Měsíc (míra časová)

Měsíc [míra časová]. Staří Izraelci jako celý starý Orient dělili rok na 12 měsíců, měsíce podle měsíčních čtvrtí na sedmidenní týdny. Měsíce byly počítány od novměsíce do novměsíce nebo od úplňku do úplňku. Židovská jména měsíců se shodují se jmény assyrskými a babylonskými. Původu starohebrejského [fénického] byla jen čtyři jména ['Abíb, Zív, 'Étaním, Búl] měsíců hospodářsky důležitých. Zdá se, že ostatní m-e bývaly označovány jen číslovkou [Gn 7,11]. V zajetí babylonském přijali Židé assyrsko-babyloňská jména měsíců, ale i potom se často spokojovali jen s číslovkou. Jména jednotlivých měsíců byla tato:

a) 'Abíb neboli Nísan [náš březenduben], měsíc klasů [ječmen vymetal klas] a jarní rovnodennosti. Od 15. dne tohoto m-e byla slavnost fáze [pascha]: Ex 13,4; 23,15; Dt 16,1. Byl to první měsíc, oslavující útěk a vysvobození z Egypta. Měl 30 dní.

b) Zív [1Kr 6,1.37], Ijjar, náš duben-květen. Jméno znamená tolik jako jasnost, nádhera. V tomto m-i byla Palestina pokryta květem. Měl 29 dní.

c) Síván, náš květen-červen. Měl 30 dní.

d) Tammúz [Ez 8,14], náš červen-červenec. Měl 29 dní.

e) 'Ab, náš červenec-srpen, měsíc ovoce. Měl 30 dní.

f) Elúl, náš srpen-září [Neh 6,15]. Měl 29 dní.

g) 'Étaním neboli Tišri [1Kr 8,2], náš září-říjen, měsíc ustavičně proudících vod, po návratu z Babylona začátek roku. Měl 30 dní.

h) Búl neboli Marchešvan, měsíc podzimních lijavců, náš říjen-listopad [1Kr 6,38]. Měl 29 dní. ch) Kislév, náš listopad-prosinec [Neh 1,1]. Měl 30 dní. i) Tébét, náš prosinec-leden. Měl 29 dní [Est 2,16]. j) Šebat [Za 1,7], náš leden-únor. Měl 30 dní. k) 'Adár, náš únor-březen. Měl 29 dní [Ezd 6,15; Est 3,7.13]. l) Veadár, dodatečný 'Adar, který však byl kladen před 'Adár, bylo-li třeba dosáhnouti shody se sluncem. To se stávalo každého třetího roku. V novodobých židovských kalendářích se uvádí, že tento náhradní měsíc se opakuje sedmkrát za 19 let.

Je příznačné, že z evangelistů pouze Lukáš má zájem na přesném časovém vymezení jednotlivých událostí, jež jde až do výčtu měsíců [L 1,24.26.36.56; 4,25; Sk 18,11; 19,8; 20,3; 28,11, sr. též Jk 5,17]. Ostatním evangelistům byly časové údaje něčím vedlejším. Nešlo jim o to, kdy se věc udala, nýbrž především o to, že se udala. „Pěti měsícům“ ve Zj 9,5.10 nelze rozumět jako zaokrouhlenému číslu; jde tu patrně o narážku na nějakou apokalyptickou tradici: utrpení těch, kteří nemají „znamení Boží na čelech svých“, začíná v měsíci Štíra-Centaura, t. j. v sedmém měsíci, a bude trvat do konce roku, t. j. pět měsíců [kobylky jsou obrazem démonických mocností]. 42 měsíců ve Zj 11,2; 13,5 je zaokrouhlení 1150 dnů z Dn 8,14. Chce se jimi vyjádřit, že události posledních dnů jsou v Boží radě přesně stanoveny na měsíce i dny, i když jsou skryty věřícímu právě tak jako nevěřícímu člověku [sr. Zj 9,15]. Obrazným výrazem hojnosti, jež bude vládnout v říši vykoupených, je věta, že strom života bude vydávati „každý měsíc své ovoce a listí ke zdraví národů“ [Zj 22,2; sr. Ez 47,12].

Ga 4,10 [sr. Ko 2,16] mluví o šetření „dnů, měsíců, časů i let“. Víme-li, že zvláště v Galatii byl uctíván m. jako dárce štěstí, pochopíme, jakým nebezpečím v těchto sborech byl judaismus, který trval na zachovávání nejen obřízky [Ga 5,2n; 6,12n], ale i SZ svátků, zvláště novměsíce. Křesťané původu pohanského mohli snadno přenést pohanskou lunární modloslužbu na tyto židovské svátky. Pavel patrně i m. zahrnoval mezi „bídné a mdlé živly světa“ [Ga 4,3.9; Ko 2,8.20], z jejichž moci byl křesťan vysvobozen.