Maria

Maria [hebr. mirjám = vzpoura, neústupnost?].

1. Dcera Amramova a Jochebed, sestra Aronova a Mojžíšova, prorokyně [Ex 15,20]; byla nejstarší z dítek v rodině Amramově [Nu 26,59]. Jako mladá dívka účastnila se na záchraně Mojžíšově [Ex 2,4-7]. Později se stala prorokyní důležitým činitelem v rodině i v národě [Mi 6,4]. Když Mojžíš pojal za manželku Madianku [Nu 12,1.2], přísně mu s Aronem domlouvala a popuzovala proti jeho autoritě. Byla potrestána malomocenstvím [Nu 12,10], ale k prosbě Mojžíšově opět uzdravena [Nu 12,1-15; Dt 24,9]. Zemřela v Kades [Nu 20,1], kdež byla i pochována. Známa je její píseň po přechodu Rudého moře, jež patří k nejstarším památkám židovské poesie [Ex 15,20n].

2. Maria, matka Ježíšova, jest v NZ uvedena především ve zprávě o narození Ježíšově u Mt a L, potom Mk 6,3; Mt 13,55 a konečně ve společnosti prvních učedníků po vzkříšení v Jerusalemě [Sk 1,14]. U Jana vystupuje také při svatbě v Káni [J 2,1-10] a na Golgotě [J 19,25nn]. Za života Ježíšova se jeví spíše jako odpůrkyně jeho veřejného působení [Mk 3,21 a 31; sr. Mt 12,46-50; L 8,19-21]. Jejím manželem byl Josef, tesař [Mt 13,55]. Není důvodu tvrditi, že bratří Ježíšovi Jakub, Jozes, Juda, Šimon [Mk 6,3] a nejmenované sestry [Mt 13,56] nejsou děti Mariiny, jak se domnívá katolická dogmatika v zájmu jejího panenství, které evangelisté předpokládají pouze pro narození Ježíšovo.

Osoby Mariiny se zmocnila legenda. Vycházejíc z Lukášovy zprávy o zvěstování [L 1,26n], o slovech, kterými anděl pozdravil budoucí matku Ježíšovu, a kterými ji oslovila její příbuzná Alžběta, matka Jana Křtitele [L 1,42], obklopila legenda matku Ježíšovu jako „matku Boží“ září světice, která sama již byla počata bez dědičného hříchu [dogmatisováno 1854], byla vzata do nebe [dogmatisováno 1. XI. 1950] a jest uctívána jako mocná přímluvkyně u svého Syna, jako královna nebes, útočiště hříšníků. Je zobrazována sama nebo s Ježíšem nesčetnými malíři od 2. století [prvně v katakombě Priscillině v Římě; nejslavnější obrazy: Raffaelův, Michelangelův, Dürerův, Murillův] jako symbol mateřství, jako trpitelka [sedmibolestná], jako královna. Významné dny jejího života se staly církevními svátky. Kultus mariánský je příznačnou složkou katolické zbožnosti [ovládá také pravoslaví], jmenovitě jesuitský řád jej propagoval. Všecko to jest plod legend bez biblického podkladu. V protestantismu převládl názor kalvínský, který odmítl jakékoliv uctívání.

3. Marie, matka Markova, jerusalemská křesťanka, do jejíhož domu šel Petr vysvobozený z vězení [Sk 12,12] a u níž se shromažďovali bratří. Podle Kral. překladu Ko 4,10 byla sestrou Barnabášovou, jiné překlady [na př. Žilka] mluví o tom, že Marek byl bratrancem Barnabášovým.

4. Maria, manželka [nebo matka?] Jakubova a matka Jozesova, jedna z žen, které z Galileje provázely Ježíše [Mk 15,40; Mt 27,56], byly svědkyněmi ukřižování [Mk 15,47], pohřbu a prázdného hrobu [Mk 16,1]. Viz oddíl 6.

5. Maria, sestra Marty, hostitelka Ježíšova [L 10,39n], kterou v její oddanosti a vnímavosti dal Ježíš za vzor pečlivé Martě. Podle Jana [12,1] bydlely obě sestry s bratrem Lazarem v Betanii. Mnoho se uvažovalo o tom, zda příběhy, zaznamenané v J 12,1n; Mt 26,6n a Mk 14,3n se týkají jednoho a téhož případu. Možné to je, i když u Mt a Mk není udáno jméno ženy, jež pomazala noh Ježíšových, a data se nekryjí: u Jana se mluví o Martě jako posluhující. To vedlo k předpokladu, že jde o dům Lazarův. Mt a Mk mluví však o domě Šimona malomocného! Tradice ovšem udává, že Šimon malomocný byl snad otcem nebo manželem Martiným. Ale není třeba ani této kombinace. Podle Jana se zdá, že Ježíšovi vystrojila hostinu obec, a tato hostina se konala v domě Šimona malomocného. Marie a Marta přirozeně posluhovaly. Ovšem jde tu asi o jiný případ než v L 7,36n. Zde jde o Šimona farizea. Pomazání nohou patřilo k obvyklým projevům zdvořilosti na východě. Není tedy třeba předpokládati, že u L jde jen o dubletu ostatních zpráv.

6. Maria, Kleofášova [Klopas] žena nebo dcera, známá z J 19,25 jako jedna z žen, které stály na Golgotě pod Ježíšovým křížem [někteří ji pokládají za matku Jakuba menšího a Jozesovu Mk 15,40], když dříve chodily s Ježíšem od Galileje a posluhovaly mu. Snad byla sestrou matky Ježíšovy.

7. Maria Magdalena, Maria z *Magdaly žen, které přihlížely ukřižování [Mk 15,40; Mt 27,56] a Ježíšovu pohřbu [Mk 15,47] a pak po sobotě šly dodatečně pomazati tělo Ježíšovo [Mk 16,1]; jí se podle dodatku Mk 16,9 prvně ukázal vzkříšený [sr. J 20,11-17]. Praví se o ní, že z ní Ježíš dříve vyvrhl sedm ďáblů [též L 8,2]. Legenda ztotožňuje Magdalenu s hříšnicí, která v domě farizea Šimona pomazala nohy Ježíšovy vonnou mastí [L 7,37]. Jméno Magdalena se stalo symbolickým názvem kající hříšnice, napravené nevěstky.

8. Maria z Říma, křesťanka, jíž Pavel vzkazuje pozdrav [Ř 16,6]. Podle Kral. měla tato žena s apoštolem mnoho práce [patrně mu pomáhala]. Podle jiných textů se má čísti: „jež se pro vás mnoho nalopotila“ [Žilka], patrně ve sborové práci.