Smysl

Smysl. Tak překládají Kral. ve SZ dva hebr. výrazy, z nichž déa' znamená vědění, znalost [Jb 36,3]; bíná porozumění, pochopení, význam [Dn 10,1]. Elihu praví u Jb 36,3, že své vědění bude čerpat zdaleka [Kral. „vynesu smysl svůj zdaleka“], tj. z pradávných událostí a zkušeností věků. Tentýž hebr. výraz překládají Kral. u Jb 37,15 slovem „umění“ [„dokonalý v umění“ = dokonalý rozumem = vševědoucí] a u Jb 32,6.10.17 slovem „zdání“ [= názor]. Hebr. bíná překládají Kral. výrazem rozum ve smyslu význam u Dn 8,15 aj. Zdá se, že déa' a bíná jsou v hebrejštině souznačné pojmy, jež se navzájem doplňují, aby bylo jasné, že pro Izraelce znát něco znamenalo zároveň pochopit význam toho, co je a co se děje, a podle toho také jednat. Nejde o teoretické, nýbrž o praktické poznání se všemi důsledky pro život.

V NZ jde o překlad devíti řeckých slov, nejčastěji nús [= *rozum, *mysl, Zj 13,18; L 24,45; mínění, úsudek; rozhodnutí, úúmysl; smýšlení], které označuje především mravní smýšlení a povahu člověka, jež se projevují v celém směru myšlení a vůle. Podle Ř 1,28 vydal Bůh ty, kteří nestáli o jeho poznání, v nesprávné smýšlení [Kral. „v převrácený s.“], takže činili to, což se nesluší [sr. Ef 4,17]. Jejich smýšlení je tělesné [Kral. „smysl těla“] právě tak jako smýšlení bludařů, o nichž píše Pavel v Ko 2,18; mohou se sice chlubit okázalým asketismem, ale tento asketismus je právě dokladem jejich scestného myšlenkového, mravního a náboženského zaměření. Jednota církve a sboru se má projevovat v jednotě mluvení, myšlení i praktického života podle Boží rady. Kraj. v 1K 1,10 překládají řecké gnómé [= smýšlení, vůle, rozhodnutí] výrazem smysl. Žilka tlumočí: „Buďte utvrzeni v témž smýšlení [nús] a v témž názoru“ [gnómé]. Gnómé znamená spíš volní než intelektuální stránku smýšlení. Podobnou myšlenku na jednotu sboru a jeho pracovníků vyslovuje Pavel ve F 2,2 a, kde užívá řeckého slovesa fronein [= mysliti, souditi, F 1,7, dávati na něco pozor]. Co je míněno touto jednotou smýšlení, pěkně popisuje celý oddíl v. 1-4 [sr. 2K 13,11; F 3,15n; 4,2]. V Ř 14,5 je užito výrazu nús ve smyslu úsudek, přesvědčení. Žilka překládá: „Každý měj odvahu vlastního přesvědčení“. Nús ve smyslu našeho „význam“ je ve Zj 17,9. Žilka překládá: „Zde je význam pro toho, kdo má moudrost“. Význam symbolických vidění může pochopit jen ten, kdo je obdařen moudrostí od Boha [sr. Zj 13,18; Dn 12,10].

To, co smýšlení [nús] vytváří, k čemu vede, je v řečtině vyjádřeno pojmem noéma. Ze zvráceného smýšlení vycházejí zvrácené, otupené myšlenky [2K 3,14, sr. 2K 4,4], zlé úmysly [sr. 2K 2,11], zatím co smýšlení, zakořeněné v pokoji s Bohem, uchrání „srdce i myšlenky“ [Kral. smysly] tím, že je uvádí do vztahu ke Kristu Ježíši, v poddanství a poslušnost jemu [sr. 2K 10,5].

Řecké fronéma, užité v Ř 8,27 a překládané zde Kral. výrazem s., znamená úmysl, usilování. *Opatrně, opatrnost. Bůh, jenž zpytuje srdce, „ví, co má Duch na mysli“, když se za věřící přimlouvá. – Řecké frenes [= myšlení, soudnost] je v NZ pouze jednou, a to v 1K 14,20. Ap. Pavel napomíná Korinťany, kteří se jako děti dali oslnit nesrozumitelným a nerozumným mluvením jazyky, aby přestali být „dětmi v soudnosti“ a nepletli si nesrozumitelnost a nerozumovost s dětskou prostotou a chudobou ducha [sr. Mt 18,1-6; 19,13n; 5,3; Mk 10,13-16]. Neboť v soudnosti, v myšlení má být křesťan vyspělý.

Řecké aisthésis, jež původně označovalo smyslové vnímání, znamená v NZ řečtině vědomou a citlivou mravní soudnost a schopnost rozlišovati mezi užitečným a neužitečným, důležitým a tím, na čem nezáleží. Ap. Pavel se modlí F 1,9, aby Bůh rozhojnil křesťany ve Filipách v lásce Krista Ježíše, a to tak, aby rostli v důkladnějším poznání a v „jemném postřehu“ [J. B. Souček; Kral. „ve všelikém smyslu“; Žilka: „ve všem cítění“], aby viděli, jak opravdu mohou bližním prospěti. Žd 5,14 myslí na orgány, čidla [řecky aisthétérion] této vnímací schopnosti, jež rozlišuje mezi dobrým a zlým. Užíváním těchto čidel – pisatel tu patrně myslí na Ducha sv. – lze dosáhnouti určité dokonalosti v duchovním postřehu, určité vyškolenosti v rozeznávací schopnosti. Škrabal překládá: „Mají [vnitřní] smysly návykem [Kral. „pro zvyklost“] vycvičeny, aby dovedli rozlišovati dobré a zlé“. A jen těmto lidem takto upevněného mravního charakteru lze kázati, podle názoru pisatele Žd, evangelium o ospravedlnění z víry [Žd 5,13]. Duchovní nemluvňata toto kázání snadno falešně pochopí.

Řecké dianoia v 1J 5,20 znamená myšlenkovou schopnost poznávat a chápat duchovní věci. Praví se zde, že Syn Boží dal věřícím schopnost poznávat Boha, přijímat jeho zjevení a míti s ním obecenství. Na rozdíl od Pavla, který dar této schopnosti připisuje Duchu sv. [sr. 1K 2,12; Ef 1,17n], 1J připisuje tento dar přímo Ježíši Kristu. Jiný výraz pro duchovní chápavost je řecké synesis [= usuzovací schopnost, ostrovtip], užité s českým Kral. překladem „smysl“ v Ko 2,2. J. B. Souček toto místo tlumočí takto: „Aby se povzbudila jejich srdce, vyučená v lásce a k veškerému bohatství plné jistoty pochopení, k poznání tajemství Božího, Krista“, a poznamenává, že toto místo ukazuje, jak podle NZ-a víra není pouhý neurčitý cit, ani jen mravní rozhodnost, nýbrž že je založena v poznání skutečné pravdy o Bohu, a tudíž vždy usiluje také o to, aby rozuměla [Výklad ep. Kol., str. 45]. Tohoto plného poznání a porozumění lze dosáhnouti jen v pospolitosti ve sboru a ovšem jen v Kristu, v němž jsou ukryty všechny poklady moudrosti a poznání. „S-em se pominouti“ [Mk 3,21] = pominout se s rozumem, nemíti zdravý rozum, blouzniti. *Mysl. *Rozum.