Křesťan

Křesťan, odvozeno nikoli od „křest, křtíti“, nýbrž od Kristus, od něhož je odvozeno i slovo *křest. Proto řecky k. je christianos. Dobře Hus poznamenává: „Protože my po něm [Kristu] sloveme kristiani, křesťané česky, neb jsme od něho zmazáni Duchem svatým, ač jeho v Božiem přikázaní následujeme… Každý křesťan že vzal na křtu jméno Kristovo a přisáhl, aby jeho následoval v dobrém, nenásleduje-li ho, tedy nadarmo jméno křesťanské od Krista vzal“ [ve Výkladu Desatera kap. 36]… „Jako v latině a Christo Christiani, non a baptismo Baptismiani dicuntur, též Němci von Christo Christen se jmenují, ne von der Tauf „Taufer“, tak také i v české řeči v zákoně Páně od Krista Kristianové by se měli vykládati, aby také jméno svého náboženství od původu a od Pána svého měli. „Kristian“ je ten, kterýž Ducha Kristova a pomazání od něho má a kterýž je skutečný následovník Pána svého, Pána Krista“ [V. Philomathes]. „Křesťané slovou od Krista, jako by se pravilo Kristiané…, z čehož půjde, že křesťan ve jménu Kristovu pokřtěný a v něj, jako v svůj kmen vštípený, má po křesťansku, totiž kristovsku živ býti, z něhož život svůj a formu života i sílu bere“ [J. A. Komenský v Umění kazatelském, 2. vyd., str. 11 a 12].

Jméno „k.“ se po prvé vyskytlo v Antiochii Syrské [Sk 11,26] někdy ve 40. letech 1. století. Byla to patrně přezdívka, kterou pohanské okolí označilo vyznavače Kristovy. K-é se mezi sebou nazývali bratřími [Sk 15,1.23; 1K 7,12], učedníky [Sk 9,26; 11,29], věřícími [Sk 5,14], svatými [Ř 8,27; 15,25]. Židé je nazývali posměšně „Nazarejší“, „Galilejští“, narážejíce tak na průpovídku, že „z Nazaretu nemůže nic dobrého býti“. V NZ je jméno k. pouze třikrát [Sk 11,26; 26,28 a 1Pt 4,16]. Antiochijští obyvatelé byli pověstní vtipkařením a pohotovostí k ražení přezdívek.

Zdá se, že věřící v Krista se častěji označovali jako k-é teprve v polovici 2. stol., a to hlavně v apologetických spisech, určených pohanům. Tacitus však připomíná, že lid v Římě už v době Neronově tak nazýval vyznavače Kristovy. I to potvrzuje údaj NZ, že jméno k. bylo původně vytvořeno a užíváno nekřesťany.