-
Daberet
Město na území Izachara při hranicích Zabulonových; dnes Deburieh u Tábora.
-
Dabir
Jméno několika osob a míst; nejznámější město v horách Judských, dříve Kiriatsefer.
-
Dabri
Otec Salumit z Dan; její syn s Egypťanem byl ukamenován za rouhání jménu Božímu.
-
Dafka
Jedno z míst na cestě k Sinai mezi Rudým mořem a Rafidim.
-
Dágon
Obilí, zrní; původně božstvo zemědělců filištínských, později válečné a národní božstvo.
-
Daktyly
Staročesky datle; mezi vzácnými plody, které synové Jákobovi nesli darem Josefovi.
-
Daleko, daleký
Vzdálený; v přeneseném smyslu o vzdálenosti spásy, spravedlnosti, nebo odcizení od Boha.
-
Dalekost
„Dalekost cesty“ (Joz 9,13) = délka cesty, vzdálenost.
-
Daleth
Čtvrté písmeno hebrejské abecedy (řecké delta) = D.
-
Dalfon
Jeden z devíti synů Amanových.
-
Dalila
Snad nevěstka filištínského původu či žena Samsonova; vylákala tajemství jeho síly a zkázu.
-
Dalmácie
Hornatá země na východním pobřeží Adriatického moře; Pavel tam vyslal kázati Tita.
-
Dalmanuta
Město snad na záp. pobřeží Genezaretského jezera u Magdaly; poloha nezjistitelná.
-
Damaris
Kázáním Pavlovým na křesťanství obrácená athénská žena; snad manželka Dionysa Areopagitského.
-
Damašek
Hlavní město Sýrie v úrodném údolí; křižovatka tří velkých obchodních cest, středisko staré syrské říše.
-
Dammim
„Pomezí krve“; místo na území Judově mezi Socho a Azeka; v 1Pa Pasdammim.
-
Damna
Snad jde o vesnici Remmon (hebrejské d a r vypadaly velmi podobně).
-
Dan
Soudící; pátý syn Jákobův, první syn Bály, praotec stejnojmenného pokolení Izraele.
-
Daň
Veřejné dávky lidu: desátky, první plody, výkupné novorozeňat; v době královské i vydržování dvora.
-
Dan Jáhan
Místo mezi Galádem a Sidonem; mnozí ztotožňují s Danem, jiní vidí dvě místa.
-
Dán, dáno, dání, dáti
Výrazy v Písmě s bohosloveckým významem; předmětem Božího dávání je vše, co má Ježíš.
-
Dání
Staročesky dar; 'dání a vzetí' = příjmy a vydání; 'zákona dání' = dar Zákona.
-
Daniel
Bůh je můj soudce; hlavní postava knihy Danielovy, státník a vykladač snů na babylonském dvoře.
-
Danielova kniha
Kniha se dělí na dvě části vypravující o životě Daniela a jeho viděních, sloužila k povzbuzení Židů v době pronásledování.
-
Danna
Vesnice v horách Judských.
-
Dannel
V Deuteronomiu 14,5; rozumí se druh antilop, asi Gazella Arabica, jejichž maso směl Izraelec požívati.
-
Dar, dárce, dávání
Velmi častá rčení v Písmu; Starý a Nový zákon se v pojetí daru, dárce a dávání znatelně liší.
-
Dára
Syn Máchol z rodiny judského Žáre, proslavený moudrostí; v 1Kr Darda.
-
Dárce
Řecky archégos = vůdce, původce života; též dobročinný člověk, ochotný (řecky ilaros = veselý).
-
Darda
přesměrování na Dára
-
Daremný
Marný, prázdný, bez obsahu, beze smyslu; prázdnota a nicota pohanských božstev a lidských obmyslů.
-
Dařiti
Obdarovávat.
-
Darius
Jméno několika králů médských a perských; ve Starém zákoně zmínka o Dariovi Médském a Dariovi I.
-
Darkon
Potomek Šalomounových služebníků; jeho rodina se vrátila se Zorobábelem ze zajetí babylonského.
