Hesla začínající na písmeno D

Město na území Izachara při hranicích Zabulonových; dnes Deburieh u Tábora.

Jméno několika osob a míst; nejznámější město v horách Judských, dříve Kiriatsefer.

Otec Salumit z Dan; její syn s Egypťanem byl ukamenován za rouhání jménu Božímu.

Jedno z míst na cestě k Sinai mezi Rudým mořem a Rafidim.

Obilí, zrní; původně božstvo zemědělců filištínských, později válečné a národní božstvo.

Staročesky datle; mezi vzácnými plody, které synové Jákobovi nesli darem Josefovi.

Vzdálený; v přeneseném smyslu o vzdálenosti spásy, spravedlnosti, nebo odcizení od Boha.

„Dalekost cesty“ (Joz 9,13) = délka cesty, vzdálenost.

Čtvrté písmeno hebrejské abecedy (řecké delta) = D.

Jeden z devíti synů Amanových.

Snad nevěstka filištínského původu či žena Samsonova; vylákala tajemství jeho síly a zkázu.

Hornatá země na východním pobřeží Adriatického moře; Pavel tam vyslal kázati Tita.

Město snad na záp. pobřeží Genezaretského jezera u Magdaly; poloha nezjistitelná.

Kázáním Pavlovým na křesťanství obrácená athénská žena; snad manželka Dionysa Areopagitského.

Hlavní město Sýrie v úrodném údolí; křižovatka tří velkých obchodních cest, středisko staré syrské říše.

„Pomezí krve“; místo na území Judově mezi Socho a Azeka; v 1Pa Pasdammim.

Snad jde o vesnici Remmon (hebrejské d a r vypadaly velmi podobně).

Soudící; pátý syn Jákobův, první syn Bály, praotec stejnojmenného pokolení Izraele.

Veřejné dávky lidu: desátky, první plody, výkupné novorozeňat; v době královské i vydržování dvora.

Místo mezi Galádem a Sidonem; mnozí ztotožňují s Danem, jiní vidí dvě místa.

Výrazy v Písmě s bohosloveckým významem; předmětem Božího dávání je vše, co má Ježíš.

Staročesky dar; 'dání a vzetí' = příjmy a vydání; 'zákona dání' = dar Zákona.

Bůh je můj soudce; hlavní postava knihy Danielovy, státník a vykladač snů na babylonském dvoře.

Kniha se dělí na dvě části vypravující o životě Daniela a jeho viděních, sloužila k povzbuzení Židů v době pronásledování.

Vesnice v horách Judských.

V Deuteronomiu 14,5; rozumí se druh antilop, asi Gazella Arabica, jejichž maso směl Izraelec požívati.

Velmi častá rčení v Písmu; Starý a Nový zákon se v pojetí daru, dárce a dávání znatelně liší.

Syn Máchol z rodiny judského Žáre, proslavený moudrostí; v 1Kr Darda.

Řecky archégos = vůdce, původce života; též dobročinný člověk, ochotný (řecky ilaros = veselý).

přesměrování na Dára

Marný, prázdný, bez obsahu, beze smyslu; prázdnota a nicota pohanských božstev a lidských obmyslů.

Obdarovávat.

Jméno několika králů médských a perských; ve Starém zákoně zmínka o Dariovi Médském a Dariovi I.

Potomek Šalomounových služebníků; jeho rodina se vrátila se Zorobábelem ze zajetí babylonského.

Zdarma, zadarmo; bez příčiny; bez zaplacení, bez náhrady; marně, zbytečně.

Dáti darem, obdarovati, přinésti jako poplatek; 'darovati život' = prominouti trest smrti.

Syn Eliaba z Rubenova pokolení; s levitou Choré se spikl proti Mojžíšovi a byl pohlcen.

Darovat, odevzdat, položit, poskytovat; v evangeliu Janově Ježíš vše přijal od Otce.

Staročesky = útisk, tlak, tlačenice; úzkost.

Druhý král izraelský, sjednotitel pokolení izraelských, zakladatel veleříše izraelské a předobraz mesiášského krále.

Staročesky = škrtit, dusit, rdousit.

„Léta dávní“ = pravěk; 'lid dávní' = lid dávno zemřelý; 'od dávných dnů' = dávno.

Pečovati, starati se, slyšeti, pátrati, mstíti; v Mk 4,38 záležet komu na čem.

Pojem má smysl vlastní i přenesený; něžné označení ženy, obyvatel města nebo země, též předměstí.

Viz Dcera; v 1Pt 3,6 jde o dítky.

