Myšlení

Myšlení. Hesla *Mysl, *Mysliti nám ukázala, že biblické m. nebylo abstraktní, nýbrž praktické, a že i abstraktní představy byly vyjadřovány konkrétními obrazy. Při tom nutno míti na paměti, že všecko bibl. m. bylo prosyceno náboženstvím a že vycházelo z přesvědčení, že počátek moudrosti je bázeň Hospodinova [Jb 28,28; Ž 111,10; Př 1,7]. To ovšem neznamená, že lidské m. je zbaveno všech pochybností a všeho trápení [1S 1,16; Dn 7,28]. Podle svědectví Písma je „m. srdce lidského [t. j. jeho celá duševní podstata] zlé od mladosti jeho“ [Gn 6,5; 8,21; sr. Mt 15,19; Mk 7,21], takže se podstatně liší od m. Božího [Ž 40,6; Iz 55,9]. LXX překládá pojmem m. většinou hebr. výraz srdce [léb] nebo chášab [*Mysliti] a jeho odvozeniny, jež naznačují, že jde o praktické m., plánování, záměr, snahu, jež vycházejí ze srdce. Slovo Boží [Bůh a Kristus] rozeznává [t. j. je soudcem] myšlení i mínění, t. j. skrytá hnutí srdce [Žd 4,12; sr. Dt 31,21; 1Pa 28,9; Ž 94,11; 139,2; L 2,35; 5,22; 6,8; 9,47]. V 1Pt 4,1 má m. smysl mravně závazného poznání, přesvědčení, že ten, kdo zemřel s Kristem [sr. Ř 6,2nn], nesmí mít nic společného s hříchem. Podle Pavla i m. pohanů [Ř 2,15] je závislé na mravním zákonu, který je vepsán do srdce všech lidí, i když všelijak skresleně, neboť to, že znají Boha, ale nectí jako Boha ani jemu neděkují, působí zatemnění srdce a pošetilost [marnost] v myšlení [Ř 1,21]. Někdy má m. v NZ smysl ustrašené pochybnosti [L 24,38], jindy zlých, nespravedlivých soudů a rozhodnutí [Jk 2,4; Kral. : „soudcové v myšleních zlých“; Žilka: „soudci podle špatných měřítek“; Hejčl: „zlovolní soudcové“]. M. Boží o nás, t. j. plány Boží s člověkem jsou spasitelné jeho plány [Jr 29,11] a proto jsou v očích žalmistových drahá [Ž 139,17], i když hluboká a nepochopitelná [Ž 40,6; 92,6]. Že má m. Boží význam úradek, plán, vysvítá ze zdůrazňování pevnosti a věčnosti Božího myšlení ve srovnání s radami lidskými [Ž 33,10n; Jb 5,12; 42,2; Ž 146,3n; Mi 4,12]. Hospodin pak oznamuje své m. člověku [Am 4,13; 2K 2,11]. Ježíš Kristus je jeho Slovo, v němž se m. Boží zjevila nejplněji [J 1,1nn 14].