-
Darmo
Zdarma, zadarmo; bez příčiny; bez zaplacení, bez náhrady; marně, zbytečně.
-
Darovati
Dáti darem, obdarovati, přinésti jako poplatek; 'darovati život' = prominouti trest smrti.
-
Dátan
Syn Eliaba z Rubenova pokolení; s levitou Choré se spikl proti Mojžíšovi a byl pohlcen.
-
Dáti
Darovat, odevzdat, položit, poskytovat; v evangeliu Janově Ježíš vše přijal od Otce.
-
Dav
Staročesky = útisk, tlak, tlačenice; úzkost.
-
David
Druhý král izraelský, sjednotitel pokolení izraelských, zakladatel veleříše izraelské a předobraz mesiášského krále.
-
Dáviti, dávívati
Staročesky = škrtit, dusit, rdousit.
-
Dávní
„Léta dávní“ = pravěk; 'lid dávní' = lid dávno zemřelý; 'od dávných dnů' = dávno.
-
Dbáti
Pečovati, starati se, slyšeti, pátrati, mstíti; v Mk 4,38 záležet komu na čem.
-
Dcera
Pojem má smysl vlastní i přenesený; něžné označení ženy, obyvatel města nebo země, též předměstí.
-
Dcerka
Viz Dcera; v 1Pt 3,6 jde o dítky.
-
Dchnouti, dchnutí
Dechnutí, dech; „dech života“, „Boží dech“; v Janovi 20,22 vdechl Ježíš Ducha apoštolům.
-
Debaset
Velbloudí hrb; město na hranicích území pokolení Zabulonova, severně od potoka Císon.
-
Debora
Včela; chůva Rebeky i prorokyně, čtvrtá izraelská soudkyně z pokolení Izachar.
-
Dechnouti
Řecké sloveso amfysán; Ježíš užívá dechnutí jako symbolického činu, jímž apoštolům přivlastňuje Ducha svatého.
-
Dedan
1. Syn Regmův, vnuk Chusův; 2. Syn Jeksanův; potomci vedli karavanní obchod a pastýřský život.
-
Dedek
Staročesky dudek; pravděpodobně čejka sídlící v zimě v Palestině; nečistý podle Zákona.
-
Dědic, dědictví
Označuje ve Starém zákoně Bohem přidělenou půdu nebo zemi, v Novém zákoně království Boží jako dědictví synů Božích.
-
Dědina
Staročesky pole, pozemek; zděděný statek.
-
Dehavejští
Kmen nastěhovaný z Assyrie do Samaří; snad arijský kočovný kmen Dai (Herodot).
-
Deker
Otec jednoho z 12 vladařů nad Izraelem, které ustanovil Šalomoun.
-
Děkování
Patří k podstatě modlitebního života; Pavel děkuje Bohu skrze Ježíše Krista.
-
Dél
„Na dél“ = na délku.
-
Delaiáš
1. Syn Elioenai z Davida; 2. Potomek Aronův, 23. třída; 3. Syn Semaiášův; 4. Z Netinejských.
-
Dělání
Výroba, zhotovování; obdělávání pole.
-
Dělati
Dělati zemi = vzdělávati půdu; dílo = pracovati; dělati vinice = štípiti vinice; zhotovovati.
-
Déle
U Jb 7,16 má význam „na věky“.
-
Delean
Město v nížině judské (Joz 15,38), totožné s dnešním Telí en-Nedžileh.
-
Děliti
„Hradba dělící na různo“ (Ef 2,14) = přehradová stěna mezi Židy a pohany.
-
Děliti se
V 1K 15,41 znamená lišit se.
-
Dělník
Pracovník; viz heslo Práce.
-
Démas
Jméno je nejspíše zkráceninou z Demetrius nebo Demarchus.
-
Demetrius
Výrobce stříbrných „chrámů bohyně Diany Efezské“; též křesťan v 3. Janovi 12.
-
Den
Jest doba zdánlivého oběhu slunce kolem země nebo doba jednoho otočení země kolem její osy.