Dechnutí, dech; „dech života“, „Boží dech“; v Janovi 20,22 vdechl Ježíš Ducha apoštolům.

Velbloudí hrb; město na hranicích území pokolení Zabulonova, severně od potoka Císon.

Včela; chůva Rebeky i prorokyně, čtvrtá izraelská soudkyně z pokolení Izachar.

Řecké sloveso amfysán; Ježíš užívá dechnutí jako symbolického činu, jímž apoštolům přivlastňuje Ducha svatého.

1. Syn Regmův, vnuk Chusův; 2. Syn Jeksanův; potomci vedli karavanní obchod a pastýřský život.

Staročesky dudek; pravděpodobně čejka sídlící v zimě v Palestině; nečistý podle Zákona.

Označuje ve Starém zákoně Bohem přidělenou půdu nebo zemi, v Novém zákoně království Boží jako dědictví synů Božích.

Staročesky pole, pozemek; zděděný statek.

Kmen nastěhovaný z Assyrie do Samaří; snad arijský kočovný kmen Dai (Herodot).

Otec jednoho z 12 vladařů nad Izraelem, které ustanovil Šalomoun.

Patří k podstatě modlitebního života; Pavel děkuje Bohu skrze Ježíše Krista.

„Na dél“ = na délku.

1. Syn Elioenai z Davida; 2. Potomek Aronův, 23. třída; 3. Syn Semaiášův; 4. Z Netinejských.

Výroba, zhotovování; obdělávání pole.

Dělati zemi = vzdělávati půdu; dílo = pracovati; dělati vinice = štípiti vinice; zhotovovati.

U Jb 7,16 má význam „na věky“.

Město v nížině judské (Joz 15,38), totožné s dnešním Telí en-Nedžileh.

„Hradba dělící na různo“ (Ef 2,14) = přehradová stěna mezi Židy a pohany.

V 1K 15,41 znamená lišit se.

Pracovník; viz heslo Práce.

Jméno je nejspíše zkráceninou z Demetrius nebo Demarchus.

Výrobce stříbrných „chrámů bohyně Diany Efezské“; též křesťan v 3. Janovi 12.

Jest doba zdánlivého oběhu slunce kolem země nebo doba jednoho otočení země kolem její osy.

Město, náležející Bélovi, synu Beorovu, někde na jih od Arnonu.

Venuše nebo slunce; v 2Pt 1,19 obrazně o znameních před druhým příchodem Krista.

Maloasijské město, kam Pavel uchýlil po kamenování v Lystře; rodiště Gaiovo.

Viz hesla Derbe, Gáius.

Dávání desátého dílu ze všeho, co člověk měl; velmi starý náboženský zvyk nejen u Izraelců.

Deset slov Božích vytesaných do kamenných desek, závěrečná podoba smlouvy Hospodinovy s lidem na Sinai.

Dekapolis; konfederace 10 hellenistických měst v Zajordání s autonomií od Pompeia r. 64 př. Kr.

Výrazy spojené v bibli téměř vždy se zasažením Božím a jeho podivuhodnými, hroznými skutky.

Viz Psán, psáti.

V Palestině prší pravidelně od listopadu do konce března; raný déšť očekáván žádostivě.

Tabulka na psaní.

V 1K 13,11 Pavel staví proti sobě dětinské smýšlení a dokonalejší poznání mužného věku.

Pátá kniha Mojžíšova, řecky „druhý zákon“; shrnuje Mojžíšovy zákony s úpravami pro život v zaslíbené zemi.

Staročesky dívenka, dívka, děvče na vdavky, dospělá žena, dcerka, služebná.

Otrokyně, často zároveň konkubína majitelova; u Izraele příznivější postavení než u pohanů.

přesměrování na Jáhen

Latinský protějšek řecké bohyně Artemidy; v Malé Asii tuzemská matka božstev, obraz plodnosti.

přesměrování na Rozptýlení

Matka Gomery Ozeášovy.

Město jen v Ez 6,14; patrně zkomolenina Ribla (písmena d a r podobná).

Město na východní straně Mrtvého moře, původně Amorejským, pak Moabským, přiděleno Rubenovi.

přesměrování na Dibon

Blíženec, dvojče; příjmí apoštola Tomáše.

Viz Rifat.

Znamená radostnou chválu za prokázanou milost Boží, chvalozpěv chóru nebo druh oběti.

Syn Jektaná v Arábii; jméno značí 'palmu' nebo druh datlí; část Arábie s palmami.

Staročesky podíl, účast; Bůh je trvalým dědictvím věřících, věřící jsou dílem Hospodinovým.

