Vševědoucí

Vševědoucí. Jde o Boží vlastnost, kterou nemůžeme plně vystihnout, právě tak, jako jeho všemohoucnost. Bůh jako všudypřítomný ví prostě všecko; poněvadž jeho oči procházejí všecku zemi [Za 4,10; sr. Jb 28,24], proniká také do podsvětí, šeolu, pekla [Jb 26,6; Př 15,11], především do srdce člověka a jeho myšlenek [1Kr 8,39; Ž 11,4; 33,15; 51,8; 94,11; Jr 11,20; 17,10; Am 4,13]. Zná všecky hříchy člověka, jako by je měl zapsané v knize nebo složené ve vaku [Jb 14,17; Oz 7,1n; 13,12; Mal 3,16]. Hospodin zná ovšem i budoucí věci v životě jednotlivce [Ž 139,4nn] i vyvoleného lidu a ostatních národů. Je to t. zv. rada Hospodinova [Iz 5,19; 14,26; 19,17; 28,29; Jr 49,20; 50,45; Mi 4,12 a j.], již lze nazvat předurčením, protože pro něho je už skutečností [Am 3,7; Iz 41,22-24; 43,10-13; 44,6-8; Jr 1,5].

Stejně mluví o vševědoucnosti Boží i NZ. Duch Boží zpytuje všecky věci [1K 2,10], jemu jsou od věků známa všecka jeho díla [Sk 15,18], zná všecky naše potřeby dříve, než mu o nich povíme [Mt 6,8]; před ním je všecko stvoření nahé a odkryté [Žd 4,13; 1J 3,20]. Vědění Boží nemá jiných hranic kromě Boha samého [1K 2,10n]. Ale právě tak, jako při všemohoucnosti Boží [*Všemohoucí] rozhoduje i tu jeho vůle a spasitelné zaslíbení, jež Boží vševědoucnost činí plodnou ve prospěch světa a člověka [*Předuložiti Sk 2,23; 4,28; Ef 1,5.9.11]. Boží dobrá vůle způsobuje, že to, co Bůh ví, se stává skutkem. Jeho vševědoucnost se přeměňuje v předzvědění.