Plniti

Plniti [= splniti, dodržeti, uskutečniti, činiti, vykonati]. Tak překládají Kral. tři hebr. výrazy, nejčastěji šálam [býti neporušen, zachovalý, úplný, dokonalý] o dodržení a splnění slibů [Jb 22,27; Ž 22,26; 50,14; 66,13; 76,12; 116,14.18; Kaz 5,5; Nah 1,15], učiněných Hospodinu. Neplnění slibů pokládá Písmo za bláznovství [Kaz 5,4n] a hřích [Dt 23,21nn, sr. Lv 27,2; Nu 27,3]. Bůh sám své sliby dodržuje [Ab 2,3; 2Pt 3,9; sr. 2Pa 10,15]. Hebr. ásá [činiti, prováděti, uplatňovati, jednati] je užito u Jr 1,8, kde se mluví o plnění slov smlouvy s Hospodinem. [V 2Kr 23,3 je tvar hebr. slovesa kûm ve smyslu „dát něčemu povstati“, t. j. uskutečňovati]. Většinou však Kral. překládají tentýž hebr. výraz slovesem činiti [činiti přikázání Dt 15.5, soudy Ez 36,27, slovo Ž 103,20, vůli Ž 103,21, ustanovení Lv 18,3 a p.]. Na plnění Zákona závisí život toho, jenž stojí s Bohem ve smlouvě [Lv 18,3; Ez 20,11]. Pavel ovšem poznal, že člověk, který neuvěřil v Krista, na plnění Zákona nestačí, takže se Zákon stal vlastně zlořečenstvím [Ga 3,12n]. Kristus však přišel, aby za nás Zákon naplnil [Mt 3,15, kde je užito řeckého plérún ve smyslu naplniti, uskutečniti, sr. Mt 5,17.20; Ř 8,3n] a tak nás zbavil jeho zlořečenství. Jen ten, kdo uvěřil v Krista, může skutečně plnit jeho přikázání [Mt 7,24.26; 1J 5,3]. Nésti břímě druhého je dokonalým splněním Kristova přikázání [Ga 6,2; sr. Jk 2,8; Ř 13,10].