Heslo
Doufání, doufati
Doufání, doufati. Těmito slovy je překládáno několik různých hebr. a řeckých slov, vždy ve významu očekávání něčeho dobrého, trpělivého vyhlížení, důvěry a *naděje Bohu [Iz 8,17; 25,9; 26,8; 30,15; Ž 40,4; 62,8; 71,7 a j.] v dobách neštěstí, úzkosti i štěstí [Iz 12,2]. Pravý poměr věřícího k Bohu je poměr doufanlivého očekávání [Jr 17,7]. Každé jiné doufání je známkou bezbožnosti, jež bude setřena a proměněna v hrůzu a úzkost [Př 11,28; 28,26; Am 6,1; Sof 2,15; Jb 31,24; 2Kr 18,24; Oz 10,13; Iz 31,1; 36,6.9; Ez 29,16: 33,13; Jr 17,5; Ab 2,18; Iz 59,4; Mi 7,5; Ž 146,3], Ovšem, pravé doufání musí být spojeno s bázní Boží [Př 14,26; Jb 13,15; Na 1,7; Ž 125,1].
Křesťanské doufání má základ ve spasitelném činu Kristově [Mt 12,21; Ř 15,12; 2K 3,4n; Žd 4,16; 2Te 3,4; 1Pt 1,13]. Výzva k doufání v ústech Ježíšových [Mt 9,2.22; 14,27; Mk 6,50 sr. Mk 10,49] je výzvou k odvaze a zmužilosti, za níž se skrývá Ježíšova jistota, že přináší pomoc a spásu, protože přemohl svět [J 16,33]. To je také základ křesťanovy *naděje [2K 5,6.8; Žd 13,6].