Zvuk

Zvuk. Kral. tak překládají nejčastěji hebr. kôl = hlas; nářečí; znění [‚pěkného z-u‘ = libozvučný, Ez 33,32], ať už jde o hlas lidský, zvířecí nebo ptačí, anebo o zvučení, hluk přírodních živlů, na př. hromu [2S 22,14; Ž 18,14; Ez 1,24], v nichž věřící slyší z. Všemohoucího [sr. Ez 10,5]; o nesrozumitelném znění Božích slov [Dn 10,9], o klapotu mlýna [Kaz 12,4, sr. Jr 25,10; Zj 18,22], o hřmotu v městě [1Kr 1,41], o hukotu blížícího se deště [1Kr 18,41], vod [Ž 93,4], moře [sr. Ž 65,8; Iz 17,12n], o hlučení shromážděného lidu [Iz 13,4], o hlasném lomozu blížícího se Božího soudu [Iz 29,6; 33,3], o šumění křídel [Ez 1,24; Zj 9,9], o řičení a dupotu koní [2Kr 7,6], o pronikavém troubení [Ex 19,16.19; 20,18; 2S 15,10; Jb 39,24n], o zvonění zvonečků na obrubě velekněžského roucha [Ex 28,35, *Zvoneček] a pod.

Hebr. tᵉrú‘á znamená jásavý hlahol, jásavé výskání [Nu 23,21; 2Pa 15,14]. V Ž 89,16 je vsunuto slovo ‚tvůj‘ v kral. překladu. Zeman překládá: „Blažený lid, který zná jásavý hlahol! Hospodine, ve světle tvého obličeje kráčejí“. Hebr. tᵉšú'ôt u Jb 36,29 znamená praskot. Myslí se tu na rachocení hromu, které se ozývá pod nebem, stánkem Božím [sr. Ž 18,12]. Hebr. réa' [= hřmot, Ex 32,17] u Jb 36,33 označuje nejspíše hřmění: „Jeho hřmění ho ohlašuje, též dobytek [cítí], že se přibližuje“ [podle Karafiáta]. ‚Z. z úst‘ [Jb 37,1] = dunění, vycházející z jeho úst [hřímání hromu; hebr. hégé]. Hebr. p-s-ch = rozezvučeti, propuknouti v jásot [Ž 98,4].

Při vylití Ducha sv. na apoštoly „povstal náhle s nebe hukot, jako když táhne silný vítr“ [Hejčl: Sk 2,2]. Tento hukot, slovy nepopsatelný, ale podobný hukotu, jakéhosi pomyslného větru, byl pro učedníky znamením Boží přítomnosti. Ř 10,18 překládá Žilka: „Po veškeré zemi se rozešel jejich [kazatelů evangelia] hlas, a až na konec světa jejich slova“. Židé jsou tedy bez výmluvy. Bezdušnými věcmi, jež vydávají zvuk, jsou v 1K 14,7 míněny neživé hudební nástroje. ‚Z. ponoukající‘ v 1Te 4,16 je kralickým překladem řeckého keleusma [= rozkaz, výzva, signál, povel]. Škrabal překládá: „Neboť až bude dán rozkaz, až zazní hlas archandělův a Boží polnice, sám Pán sestoupí s nebe“. Rozkaz, hlas archandělův a Boží polnice jsou znamením pro všeobecné vzkříšení z mrtvých [sr. J 5,28; 1K 15,52] a konec tohoto věku. Kdo dá tento rozkaz, není řečeno. Jsou to obrazy, převzaté z apokalyptické literatury. *Ponoukati.