-
Denaba
Město, náležející Bélovi, synu Beorovu, někde na jih od Arnonu.
-
Dennice
Venuše nebo slunce; v 2Pt 1,19 obrazně o znameních před druhým příchodem Krista.
-
Derbe
Maloasijské město, kam Pavel uchýlil po kamenování v Lystře; rodiště Gaiovo.
-
Derbeus Gáius
Viz hesla Derbe, Gáius.
-
Desátek
Dávání desátého dílu ze všeho, co člověk měl; velmi starý náboženský zvyk nejen u Izraelců.
-
Desatero
Deset slov Božích vytesaných do kamenných desek, závěrečná podoba smlouvy Hospodinovy s lidem na Sinai.
-
Deset měst
Dekapolis; konfederace 10 hellenistických měst v Zajordání s autonomií od Pompeia r. 64 př. Kr.
-
Děsiti se, ztrnouti, zhroziti se
Výrazy spojené v bibli téměř vždy se zasažením Božím a jeho podivuhodnými, hroznými skutky.
-
Deska
Viz Psán, psáti.
-
Déšť
V Palestině prší pravidelně od listopadu do konce března; raný déšť očekáván žádostivě.
-
Deštička
Tabulka na psaní.
-
Dětinský, dětinství
V 1K 13,11 Pavel staví proti sobě dětinské smýšlení a dokonalejší poznání mužného věku.
-
Deuteronomium
Pátá kniha Mojžíšova, řecky „druhý zákon“; shrnuje Mojžíšovy zákony s úpravami pro život v zaslíbené zemi.
-
Děvečka
Staročesky dívenka, dívka, děvče na vdavky, dospělá žena, dcerka, služebná.
-
Děvka
Otrokyně, často zároveň konkubína majitelova; u Izraele příznivější postavení než u pohanů.
-
Diákon
přesměrování na Jáhen
-
Diana Efezských
Latinský protějšek řecké bohyně Artemidy; v Malé Asii tuzemská matka božstev, obraz plodnosti.
-
Diaspora
přesměrování na Rozptýlení
-
Diblaim
Matka Gomery Ozeášovy.
-
Diblat
Město jen v Ez 6,14; patrně zkomolenina Ribla (písmena d a r podobná).
-
Dibon
Město na východní straně Mrtvého moře, původně Amorejským, pak Moabským, přiděleno Rubenovi.
-
Dibongad
přesměrování na Dibon
-
Didymus
Blíženec, dvojče; příjmí apoštola Tomáše.
-
Difat
Viz Rifat.
-
Díkčinění, díkůčinění
Znamená radostnou chválu za prokázanou milost Boží, chvalozpěv chóru nebo druh oběti.
-
Dikla
Syn Jektaná v Arábii; jméno značí 'palmu' nebo druh datlí; část Arábie s palmami.
-
Díl
Staročesky podíl, účast; Bůh je trvalým dědictvím věřících, věřící jsou dílem Hospodinovým.
-
Dílo
Práce, činnost, výsledek; Ježíš nazývá vykupitelskou činnost dílem Božím, víru dílem milým Bohu.
-
Dimon
V Izaiáši 15,9; viz Dibon; „vody Dimon“ = Arnon.
-
Dína
Dcera Jákobova a Lie; znásilněna od Sichema, syna Emora Hevejského, pomsta od bratrů Simeona a Lévího.
-
Dinaiští
Výkřik bohoslužebný ve Skutcích 19,28.
-
Dionyzius
Athéňan, člen areopagu obrácený Pavlem; podle tradice první biskup athénský.
-
Diotrefes
„Živený Diem“; křesťan v 3J 9, neprokazoval pohostinství kazatelům, vylučoval je.
-
Díra
Otvor, holubník, jeskyně, sluj, doupě, skalní rozsedlina; obrazně o opevněných městech.
-
Dírka jehelní
Viz Jehelní, jehla.
