Státi

Státi, většinou ve smyslu nejíti, nehýbati se, zůstávati na jednom místě, zastaviti se [Gn 41,17; Ex 3,5; 7,15; 14,13; 19,17; 33,8; Nu 14,14; Joz 10,13; 2Kr 5,9; Ž 78,13; Př 25,6; Ez 3,23; Mt 2,9; 20,6; L 7,38; J 11,42; 19,25; Sk 8,38 a j. *Stanouti]; octnouti se [Mk 13,9]. Kral. však mají také mnohé dnes už nesrozumitelné anebo neobvyklé obraty, spojené se slovesem s. Na př. „s. za lid“ [stč. zodpovídati za koho, bráti na sebe škodu, kdyby se něco nezdařilo; býti rukojmím: chrániti] = s. místo lidu a v jeho prospěch [Ex 18,19, sr. 4,16; 20,19; Dt 5,25]. „S. na hrdlo“ stč. = bezživotí koho hledati, ukládati o život [Lv 19,16]; „s. o něco“ = toužiti, žádati, ucházeti se, usilovati [2S 3,17; Ž 38,13; 1K 14,1; F 3,19; Ef 5,10]; „s. k své povinnosti“ [1Pa 9,33] = plniti, zastávati povinnost; „s. při čem“ [Jb 23,13] = trvati na něčem, chtíti. „S. k soudu“ [Jb 31,13] = stč. dostaviti se před soud proti někomu [hebr. má'as mišpát = pohrdati právem někoho; Hrozný překládá: „Pohrdl-li jsem právem svého sluhy a své otrokyně, majících spor se mnou“], býti postaven před soud [Sk 23,6, sr. 25,10; 27,24]. „Hospodin stojí k rozsudku“ [Iz 3,13] = povstal Hospodin, aby soudil [sr. Ž 82,1]. Podle Dn 7,9 Bůh u soudu sedí. Iz 3,13 chce však vyjádřit Boží rozhorlení a proto ho nechává povstat a stát. „S. na meči“ [Ez 33,26], t. j. [podle Poznámek Kral.] v něj více než v Boha doufati nebo trvati na pomstě anebo obhajovati nepravost mocí. Často má sloveso s. význam trvati, existovati [Ž 119,90n; Iz 66,2; Jr 17,25; Dn 2,44; Ko 1,17], obstáti [Mk 3,24.25n; Ef 6,13]. „S. v radě“ [Hospodinově] = být při tajných Božích rozhodnutích [Jr 23,18.22]. „S. u víře“ [1K 16,13] = býti pevný, stálý ve víře, jejíž základní prvky popisuje Pavel v 1K 15,1n.12-17. „S. v evangeliu“ [1K 15,1] = žít podle evangelia, trvati v něm; „s. v milosti“ [Ř 5,2; 1Pt 5,12] = trvale žíti v milosti a z milosti; „s. vírou“ [Ř 11,20; 2K 1,24] = na základě víry, pro víru, kvůli víře; Židé pro nevěru byli vylomeni z olivy [Božího kmene], kdežto bývalí pohané byli v olivu vštípeni, a tak dosud pro svou víru a tedy z milosti stojí. Není zde příčiny k chloubě nebo k pohrdavému souzení, tím méně, jde-li o slabého u víře. „Stojí-li nebo padá-li, to je věc jeho Pána. Bude však státi, neboť Pán je mocný udržeti ho zpříma“ [Ř 14,4 v překladu Škrabalově]. „S. v Pánu“ [F 4,1; 1Te 3,8] = trvati v obecenství s Kristem a tím býti pevný [sr. F 3,10], „s. [v svobodě]“ = vytrvati [v svobodě], býti pevný [Ga 5,1]. J 8,44 praví o ďáblu, že „v pravdě nestál“, t. j. *pravda nikdy nebyla jeho životním živlem a nikdy po ní netoužil; naopak se u něho vždy projevovala láska ke lži, k vědomému popírání a potírání pravdy. O Epafrovi vydává Pavel v Ko 4,12 svědectví, že na modlitbách zápasí o to, aby Kolosští věřící stáli pevně jako dokonalí křesťané [sr. Ko 1,9; 2,10; Ef 6,13n], kteří se nedají ničím zlomit ani zviklat [sr. 1K 10,12n].