Heslo
Troubení
Troubení, památka [slavnost] t., radostný svátek novoroční, jímž Izraelci začínali ‚církevní‘ rok. Připadal na první den sedmého měsíce [tišrí, *Měsíc]. Ze SZ zpráv můžeme usuzovat, že počátek ‚církevního‘ roku nebýval vždy prvního dne sedmého měsíce, nýbrž že býval slaven i desátého dne tohoto měsíce [Ez 40,1], až v zajetí babylonském anebo brzy po něm byl pevně ustálen na 1. tišrí [sr. Neh 8,9-12; 81,4; Lv 23,24n; Nu 29,1-5]. Byla to, jak se nyní má za to, t. zv. nastolovací slavnost Boha- Krále [viz Bič II., 160nn]; byla ohlašována slavnostním t-m na šófár-y [*Trouba]. Toho dne se ustalo od „všelikého díla robotního“ a nastalo svaté shromáždění. Vedle denní oběti a zápalné oběti ustavičné byl obětován mladý volek, jeden skopec, sedm ročních beránků bez poskvrny a kozel v oběť na hřích s příslušnými suchými obětmi. Při slavnosti byla obřadným a symbolickým způsobem vnášena truhla Hospodinova do chrámu. Hlavními dny slavnosti byly později den desátý v měsíci [den smíření, Lv 25,9] a patnáctý [slavnost stánků, Lv 23 34n; Nu 29,12-39]. Výraz ‚památka t-í‘ má snad naznačit, že tato slavnost Bohu připomínala lid izraelský a lidu Boha jako Krále.