-
Dison
„Druh antilopy“; náčelník Horejského kmene, potomek Seirův; snad dvě osoby.
-
Dítě
Bylo v Písmě svatém pokládáno za důkaz zvláštní Boží přízně a Boží dar a prostředek mimořádného Božího požehnání.
-
Díti
Říkati, praviti; často překládá výraz nᵉ'úm = výrok, zvláště výrok Hospodinův prorokovi.
-
Díti (se)
Díti se — ve významu činit, působit, ale především přihodit se, stát se, uskutečnit se [Gn 41,1; Mk 6,2].
-
Div
přesměrování na Zázrak, zázračně, -ý
-
Divadlo
Staročesky podívaná; Kraličtí neznali divadlo, řec. theatron překládají 'plac' nebo 'hluk'.
-
Diviti se, divení, divně, divný
Označuje vše, co vzbuzuje úžas i strach svou nepochopitelností a mimořádností, zejména Boží skutky a zjevení.
-
Dizahab
„Zlatonosný?“; jedno z míst v Zajordání proti Mrtvému moři, snad vých. od Ezebonu.
-
Dizan
Syn Seirův, kníže kmene; viz Dison.
-
Díže
Dřevěná nádoba na zadělávání chleba.
-
Dízon
V 1Pa 1,42 správně Dison.
-
Dlaň
Vnitřní část ruky; 'vyrýti na dlaních' = vytetovati nesmazatelně; též míra, šířka čtyř prstů.
-
Dlážení
Novočesky dláždění.
-
Dlážený
Novočesky dlážděný; „cesta dlážená“ = navršená cesta, silnice.
-
Dlouhočekající, dlouhočekání
Hebr. 'érek 'appajim = ten, jenž odsunuje vypuknutí hněvu; vlastnost Boží.
-
Dlouhoshovívající
Dlouhočekající, shovívání, trpělivě.
-
Dlouhost
Novočesky délka; v Ef 3,18 vyjadřuje tajemství, které křesťan spatří v plnosti církve Kristovy.
-
Dlouhověkost, dlouhověký
Dlouhý věk, vysoké stáří.
-
Dlouhý
V Jb 26,13 doslovně 'rychlý' had; had tu označuje mythologickou bytost, Leviatana.
-
Dlužník, dluh
Dluh byl ve Starém zákoně pokládán za neštěstí, dlužník za nešťastníka, jemuž nutno pomoci.
-
Dmýchání, dmýchati
Dutí, foukání, foukati.
-
Dníti
Rozednívat se.
-
Dobrodince
Novočesky dobrodinec; u L 22,25 jde o starověký titul knížat a význačnějších osob.
-
Dobrodiní
Prokázati dobro, slitování, milosrdenství, přízeň; ve Sk 4,9 řecké euergesia = dobrý čin.
-
Dobromyslný
Dobrého srdce.
-
Dobropověstný
Mající dobré svědectví, osvědčený, chvályhodný.
-
Dobrořečiti
Opak zlořečení, úzce souvisí s Božím požehnáním; v pozdním židovství předepsáno před jídlem.
-
Dobrota, dobrotivost, dobrotivý
Základní vlastnost Božího charakteru ve vztahu k lidem; v Novém zákoně vtělená v Kristu.
-
Dobrovolně, -ý
Z dobré vůle, bez nucení, ochotně, s rozkoší; dobrovolná oběť nedbá na vady obětního zvířete.
-
Dobrý
Pojem ve Starém zákoně spojovaný s osobním Bohem; Bůh je dobrý, protože prokazuje dobro a spásu.
-
Dobrý, dobře, lépe
Dodatečné poznámky k užívání slova „dobrý“ v bibli; Bůh je dobrý a od člověka požaduje, aby toto dobro rozlišoval.
-
Dobytek
Hromadný výraz pro domácí zvířectvo; tvoří hlavní část bohatství nomádů; zámožnost se měřila počtem.
-
Dobýti (se), dobytý, dobývati, dobývání
Dobývat města, zabírat, vymáhat; Bůh si stvořil svůj lid, Pán si získal církev vlastní krví.
