Tele

Tele. Mladá telata měla důležitou úlohu v obětním kultu [Lv 9,2; Ezd 6,17] a při uzavírání smluv [Jr 34,18, sr. Gn 15,10]. „T. [s]lité“, které pořídil na nátlak lidu ustrašený Áron za nepřítomnosti Mojžíšovy ze zlatých náušnic izraelských žen a nejspíše i mužů, mělo být viditelným obrazem božstva, jež vyvedlo lid z domu služby [Ex 32,4]. Snad šlo o dřevěný model, potažený zlatem. Mistry ve slévání podobných soch byli Egypťané. Je známo, že největší úcty ze zvířat požíval v Egyptě býk Apis jako symbol síly a energie. Bič I., 123 upozorňuje na možnost, že pravlast býčího kultu byla na maloasijském pohoří Tauros [= Tuří pohoří]. Také výraz „Silný Izraelský“ [Iz 1,24, sr. Nu 23,22] lze překládati „Býk Izraelský“. Je známo, že po rozdělení říše Jeroboám I., který strávil nějaký čas jako vyhnanec v Egyptě [1Kr 11,40], postavil dvě telata, jedno v Dan a druhé v Bethel [1Kr 12,26-33; 2Pa 11,14n], v čemž nutno vidět souvislost se zprávou o události pod horou Sinaj [sr. 1Kr 12,28 s Ex 32,4]. Poněvadž však u Kananejců, Aramejců a Hetitů jsou bohové zobrazováni téměř vždy jako sedící nebo stojící na hřbetě zvířete, můžeme snad míti za to, že Jeroboám oněmi telaty chtěl zobraziti jen trůn neviditelného Boha. Čin Áronův je v pozdější tradici znovu a znovu připomínán jako hřích Izraelův a zachování lidu přes tento hřích jako doklad milosrdenství Božího [Dt 9,16.21; Neh 9,18]. Pozdější proroci se trpce vysmívají tomuto druhu „bohoslužby“. [Oz 8,5n; 10,5; 13,2].

V NZ-ě se mluví o tučném, vykrmeném t-ti, jež bylo zabito k poctě navrátivšího se ztraceného syna [L 15,23.27.30]. Bylo zvykem ve větších palestinských hospodářstvích vykrmovat t. pro slavnostní příležitosti. – Žd 9,12 při popisu obětí o velkém dnu smíření se zmiňuje o krvi „kozlů a telat“, která ovšem očišťovala jen tělo od kultické nečistoty [sr. Žd 9,13 a 10,4, kde se mluví o krvi býků a kozlů] na rozdíl od krve Kristovy, která očišťuje svědomí od mrtvých skutků k sloužení živému Bohu. Žd 9,19 připomíná krev „telat a kozlů“ jako součást obětí při uzavření smlouvy na Sinaji [Ex 24,3nn], Při tom měl pisatel Žd na paměti jistě také Iz 1,11. – Zj 4,6nn navazuje na Ez 1,4nn; 10,1nn a na Iz 6,1-3. Kral. mluví o čtveru „zvířat“. Je však lépe s novějšími překlady [Hejčl, Žilka] mluviti podle řeckého textu o bytostech, cherubínech, kteří osvědčují Boží přítomnost ve viditelném světě. Na rozdíl od Ez, ale v souhlasu s Iz mají tyto bytosti po 6 křídlech. Jedna z nich je podobna lvu, druhá t-ti, třetí má tvář jako lidskou a čtvrtá je podobna létajícímu orlu. Stará církev v těchto bytostech viděla symboly čtyř evangelistů, při čemž lev představoval Jana, tele-býk Lukáše, člověk Matouše a orel Marka. Jejich různost a přece sounáležitost symbolisovala staré církvi dokonalou svatost a slávu Boží.