Písmo

Písmo. *Písař. *Napsán. Už v dobách předhistorických užívali lidé různých znamení, značek a symbolů, jež jim umožňovaly připomenout si určité události, označit své nástroje a dorozumět se s osobami nepřítomnými a vzdálenými. Nejlépe se k tomu hodil obrázek. A právě z obrázků, představujících určité předměty, vyvinulo se p. Podle B. Hrozného vzniklo nejstarší obrázkové p. mezi Šumery a semitskými Akkaďany, kteří od 4. tisíciletí př. Kr. zaplavili dolní poříčí Eufratu, obydlené tehdy Šumery, jejichž obrázkové písmo upravili a přizpůsobili semitštině. Obrázky [t. zv. ideografy] původně představovaly celá slova, později však jen slabiky bez ohledu na původní význam. Poněvadž pak vyrývání obrázků do hliněných destiček bylo příliš namáhavé a zdlouhavé, byly vyrývány jen základní znaky obrázků pomocí pisátka. Tak vzniklo t. zv. písmo klínové, skládající se z různě položených klínků, vzniklých vtisknutím pisátka do hliněné tabulky [podrobnější popis najdeš s obrázky u Biče III., 17nn+obraz. přílohy]. Toto písmo, během doby zjednodušené, rozšířilo se po celém předním Orientu a psalo se jím až do 1. stol. př. Kr., davši podnět ke vzniku klínového písma perského [koncem 6. stol. př. Kr.], jež bylo směsicí znaků částečně hláskových, částečně slabikových. Nejvíce zjednodušili klínové písmo západní Semité ugaritští. [Ugarit bylo město na pobřeží severosyrském proti ostrovu Kypru (bibl. Cypr) vykopané r. 1929 na pahrbku Ras Šamra.] Jde tu už o skutečné písmo hláskové, mající jen 29 znaků většinou pro souhlásky. Ovšem, toto písmo z 15. stol. př. Kr. sloužilo jen ugaritské svatyni, takže se mu nedostalo nikdy většího rozmachu ani trvání.

Obrázkovým písmem, vzniklým kolem r. 3000 př. Kr., byly také t. zv. egyptské hieroglyfy, t. j. posvátné znaky, jež kryly stěny chrámů a hrobek. Pro denní potřebu se užívalo zjednodušeného písma t. zv. hieratického, jež se dalším vývojem v polovině 1. tisíciletí proměnilo v písmo démotické, jímž se psalo až do 3. stol. po Kr. Na půdě palestinské se vyskytovalo písmo klínové, jímž si dopisovali dokonce egyptští faraónové se svými syrsko-palestinskými vasaly [sr. el-amarnské dopisy], i hieroglyfické v dobách nadvlády egyptské. V Taanaku [Joz 21,25 Tanach] byl nalezen pečetní váleček z počátku 2. tisíciletí s písmem klínovým i hieroglyfickým. Klínové písmo převládalo v diplomatickém styku ještě dlouho po pádu Babylonie.

Skutečnou „abecedu“ zavedli syropalestinští Kananejci se 22 znaky pro souhlásky [samohlásky psány nebyly, což znesnadňovalo čtení, ale usnadňovalo psaní různých nářečí týmiž znaky], jež v rozličných úpravách převzali Řekové, Římané i Slované. Důležité je, že už nemalují svou řeč, nýbrž pro určitý zvuk mají určitý znak, který se ovšem vyvinul z písma obrázkového. Písmo starokananejské bylo rozšířeno koncem 2. tisíciletí př. Kr. po celé Syropalestině a v prvních staletích 1. tisíciletí rozšířilo se i mezi Aramejce, kteří je proměnili konečně v t. zv. písmo kvadrátní [každé písmeno bylo možno vepsati do čtverce], jímž Židé píší dodnes. Vedle toho ovšem až do 4. stol. po Kr. psali také písmem starokananejským, ale nejstarší nyní známý rukopis knihy Izaiášovy [snad z 2. stol. př. Kr.] je psán už písmem kvadrátním v hebrejštině. Aramejština ještě r. 701 př. Kr. byla v Judstvu jen málo známa [sr. 2Kr 18,26, kde Kral. „syrsky“ = aramejsky]. V době politické nadvlády Assyřanů byla sice znovu vnucována akkadština [„písmo lidské“ proti písmu božskému, jímž byla psána svatá písma uložená v chrámě, Iz 8,1 sr. Ex 32,16; Dt 31,26; 1S 10,25], ale už se neujala. V dalším století před vyvrácením Jerusalema byla většina judského lidu už dvojjazyčná [starokananejská a aramejská], po návratu ze zajetí babylonského někteří Židé už „neuměli mluviti židovsky“ [Neh 13,24, sr. Ezd 4,7]. Ježíšovou rodnou řečí byla aramejština, ale Zákon a Proroci byli čteni v hebrejštině [t. j. ve starokananejštině, sr. Iz 19,18, posvátném jazyku proti obecnému jazyku aramejskému], psané aramejským písmem kvadrátním.

O člověku, který dovedl číst a psát, se říkalo že „zná písma“ [Iz 29,11n], „umí písma“ [J 7,15]. Ovšem, u Izraelců školní vzdělání úzce souviselo se znalostí *Písma sv., takže umět písmo = znát Písmo sv.