Práce, činnost, výsledek; Ježíš nazývá vykupitelskou činnost dílem Božím, víru dílem milým Bohu.

V Izaiáši 15,9; viz Dibon; „vody Dimon“ = Arnon.

Dcera Jákobova a Lie; znásilněna od Sichema, syna Emora Hevejského, pomsta od bratrů Simeona a Lévího.

Výkřik bohoslužebný ve Skutcích 19,28.

Athéňan, člen areopagu obrácený Pavlem; podle tradice první biskup athénský.

„Živený Diem“; křesťan v 3J 9, neprokazoval pohostinství kazatelům, vylučoval je.

Otvor, holubník, jeskyně, sluj, doupě, skalní rozsedlina; obrazně o opevněných městech.

Viz Jehelní, jehla.

„Druh antilopy“; náčelník Horejského kmene, potomek Seirův; snad dvě osoby.

Bylo v Písmě svatém pokládáno za důkaz zvláštní Boží přízně a Boží dar a prostředek mimořádného Božího požehnání.

Říkati, praviti; často překládá výraz nᵉ'úm = výrok, zvláště výrok Hospodinův prorokovi.

Díti se — ve významu činit, působit, ale především přihodit se, stát se, uskutečnit se [Gn 41,1; Mk 6,2].

přesměrování na Zázrak, zázračně, -ý

Staročesky podívaná; Kraličtí neznali divadlo, řec. theatron překládají 'plac' nebo 'hluk'.

Označuje vše, co vzbuzuje úžas i strach svou nepochopitelností a mimořádností, zejména Boží skutky a zjevení.

„Zlatonosný?“; jedno z míst v Zajordání proti Mrtvému moři, snad vých. od Ezebonu.

Syn Seirův, kníže kmene; viz Dison.

Dřevěná nádoba na zadělávání chleba.

V 1Pa 1,42 správně Dison.

Vnitřní část ruky; 'vyrýti na dlaních' = vytetovati nesmazatelně; též míra, šířka čtyř prstů.

Novočesky dláždění.

Novočesky dlážděný; „cesta dlážená“ = navršená cesta, silnice.

Hebr. 'érek 'appajim = ten, jenž odsunuje vypuknutí hněvu; vlastnost Boží.

Dlouhočekající, shovívání, trpělivě.

Novočesky délka; v Ef 3,18 vyjadřuje tajemství, které křesťan spatří v plnosti církve Kristovy.

Dlouhý věk, vysoké stáří.

V Jb 26,13 doslovně 'rychlý' had; had tu označuje mythologickou bytost, Leviatana.

Dluh byl ve Starém zákoně pokládán za neštěstí, dlužník za nešťastníka, jemuž nutno pomoci.

Dutí, foukání, foukati.

Rozednívat se.

Novočesky dobrodinec; u L 22,25 jde o starověký titul knížat a význačnějších osob.

Prokázati dobro, slitování, milosrdenství, přízeň; ve Sk 4,9 řecké euergesia = dobrý čin.

Dobrého srdce.

Mající dobré svědectví, osvědčený, chvályhodný.

Opak zlořečení, úzce souvisí s Božím požehnáním; v pozdním židovství předepsáno před jídlem.

Základní vlastnost Božího charakteru ve vztahu k lidem; v Novém zákoně vtělená v Kristu.

Z dobré vůle, bez nucení, ochotně, s rozkoší; dobrovolná oběť nedbá na vady obětního zvířete.

Pojem ve Starém zákoně spojovaný s osobním Bohem; Bůh je dobrý, protože prokazuje dobro a spásu.

Dodatečné poznámky k užívání slova „dobrý“ v bibli; Bůh je dobrý a od člověka požaduje, aby toto dobro rozlišoval.

Hromadný výraz pro domácí zvířectvo; tvoří hlavní část bohatství nomádů; zámožnost se měřila počtem.

Dobývat města, zabírat, vymáhat; Bůh si stvořil svůj lid, Pán si získal církev vlastní krví.

Dobývání města mělo několik fází: násep, útoky berany na brány, háky na hradby, obléhací věže.

Cele, zcela, úplně; Žilka v 2. Korintským 4,8: „Vším jsme tísněni, ale ne vháněni do úzkých“.

Dojíti až někam, dosáhnouti, najíti, prožíti, dohoniti, býti ztrestán, zanikati, uskutečňovati se.

Uchovati, hlídati, šetřiti pro něco.

Úplně, zcela, naprosto.

Otec Eleazara, jednoho ze tří nejudatnějších bojovníků Davidových.