-
Dobývání
Dobývání města mělo několik fází: násep, útoky berany na brány, háky na hradby, obléhací věže.
-
Docela
Cele, zcela, úplně; Žilka v 2. Korintským 4,8: „Vším jsme tísněni, ale ne vháněni do úzkých“.
-
Docházeti
Dojíti až někam, dosáhnouti, najíti, prožíti, dohoniti, býti ztrestán, zanikati, uskutečňovati se.
-
Dochovati
Uchovati, hlídati, šetřiti pro něco.
-
Dočista
Úplně, zcela, naprosto.
-
Dodai, Dodi
Otec Eleazara, jednoho ze tří nejudatnějších bojovníků Davidových.
-
Dodanim
Čtvrtý syn Javanův, správněji Rodanim; míní se obyvatelé Rhodu a sousedních ostrovů.
-
Dodavah
Z Maresa, jehož syn Eliezer prorokoval ztroskotání loďstva Jozafatova.
-
Dodo
1. Muž z pokolení Izacharova, praotec soudce Toly; 2. otec Elchananův, bojovník Davidův.
-
Doeg Idumejský
Nejpřednější nad pastýři Saulovými; pobil mečem 85 kněží z Nobé i s rodinami.
-
Dohledati
Dívat se, pozorovat.
-
Dohlédnouti
Prohlédnout, přihlédnout.
-
Dohlídati
V Gn 39,23 = dohlížet.
-
Dohoniti
Staročesky = dohonit, dopadnout; přistihnout, překvapit.
-
Dojití
Nabytí, dosažení (Žilka překládá 2Te 2,14: „Abyste nabyli slávy našeho Pána Ježíše Krista“).
-
Dojíti
Přijít někam, přiblížit se, dosáhnout; dojít milosrdenství, smíření, věčného života jako údělu.
-
Dokázání
„K dokázání své spravedlnosti“ = aby projevil svou spravedlnost; „v dokázání Ducha a moci“ = v projevech.
-
Dokázati, dokazovati
Ukázat, dát důkaz, prokázat, znázornit; v bibli o Božích činech a projevu Boží lásky a moci.
-
Dokonale
Do nekonečna, navždycky, přesně, zcela až do konce.
-
Dokonalost, dokonalý
Celost, upřímnost a neporušenost; u člověka relativní dokonalost spočívá v chození s Bohem.
-
Dokonání
Konečný výsledek, smrt, dokončení, uplynutí, konec; eschatologicky o posledních dnech.
-
Dokonati se
Karafiát překládá Neh 6,6 doslovněji: „Abys králem jejich byl podlé řečí těchto“.
-
Dokonati, dokonávati
Staročesky dokonalým učiniti; převážně skončiti; také skonati, zemříti.
-
Dokonavatel
V Žd 12,2 dokonavatel víry; Ježíš přivádí víru k cíli, stojí na počátku i konci spásy.
-
Dokořen
Novočesky = dokořán, úplně.
-
Doktor
Hebrejsky rabbi, mistr, čestný titul zákoníků; odtud odpor Ježíšův proti tomuto titulu.
-
Dole, dolejší, dolů
Vedle obvyklého významu i ve smyslu podsvětí; 2S 24,6 'země dolejší' snad vlastní jméno.
-
Doložiti
Dodati; 'doložiti meč' = přiblížiti meč; též dolehnouti, udeřiti, utišiti, vložiti.
-
Domácí
Staročesky přítel, příbuzný; v SZ příslušník vyvoleného lidu, v NZ rodiny či církve.
-
Domlouvání, domlouvati
Napomenutí, výstraha, kárání, hrozba, láti, okřiknouti, zabraňovati, hádati se.
-
Domlouvati se, domluviti se
Činiti výtky, hádati se, odvrátiti, zabrániti, přivolati.
-
Domnění zlá
Zlá podezření.
-
Doplniti (se), doplňovati
Dovršiti, býti dovršen; doplniti počet dnů = dáti vysoký věk; doplniti hříchy = naplniti míru.
