Daremný

Daremný. Toto slovo v Kral. češtině znamená marný, prázdný, bez obsahu, bez účinku, beze smyslu. Jsou jím překládána původní slova, která bývají jindy přeložena slovy „prázdný“, „marný“, „nadarmo“ i jinak. V SZ jsou to dvě slova [rík, šáv'], která znamenají „prázdnotu“ a „nicotu“, zejména tu, která je vlastní pohanským božstvům a čarodějným představám a praktikám. Takto daremné není slovo Hospodinovo [Dt 32,47], zato však lidské obmysly [Ž 2,1], námahy bez Boha podnikané [Ž 127,2], a zejména ovšem lidské pověrečné naděje [Iz 59,4]; vrcholem bezbožnosti pak jest, když se tato nicotnost, vlastní modlám, přičítá službě Hospodinu [Mal 3,14.] – V NZ je Kral. d veskrze překladem řeckého kenos = „prázdný“, které bývá vedle toho překládáno ještě slovy „nadarmo“ a „marný“; všecka tato další česká slova mají však za předlohu ještě několik jiných řeckých slov, takže stav věcí je dosti složitý. Zajímavé je užití slov 1K 15,10.14.58, zejména připojíme-li ještě 15,17, kde je užito jiného řeckého i českého slova, ale takového, které také patří do okruhu výrazů označujících prázdnotu pohanských božstev. Ježíš Kristus vskutku vstal z mrtvých: touto skutečností se odlišuje od prázdných představ lidských; na základě toho má smysl lidská víra v. 14.17. i všecko namáhání apoštolské v. 58, to je také základem účinnosti Boží milosti v. 10. Kdyby však tohoto základu nebylo, a ovšem: kdyby se člověk nebo církev spustila víry v tuto skutečnost, hned by bylo všecko marné, prázdné, „daremné“. Reálnost dění víry se osvědčuje i na zjistitelném účinku, jímž je ovoce apoštolova misijního úsilí [1Te 2,1]; kdyby se pokušiteli podařilo odvrátit sbor od skutečné a pravé víry, učinilo by to apoštolovu práci v tomto bodu d., i když by tím zajisté nebyla podvrácena realita díla Kristova [sr. F 2,16]. Podobně by dílo apoštolovo vyšlo nadarmo, ano byla by otřesena sama základna jeho práce a samé církve, kdyby se stalo nemožné, t. j. kdyby se projevila bytostná a neurovnatelná nesourodost práce Pavlovy na jedné a jerusalemských apoštolů na druhé straně: Ga 2,2. Prázdnota a marnost ohrožuje věřícího i církev, kdykoli slyší slovo Boží bez osobního závazku 2K 6,1, kdykoli šilhá jinam, než je postačitelná a svrchovaná milost Kristova [Ga 3,4; 4,11], zejména, kdykoli by začali spoléhat na marnou moudrost lidskou [Ko 2,8 sr. Ef 5,6]. Zde všude v pozadí zaznívá původní SZ myšlenka prázdnoty a nicotnosti božstev a kultů pohanských; sr. Sk 4,25; 14,15; 1K 3,20; Tt 3,9; Jk 1,26; 1Pt 1,18.