Pevnost

Pevnost [2Kr 8,12; Iz 17,3; 25,12; Dn 11,39 a j.]. V nejstarších dobách šlo o místa, ohrazená vysokým hliněným náspem, vyztuženým někdy velkými, neotesanými balvany, jaké byly nalezeny v sev. Galileji a v Zajordání, později i tesanými kameny a cihlami [Nu 13,29; Dt 1,28; Joz 19,29.35]. Izraelci po svém nastěhování do Palestiny se skrývali před početnějším nepřítelem pouze „v jeskyních, ohradách, skalách, horách a jamách“ [1S 13,6]. Teprve David si dal postaviti *hrad [*Hrad Sion, 2S 5,9 *Mello], zdokonalený za Šalomouna fenickými staviteli, kteří snad opevnili také Azor, Mageddo, Gázer, Betoron, Baalat a Tadmor [1Kr 9,15.17n]. Aza opevnil Gabaa Benjaminova a Masfa [1Kr 15,21n; 2Pa 14,6n], Jeroboám pak Sichem a Fanuel [1Kr 12,25]. Nejproslulejší p-í v sev. říši bylo *Samaří léta odolávalo Assyřanům [724-722 př. Kr.]. Jerusalem byl opevněn od pradávna a byl znovu a znovu zdokonalován jako p. [2Pa 26,9]. Cylindr, na němž je zpráva o tažení Senacheribově do Palestiny r. 701 př. Kr., mluví o 46 pevnostech, jichž dobylo Senacheribovo vojsko [sr. 1Kr 4,13]. Branám v opevněných městech byla věnována zvláštní péče [Dt 3,5; 33,25; Iz 45,1n], aby odolávaly nepříteli co nejdéle. Z 2S 18,24 se dovídáme, že město mělo vnitřní a venkovní bránu a že na ochozu brány hlídal strážný. Zdá se, že tu šlo také o dvojí hradby. Určitě o nich čteme v 2Pa 32,5. Také zdi s cimbuřím bývaly silné, aby znemožňovaly práci obléhacích beranů [*Beran válečný], a křivolaké, aby útočník mohl být napaden i s boku [Kral. „úhly“ 2Pa 26,15]. Vcelku byly palestinské p-i napodobeninou p-í egyptských a zvláště babylonských, zejména pokud se týče pevnostních věží [Ez 26,4; 27,11]. Z Ez 27,11 a Pís 4,4 snad můžeme uzavírat, že bylo zvykem upevňovati věže štíty a pavézami. Zdi byly opevněny ještě navršenými valy [Iz 26,1; násypy 2S 20,15], na zdech postaveny různé válečné stroje [2Pa 26,15]. Kolem p-i býval hluboký, obyčejně vyzděný příkop, naplňovaný v čas nebezpečí vodou [Na 3,8]. Uprostřed p-i býval hrad anebo věž, do nichž se uchylovali bojovníci, když se nepřátelům podařilo prolomiti hradby [Sd 9,46-51]. Důležitou otázkou pro bezpečnost obléhané p-i byla voda. Kananejci proto stavěli p-i nad studnicemi anebo prokopávali z p-i tunely, jimiž bylo možno dostati se k vodě. I starý Jerusalem měl podobný tunel [Kral. „žlab“, 2S 5,8n], jímž se Davidovi podařilo vniknouti do města [podrobnější popis p-i najdeš v Bičovi I., 243nn.249].