Hradby

Hradby byly od pradávných dob ochranou sídlišť a měst. Byl to obyčejně vysoký hliněný násep, který byl s obou stran zesílen kameny. Ve starém Jerichu se dochovaly zbytky cihlových h. na základech z neotesaných kvádrů. Mladší jerišské opevnění je budováno z kvádrů až 2 m dlouhých. Z vnější strany pak byla navršena šikmá předezdívka do výše 5 m. Podobné h. byly nalezeny v Gázeru a v Síchemu. H. bývaly křivolaké, aby útočníci mohli býti napadeni i z boku [2Pa 26,15], a opatřeny věžemi [2Pa 14,7]. Jerusalem měl dokonce dvojí h. [2Pa 32,5], stejně jako Jericho podle vykopávek. Síla h. bývala až 8 m, aby nemohly být nepřítelem prokopány. H. byly chráněny valem [Iz 26,1] a menšími pevnůstkami. Uziáš [2Pa 26,9], Jótam [2Pa 27,3], Ezechiáš [2Pa 32,5], Manasses [2Pa 33,14] věnovali velkou péči opevnění Jerusalema [podrobnosti o h. najdeš Bič I, 75n. 238n a j.].

Ef 2,14 se mluví o tom, že Kristus svou smrtí [krví] zbořil hradbu dělící na různo [čili „zeď, která byla přehradou“ Žilka], a tím „učinil oboje jedno“. Smysl tohoto výroku je patrný z paralely Ko 1,20: Kristus svým křížem způsobil, aby bylo s Bohem smířeno tvorstvo dříve s ním znepřátelené. Jde zde tedy o smíření mezi Bohem a člověkem, o zrušení všeho, co dělí hříšného člověka od Boha. Podmínkou tohoto smíření bylo vyprázdnění zákona přikázání, t. j. zrušení Zákona, který vymáhal ztrestání a zničení vinníka [srov. smazání a přibití na kříž zápisu, který nám byl odporný Ko 2,14, a celý výklad Ga o vysvobození od Zákona]: patrně máme ztotožnit onu hradbu dělící na různo právě se Zákonem. Nejde tu však jen o obecné smíření mezi Bohem a člověkem: celá souvislost od v. 11. ukazuje, že apoštol má na mysli i sjednocení Židů a pohanů v církvi Kristově; zrušení Zákona odstranilo i tu hradbu, která kdysi oboje oddělovala. V pozadí tohoto obrazu je snad i vzpomínka na zeď, která v chrámu jerusalemském oddělovala nádvoří pohanů od nádvoří Židů a za kterou žádný pohan nesměl pod trestem smrti projíti. Nyní, v Kristu, mají obojí, Židé i pohané, stejný přístup k Bohu.