Dotýkati se, dotek, dotýkání

Dotýkati se, dotek, dotýkání měly ve SZ také kultický význam [*Čistý]. Bylo zakázáno dotýkati se kulticky nečistých nebo nebezpečných věcí, zvířat nebo osob [Lv 11,8; Nu 16,26; Ex 19,12; 1Pa 16,22], ježto tak mohlo přejíti zlořečenství na toho, kdo se jich dotkl [2K 6,17]. Dotek vůbec – zvl. pak vložením rukou – přenášel požehnání s jedné osoby na druhou [Nu 27,18-20; 2Kr 4,32-35]. I věc požehnaného člověka může dotekem způsobit požehnání [2Kr 4,29.34] a jeho dar působí právě tak mocně, jako jeho slovo [1S 18,3-4], neboť na všem, co patří člověku [oděv, zbraně, pozemek], jako by lpěla část jeho duše, ba jako by se tím přímo stalo částí jeho duše. Tak si vysvětlíme zvyk přátelského stisku ruky [Ez 17,18], anebo políbení, jež zpečeťovalo smlouvu [Ž 2,12; 1Kr 19,18; Oz 13,2; 1S 10,1; Gn 27,26n; 29,11; 50,1]. Toto SZ pojetí doteku nám pomůže při výkladu NZ míst, v nichž se mluví o uzdravení dotekem [Mt 8,15; 9,20; L 22,51; Mk 3,10] nebo o blahodárnosti doteku Ježíšova [Mk 10,13; 1J 1,1]. Slovo Ježíšovo u J 20,17 „Nedotýkej se mne“ s odůvodněním, že ještě nevstoupil k Otci, znamená ovšem, že plné, nepřerušované obecenství s Ním, po němž touží Maria Magdalena, může nastat až po jeho návratu k Otci [sr. J 6,62], kdy nebude vyhrazeno jen jednotlivcům, ale všem [J 12,32]. Místo toho, aby si chtěla Krista nechat pro sebe, má jít k bratřím a zvěstovat jim, co právě prožila.