Čtvrtý syn Javanův, správněji Rodanim; míní se obyvatelé Rhodu a sousedních ostrovů.

Z Maresa, jehož syn Eliezer prorokoval ztroskotání loďstva Jozafatova.

1. Muž z pokolení Izacharova, praotec soudce Toly; 2. otec Elchananův, bojovník Davidův.

Nejpřednější nad pastýři Saulovými; pobil mečem 85 kněží z Nobé i s rodinami.

Dívat se, pozorovat.

Prohlédnout, přihlédnout.

V Gn 39,23 = dohlížet.

Staročesky = dohonit, dopadnout; přistihnout, překvapit.

Nabytí, dosažení (Žilka překládá 2Te 2,14: „Abyste nabyli slávy našeho Pána Ježíše Krista“).

Přijít někam, přiblížit se, dosáhnout; dojít milosrdenství, smíření, věčného života jako údělu.

„K dokázání své spravedlnosti“ = aby projevil svou spravedlnost; „v dokázání Ducha a moci“ = v projevech.

Ukázat, dát důkaz, prokázat, znázornit; v bibli o Božích činech a projevu Boží lásky a moci.

Do nekonečna, navždycky, přesně, zcela až do konce.

Celost, upřímnost a neporušenost; u člověka relativní dokonalost spočívá v chození s Bohem.

Konečný výsledek, smrt, dokončení, uplynutí, konec; eschatologicky o posledních dnech.

Karafiát překládá Neh 6,6 doslovněji: „Abys králem jejich byl podlé řečí těchto“.

Staročesky dokonalým učiniti; převážně skončiti; také skonati, zemříti.

V Žd 12,2 dokonavatel víry; Ježíš přivádí víru k cíli, stojí na počátku i konci spásy.

Novočesky = dokořán, úplně.

Hebrejsky rabbi, mistr, čestný titul zákoníků; odtud odpor Ježíšův proti tomuto titulu.

Vedle obvyklého významu i ve smyslu podsvětí; 2S 24,6 'země dolejší' snad vlastní jméno.

Dodati; 'doložiti meč' = přiblížiti meč; též dolehnouti, udeřiti, utišiti, vložiti.

Staročesky přítel, příbuzný; v SZ příslušník vyvoleného lidu, v NZ rodiny či církve.

Napomenutí, výstraha, kárání, hrozba, láti, okřiknouti, zabraňovati, hádati se.

Činiti výtky, hádati se, odvrátiti, zabrániti, přivolati.

Zlá podezření.

Dovršiti, býti dovršen; doplniti počet dnů = dáti vysoký věk; doplniti hříchy = naplniti míru.

Dovoliti, připustiti (o Bohu, Kristu); seslati, určiti.

přesměrování na Dotazovati se

Dovolení; v 1K 7,6 řec. syngnómé = shovívavost, ústupek; Pavel o pohlavní zdrželivosti.

Obydlí, sídliště; mohutné přístavní kananejské město na úpatí Karmélu; připadlo Manassesovi.

přesměrování na Tabita

Nabýti, získati; u spravedlnosti či spasení nejde o lidské úsilí, nýbrž o milostivé obdarování Boží.

„Nejlepší věci došlé časem měsíců“ = plodiny, dozrálé během měsíců.

Dokonale, zřetelněji, plněji; Pavel: jeho způsobilost je z Boha, který dává Ducha sv.

Hojnost; zásoby nebo vojenští záškodníci.

Místo nedaleko Sichem, kde pásli Josefovi bratří dobytek Jákobův; bydlel zde prorok Elizeus.

V 1. Petrově 3,21 vyprošení dobrého svědomí u Boha; Žilka: „Modlitba k Bohu o dobré svědomí“.

Na vůli božstev se dělo ve starověku různými způsoby: skrze sny, urim a tummim či proroky.

Viz Dotazování, Tázati se.

Dotek měl ve Starém zákoně kultický význam; přenášel požehnání nebo kultickou nečistotu.

Očekávání něčeho dobrého, trpělivé vyhlížení a důvěra v Boha; základ v činu Kristově.

Beze strachu, nadějně, s plnou důvěrou, zcela neohroženě, s naprostou otevřeností.

Otevřenost, odvaha založená na vnitřní jistotě víry.

Důvěřovati, věřiti; v Jr 49,11 'nech vdovy důvěřovati'; v 2K 7,16 spoléhati.

Věrně, spolehlivě, poctivě; v důvěře, beze strachu; „býti směle dověrný“ = troufati si, býti smělý.

