Stvořitel

Stvořitel. *Stvoření. *Stvořiti. Mluví-li bible o Bohu jako o S-i, zdůrazňuje tím nejen jeho všemohoucnost [Ž 33,9; Ř 4,17] a moudrost [Ž 104,24; Př 3,19; 8,27; Jr 10,12; 51,15], nýbrž také jeho svrchované panství nad světem [Ž 24,1n; 89,12; 95,5] a dějinami [Jr 27,5], jejichž jevištěm je právě svět, a jeho naprostou odlišnost od světa. Mezi Bohem a stvořením není žádné „organické“ souvislosti, jaká je na př. mezi tělesným otcem a jeho synem. Stvoření je naprosto odlišné od S-e. Odtud přísný zákaz zobrazovat Boha [Ex 20,4]. Bůh jako S. má nárok na důvěru, vděčnost a poslušnost svého stvoření [Dt 32,6.15; Ž 103,22; Iz 17,7; 22,11; 40,26nn; 43,1; 44,2.24; Ž 119,73; 1Pt 4,19]. Člověk jako stvoření nemůže před Bohem, svým S-em, uniknout ani se před ním skrýt [Ž 33,15; 94,9; 139], ale má možnost dovolávat se stvořitelské moci Boží [2Kr 19,15n; Neh 9,6]. Jeho nejpřiměřenější poměr k Bohu je oslavovat jej jako S-e [Ž 8; 95,1-6; 104]. Ale nejen člověk, nýbrž celá příroda velebí podle biblického názoru svého S-e [Ž 19,2; 50,6; 69,35; 89,6; 148,4].

S. má ovšem také moc zničiti vše, co z ničeho vyvolal. Nejen člověk je v Boží ruce jako hlína v ruce hrnčířově [Iz 29,16; 45,9; Jr 18,1nn], ale i celý vesmír [Dt 32,39; Ž 102,26-28; 104,29; Iz 34,4; 51,6; 2Pt 3,7.10.12]. Mezi vyvoláním z ničeho a návratem v nic stojí Boží záchovná péče [Gn 8,22; Neh 9,6; Ž 104,27n; Iz 40,26; Jr 31,35-37].

Bylo by však nesprávné, kdybychom se domnívali, že Bůh jako S. světa byl základním pojmem izraelské zbožnosti. V hesle *Stvoření bylo poukázáno na to, že Izrael vycházel ze skutečnosti Boha, který byl Bohem otců, S-em Izraele [Iz 43,15]. Bůh byl pro Izraelce především Pánem, jenž s nimi uzavřel smlouvu, tedy Pánem dějin; on vyvedl Izraele z Egypta a vede jej dál. Izraelec nepostupoval ve svém myšlení od stvoření k dějinám, nýbrž naopak. Ale v Bohu, Pánu dějin, bylo v podstatě obsaženo i to, že Bůh je S., Pán přírody, v níž se dějiny odehrávají jako na svém jevišti, jež má Bůh bezpečně ve svých rukou [Sd 5,4n; Jr 5,22-24; 27,5; 31,35nn; Am 9,2-4; Ab 3,3nn]. To všecko zaznívalo ve sluchu věřícího Izraelce, když se ozvalo slovo S.