. j. neochvějnou naději, protože je s nimi v Kristu spojen jak v utrpeních, tak v útěše. V Ř 4,16 má výraz p-ý tentýž význam jako platný, zajištěný [pro potomstvo]. V podobném smyslu se mluví v 2Pt 1,19 o „přepevné řeči prorocké“, t. j. spolehlivé a platné, působivé i dnes [sr. Žd 2,2n]. *Utvrzovati, upevňovati.

Druhý řecký výraz, překládaný Kral. pevně, pevný, je hedraios [= pevně usazený, neotřesitelný, stálý]. 1K 7,37 mluví o pevné vůli křesťanského askety, jež je naprosto odolná proti pudům [1K 7,9.36.38]. Pavel tuto pevnost pokládá za zvláštní dar od Boha [1K 7,7], udělovaný jednotlivcům. Všichni však, kteří jednou uvěřili v Krista a byli smířeni s Bohem, mají být pevní u víře [Ko 1,23 sr. Zj 2,7n], stálí a nepohnutelní v práci [1K 15,38] v tom vědomí, že Bůh přemohl smrt a má s tímto světem, v němž postavil církev jako „sloup a utvrzení pravdy“ [1Tm 3,15; Žilka: pevnost pravdy], ještě své plány.

Třetí řecký výraz, překládaný Kral. pevný, je stereos [= pevný, hutný, na rozdíl od tekutého Žd 5,12.14, kde Kral. mají „hrubý“], silný, trvalý. 1Pt 5,9 vyzývá čtenáře, aby byli „pevní u víře“ [Kral. „silní“ u víře; Žilka: „Vzepřete se mu pevně vírou“]. 2Tm 2,19 líčí marné úsilí bludařů podvrátiti církev. Její základ je nepohnutelný a má dva nápisy [podobně jako staré chrámy a veřejné budovy]: Nu 16,5 [sr. Ž 1,6] a Iz 52,11 [sr. Ž 1,1]. *Potvrditi. Stálost, *stálý.