Dokázati, podati důkazy; v Ž 49,9 'musí se vzdát trvale žít, nevidět hrob'.

Provádět, uskutečnit; dokázat. „Falešně dovodit“ (Ko 2,4) = mást, obluzovat.

Staročesky (z němčiny) pěší voják, najatý voják, posel.

Staročesky pěšák s halapartnou; příslušníci osobní tělesné stráže ze nejspolehlivějších lidí.

Staročesky lupič, vyděrač.

Kovový peníz v Palestině po zajetí babylonském; vlastně perská mince dareikos 8,4 g ve zlatě.

V Jerusalemě mezi branou Údolní a Hnojnou; snad nynější studna Jobova (Rogel).

Staročesky značně, značný, dlouho, dlouhý, mnoho.

„Nehodný drahého vážení“; viz heslo Vážení.

Velká obluda leviatan; symbol lidstvu nepřátelské mocnosti, ve Zjevení obraz satana.

Ve smyslu olupovat, vykořisťovat (Ž 89,42).

Provokovati; řecký výraz 'počínati si jako námezdník', sobeckost, ctižádostivost, hádavost.

Staročesky = dřívější, předešlý.

Má ve Starém zákoně vedle obecného významu také význam kultický; staré svatyně měly posvátný strom.

Pomnožné od drob; součást izraelské zápalné oběti; omyty a s tukem spáleny na oltáři.

Mladý silný velbloudí samec, druh jednohrbého velblouda; proslulý rychlostí a vytrvalostí.

Velbloudice; hebrejský výraz znamená velbloudí samici, která ještě neměla mládě.

Ve smyslu příští, budoucí; 'druhé narození', 'druhá smrt'; 2K 1,15 'dvojí radost'.

Staročesky druh, družka (např. v manželství), soudruh, společník.

Přítelkyně.

Nejmladší dcera Heroda Agrippy I.; žena pohana Felixe, prokurátora; v Cesareji s Pavlem.

Majetek, dědičný majetek.

Držeti prvotnost = míti první místo; pokládati zač; míti v moci, ovládati, setrvati při víře.

Staročesky deska, prkno.

Staroslověnsky dážditi, déšť sesílati.

Může znamenat skutečný dub, jehož rostlo v Palestině několik druhů, též posvátný strom u svatyně.

Pohyb vzduchu, dech, vítr; princip života; v Novém zákoně Duch Boží, Duch svatý.

Dech, životní princip a podstata Boží; Bůh dává svého Ducha lidem různým způsobem jako sílu, horlivost i proroctví.

Označuje Boha jako odpouštějící a smiřující, později ducha vylit v posledních dnech a principem církve nového stvoření Božího.

Víra v duchy provázela Izraelce od nejstarších dob; zvláště poušť se jimi hemžila.

Skutečnosti nebo lidé zvláště těsně spojené s Duchem; duchovní dary, písně a duchovní lidé.

Řecky charismata; zvláštní dary Boží milosti k budování církve, odlišné od ovoce Ducha svatého.

„Známost Boží?“; Gádovec, otec Eliazafův; v Nu 2,14 Ruel ('přítel Boží').

Za starověku pokládána za luk válečného božstva; v Gn 9,13 byla vybrána za znamení smlouvy.

V biblických dobách příbytek od hliněných chatrčí po domy z tesaného kamene; chudí měli jedinou místnost, bohatí patra.

Obvykle chrám; v Novém zákoně také církev, lid Boží, domácnost Boží.

Aramejsky 'zeď, tvrz'; pole v Babylonii, kde Nabuchodonozor postavil zlatý obraz.

V biblickém pojetí není to, co člověk má, ale čím je – oživené tělo obdařené dechem života od Boha.

Řemínky k mrskání; Římané užívali sekané olovo; bible obyčejně 'bič uzlovatý'.

Ve Sk 1,3 řec. tekmérion = jisté znamení; v Žd 11,1 elenchos (Žilka 'přesvědčenost').

Staročesky dvarnezdsietma, dvamezcietma = 22.

přesměrování na Číslo, číslovka

přesměrování na Číslo, číslovka

V Novém zákoně Ježíš nazývá sebe dveřmi ovcí; Bůh otvírá dveře víry a slovu pro kázání.

O dvojakém srdci v Ž 12,3; „dvojité mysli“ (Jk 4,8) = nerozhodný, rozpolcený.

Staročesky, viz Džbán.

Nádoba na vodu s jedním nebo dvěma uchy; beduini nosí džbány obyčejně na hlavě nebo na rameni.