-
Dopouštěti, dopustiti
Dovoliti, připustiti (o Bohu, Kristu); seslati, určiti.
-
Doptávati se
přesměrování na Dotazovati se
-
Dopuštění
Dovolení; v 1K 7,6 řec. syngnómé = shovívavost, ústupek; Pavel o pohlavní zdrželivosti.
-
Dor
Obydlí, sídliště; mohutné přístavní kananejské město na úpatí Karmélu; připadlo Manassesovi.
-
Dorkas
přesměrování na Tabita
-
Dosáhnouti, dosahovati
Nabýti, získati; u spravedlnosti či spasení nejde o lidské úsilí, nýbrž o milostivé obdarování Boží.
-
Došlý
„Nejlepší věci došlé časem měsíců“ = plodiny, dozrálé během měsíců.
-
Dostatečně, dostatečnost, dostatečný
Dokonale, zřetelněji, plněji; Pavel: jeho způsobilost je z Boha, který dává Ducha sv.
-
Dostatek
Hojnost; zásoby nebo vojenští záškodníci.
-
Dotain, Dotan
Místo nedaleko Sichem, kde pásli Josefovi bratří dobytek Jákobův; bydlel zde prorok Elizeus.
-
Dotázání
V 1. Petrově 3,21 vyprošení dobrého svědomí u Boha; Žilka: „Modlitba k Bohu o dobré svědomí“.
-
Dotazování [dotázati se]
Na vůli božstev se dělo ve starověku různými způsoby: skrze sny, urim a tummim či proroky.
-
Dotazovati se
Viz Dotazování, Tázati se.
-
Dotýkati se, dotek, dotýkání
Dotek měl ve Starém zákoně kultický význam; přenášel požehnání nebo kultickou nečistotu.
-
Doufání, doufati
Očekávání něčeho dobrého, trpělivé vyhlížení a důvěra v Boha; základ v činu Kristově.
-
Doufanlivě, -ý
Beze strachu, nadějně, s plnou důvěrou, zcela neohroženě, s naprostou otevřeností.
-
Doufanlivost
Otevřenost, odvaha založená na vnitřní jistotě víry.
-
Dověřiti se, dověřovati (se)
Důvěřovati, věřiti; v Jr 49,11 'nech vdovy důvěřovati'; v 2K 7,16 spoléhati.
-
Dověrně, důvěrně, -ý
Věrně, spolehlivě, poctivě; v důvěře, beze strachu; „býti směle dověrný“ = troufati si, býti smělý.
-
Dovésti
Dokázati, podati důkazy; v Ž 49,9 'musí se vzdát trvale žít, nevidět hrob'.
-
Dovoditi
Provádět, uskutečnit; dokázat. „Falešně dovodit“ (Ko 2,4) = mást, obluzovat.
-
Dráb
Staročesky (z němčiny) pěší voják, najatý voják, posel.
-
Drabant
Staročesky pěšák s halapartnou; příslušníci osobní tělesné stráže ze nejspolehlivějších lidí.
-
Dráč
Staročesky lupič, vyděrač.
-
Drachma
Kovový peníz v Palestině po zajetí babylonském; vlastně perská mince dareikos 8,4 g ve zlatě.
-
Dračí studnice
V Jerusalemě mezi branou Údolní a Hnojnou; snad nynější studna Jobova (Rogel).
-
Drahně, -ý
Staročesky značně, značný, dlouho, dlouhý, mnoho.
-
Drahý
„Nehodný drahého vážení“; viz heslo Vážení.
-
Drak
Velká obluda leviatan; symbol lidstvu nepřátelské mocnosti, ve Zjevení obraz satana.
-
Dráti
Ve smyslu olupovat, vykořisťovat (Ž 89,42).
-
Dráždění, drážditi
Provokovati; řecký výraz 'počínati si jako námezdník', sobeckost, ctižádostivost, hádavost.
-
Dřevní
Staročesky = dřívější, předešlý.
