Marně, marnost, marný

Marně, marnost, marný. *Daremný. Ve SZ je mnoho výrazů, jimiž se označuje marnost ve smyslu nicotnost, pomíjitelnost, klamavost, lživost, planost a ničemnost. Marností jsou především pohanská božstva ve srovnání s živým, věčným, neklamajícím Bohem [Dt 32,21 sr. 1Kr 16,13.26; 1S 12,21; 2Kr 17,15; Ž 4,3; 24,4; 31,7; 59,4; Jr 2,5; 10,3-6; 16,19n; sr. Sk 14,15] a marná, nicotná je všecka modloslužba [Iz 10,3]. Před Bohem jsou marností synové lidští [Ž 62,10] a ovšem i jejich myšlení [Ž 94,11] a zvláště výroky falešných proroků [Ez 13,6nn], které nikam nevedou. Marností je očekávat spásu [pomoc] od člověka [Ž 60,13]. Je-li člověk bez Boha pouhou marností, pak ovšem je marností vše, co s člověkem souvisí: krása [Př 31,30], myšlení [Ž 94,11], veselí, moudrost, samota, předsevzetí, spravedlnost i bezbožnost, zkrátka: všecko [Kaz 1,2; 2,1.15; 4,7; 6,11; 8,14]. Teprve ve spojení s Bohem nabývá věc jiné tvářnosti [Ž 1; Př 1,7].

V NZ jsou dva výrazy překládány slovem marný. Jk 2,20 oslovuje člověka marného [Žilka: prázdného]; Kral. totéž řecké slovo [kenos] překládají jinde občas *prázdný [Mk 12,3; L 1,53; 20,10], ale jindy „marný“ [Sk 4,25; Ef 5,6; Ko 2,8], jindy „*daremný“ [1K 15,10.14; 1Te 2,1] nebo „nadarmo“ [Ga 2,2]. Jk tu myslí na člověka, jehož „víra“ je neúčinná, bezcenná [sr. Jk 2,22], neprojevující se v životě. Ve smyslu SZ užívá výrazů marný, marnost zvláště Pavel: marná jsou přemyšlování [spekulace] moudrých [1K 3,20; sr. Ž 94,11; Ř 1,21; Tt 3,9, zde: mataios], marné, nicotné, klamavé by byly naše víra i kázání, kdyby za nimi nestál zmrtvýchvstalý Kristus [1K 15,14 kenos, 1K 15,17 mataios]. Marností [mataios, mataiotés] jsou ovšem všecka náboženství [Sk 14,15; Ef 4,17], po příchodu Kristově dokonce i to, jež bylo „vydáno od otců“ [1Pt 1,18], marné jsou zbožnost a bohoslužba [Kral. : náboženství], jež zapomínají na zákon lásky [Jk 1,26n sr. Mt 5,23n]. Marní jsou i bludaři [2Pt 2,18], protože si zařizují svou zbožnost a mravnost podle svých žádostí a nepodrobují se zjevení Božímu v Ježíši Kristu [sr. Ř 1,21; 1K 3,20]. Pavel však proti vší marnosti, jíž je podrobeno stvoření, staví naději ve vysvobození od služby porušení v svobodu slávy synů Božích [Ř 8,20n]. Tím překonává bezútěšný výhled Kaz. V Kristu Ježíši byla marnost lidského života zrušena.

Marný ve smyslu nadarmo, bez účinnosti, marně: [matén] Mt 15,9; Mk 7,7 [sr. Iz 29,13]; Jb 21,34; 35,16; Ž 139,20; Iz 49,4; Ko 2,18 [eiké] [Žilka: „prázdná domýšlivost na smyslovou stránku mysli“].