-
Dřevo, dříví
Má ve Starém zákoně vedle obecného významu také význam kultický; staré svatyně měly posvátný strom.
-
Droby
Pomnožné od drob; součást izraelské zápalné oběti; omyty a s tukem spáleny na oltáři.
-
Dromedár
Mladý silný velbloudí samec, druh jednohrbého velblouda; proslulý rychlostí a vytrvalostí.
-
Dromedářka
Velbloudice; hebrejský výraz znamená velbloudí samici, která ještě neměla mládě.
-
Druhý
Ve smyslu příští, budoucí; 'druhé narození', 'druhá smrt'; 2K 1,15 'dvojí radost'.
-
Druž
Staročesky druh, družka (např. v manželství), soudruh, společník.
-
Družička
Přítelkyně.
-
Druzilla
Nejmladší dcera Heroda Agrippy I.; žena pohana Felixe, prokurátora; v Cesareji s Pavlem.
-
Držení
Majetek, dědičný majetek.
-
Držeti
Držeti prvotnost = míti první místo; pokládati zač; míti v moci, ovládati, setrvati při víře.
-
Dska
Staročesky deska, prkno.
-
Dštíti
Staroslověnsky dážditi, déšť sesílati.
-
Dub, doubí
Může znamenat skutečný dub, jehož rostlo v Palestině několik druhů, též posvátný strom u svatyně.
-
Duch
Pohyb vzduchu, dech, vítr; princip života; v Novém zákoně Duch Boží, Duch svatý.
-
Duch Boží
Dech, životní princip a podstata Boží; Bůh dává svého Ducha lidem různým způsobem jako sílu, horlivost i proroctví.
-
Duch svatý
Označuje Boha jako odpouštějící a smiřující, později ducha vylit v posledních dnech a principem církve nového stvoření Božího.
-
Duchové, démoni
Víra v duchy provázela Izraelce od nejstarších dob; zvláště poušť se jimi hemžila.
-
Duchovní
Skutečnosti nebo lidé zvláště těsně spojené s Duchem; duchovní dary, písně a duchovní lidé.
-
Duchovní dary
Řecky charismata; zvláštní dary Boží milosti k budování církve, odlišné od ovoce Ducha svatého.
-
Duel
„Známost Boží?“; Gádovec, otec Eliazafův; v Nu 2,14 Ruel ('přítel Boží').
-
Duha
Za starověku pokládána za luk válečného božstva; v Gn 9,13 byla vybrána za znamení smlouvy.
-
Dům
V biblických dobách příbytek od hliněných chatrčí po domy z tesaného kamene; chudí měli jedinou místnost, bohatí patra.
-
Dům Boží
Obvykle chrám; v Novém zákoně také církev, lid Boží, domácnost Boží.
-
Důra
Aramejsky 'zeď, tvrz'; pole v Babylonii, kde Nabuchodonozor postavil zlatý obraz.
-
Duše
V biblickém pojetí není to, co člověk má, ale čím je – oživené tělo obdařené dechem života od Boha.
-
Důtky
Řemínky k mrskání; Římané užívali sekané olovo; bible obyčejně 'bič uzlovatý'.
-
Důvod
Ve Sk 1,3 řec. tekmérion = jisté znamení; v Žd 11,1 elenchos (Žilka 'přesvědčenost').
-
Dvamecítma
Staročesky dvarnezdsietma, dvamezcietma = 22.
-
Dvanáct
přesměrování na Číslo, číslovka
-
Dvě
přesměrování na Číslo, číslovka
-
Dveře
V Novém zákoně Ježíš nazývá sebe dveřmi ovcí; Bůh otvírá dveře víry a slovu pro kázání.
-
Dvojitý
O dvojakém srdci v Ž 12,3; „dvojité mysli“ (Jk 4,8) = nerozhodný, rozpolcený.
-
Džbán
Staročesky, viz Džbán.
-
Džbán
Nádoba na vodu s jedním nebo dvěma uchy; beduini nosí džbány obyčejně na hlavě nebo na rameni.