Vinař, vinice, víno, vinobraní

1. Vinná réva a vinařství v Bibli

Mluví-li bible o víně, myslí obvykle na vinnou révu [Vitis vinifera, sr. Zj 6,6], ale ve 2Kr 4,39 jde o tykev [Kral. ‚rév polní‘]. Vinná réva patří k nejstarším pěstovaným rostlinám, víno pak už v předhistorických dobách mělo význam nejen jako nápoj, nýbrž jako součást obětního kultu [sr. Sd 21,20nn]. Má se za to, že vinná réva pochází ze záp. Asie, kde byla pěstována jižně od Kaspického moře [sr. Gn 9,20n]. Také Egypt proslul vinařstvím [Gn 40,9nn; Ž 78,47], jak o tom svědčí mnohé skulptury z nejstarších dob, znázorňující vinice, vinnou révu, obsypanou hrozny, vinné lisy a výrobu vína. Půda a podnebí palestinské byly příznivé pro pěstění révy [sr. Gn 14,18]. Už kolem roku 2000 př. Kr. se zmiňuje uprchlý Egypťan Sinuhe o krásných vinicích palestinských. Vykopávkami pak byly objeveny mnohé staré vinné lisy. V bibli čteme o vinicích v Jezreel [1Kr 21,1], zvláště však v kopcovitých krajích kolem Hebronu, Siloe a Sichem [Nu 13,23n; Sd 9,27; 21,20; Jr 31,5]. Proslulé byly hrozny v údolí *Eškol v hornatém Judstvu [Nu 13,24], hrozny cyprové na vinicích v Engadi u Mrtvého moře [Pís 1,14], dále vinná réva v Ezebon, Sibma a v Eleale za Jordánem [Iz 16,8nn; Jr 48,32] a na Libánu [Oz 14,8]. Josephus Flavius chválí vinice kolem jezera Genezaretského, talmud pak vynáší jakost hroznů v pobřežní rovině Saronské. Pís 8,11 praví, že Šalomoun měl vinici v teplém Balhamonu [*Bál, 7] na úpatí Hermonu. Izraelec dovedl dobře rozlišovat mezi různými vinnými odrůdami a záleželo mu na tom, aby pěstoval jen nejušlechtilejší druhy [Iz 5,2; Jr 2,21].

Vinice byly zakládány většinou na úbočích nebo vrcholcích kopců [Iz 5,1; Jl 3,18], a to terasovitě, bylo-li to možné. Ale také v rovinách a údolích, kde bylo dosti vody, bývaly vinice [Nu 13,24]. Pozemek byl nejdříve dobře připraven a zbaven kamení; pak byl obehnán živým plotem nebo kamennou zídkou proti liškám a jiným škodlivým zvířatům [Nu 22,24; Ž 80,8-13; Př 24,30n; Pís 2,15; Iz 5,5]. Hlídač přebýval na vinici v chýši nebo nízké věži, odkud byl dobrý rozhled. Mimojdoucím bylo ovšem dovoleno natrhat si hrozny k utišení žízně, nesměli však nic odnášeti [Dt 23,24]. Kdo poškodil něčí vinici, musel dát náhradu z vlastní vinice [Ex 22,5]. Přímo na v-i byl zřízen vinný lis [*Pres] s nádrží ve skále na vytlačené víno [Iz 1,8; 5,1-7; Mt 21,33-41]. Na práci ve v-i bývali najímáni dělníci, kteří jednak okopávali jednotlivé révy, jednak čistili půdu od plevele a prořezávali révu [Lv 25,3; Př 24,30n; Iz 5,6; Mt 20,1-16; J 15,2]. Na rozdíl od našich vinic nebyla réva podpírána tyčkami, nýbrž nechala se plazit a rozrůstat po zemi [Iz 16,8; Ez 17,6]. Proto může žalmista přirovnávat vyvolený lid k vinnému keři, který byl od Hospodina nasazen na judských horách, pokryl jejich vrcholky a svými úponky dosahoval až k moři [Ž 80,9-12]. Jen ratolesti s hrozny byly podpírány koly. Možná však, že šlo o určitý druh révy. Někdy sloužily za opěru vinné révy fíkovníky, jež byly často sázeny na vinicích [sr. 1Kr 4,25 a j.]. Bylo zakázáno oseti vinici zároveň s obilím. Když někdo neuposlechl, připadla obojí úroda kněžím podle rabínského výkladu Dt 22,9.

Hrozny počínají uzrávat v srpnu, v příznivějších polohách dříve, v jordánské rokli třeba už v červnu. První tři léta však se nesměly sklízet; úroda čtvrtého roku byla zasvěcena Bohu [Lv 19,23nn]. Kdo založil novou vinici, byl osvobozen od vojenské služby na první čtyři léta [Dt 20,6]. Snad to mělo povzbudit Izraelce k zakládání vinic, snad za tím byly i důvody náboženské, jež nám dnes už nejsou dost průhledné. Bible mluví hlavně o červeném víně [Gn 49,11; Dt 32,14; Iz 63,2; Zj 14,19n], jež bylo nazýváno krví hroznu. Dnes však je v Palestině a v Hebronu pěstováno téměř výlučně bílé víno. Hrozny byly pojídány čerstvé i sušené [Nu 6,3; Dt 23,24]. Sušené byly tlačeny v jakési bochníky [1S 25,18; sr. 1Pa 16,3. *Flaše]. Vinobraní začínalo v polovici září. Byla to radostná slavnost náboženská, plná veselí a křiku [t. zv. slavnost stánků, Lv 23,34; Dt 16,13, v níž splývaly starokananejská slavnost vinobraní s izraelskou slavností novoroční], při níž paběrky měly zůstat ‚chudému a příchozímu‘ [Lv 19,10]. Zralé hrozny byly sbírány do košů [Kral. ‚puten‘, Jr 6,9] a vsypávány do vinných lisů, kde je jeden nebo několik dělníků podle velikosti lisu šlapalo nohama [Neh 13,15; Jb 24,11]. V Egyptě a snad i v Palestině se šlapači vína drželi provazů, upevněných nad jejich hlavami. Při své práci si zpívali do taktu [Sd 9,27; Iz 16,10; Jr 25,30; 48,33]. Neubránili se tomu, aby nepotřísnili svá roucha stříkající šťávou [sr. Iz 63,1nn], jež byla chytána do nádrže, umístěné pod lisem, a pak plněna do kožených měchů [Joz 9,4; Kral. u Jb 32,19 mluví o sudech, u Mt 9,17 o nádobách, ač v obou případech jde o měchy] nebo kamenných nádob, v nichž se mošt vykvasil, načež byl stáčen do jiných nádob [Jr 48,11n]. Část moštu byla svařováním zhuštěna na syrup nebo med [hebr. d’baš], jenž byl hojně vyvážen do okolních zemí [Ez 27,17].

Hebrejština má pro víno několik výrazů, z nichž tîrôš [Nu 18,12; Neh 10,37; Iz 62,8n; 65,8] označuje nové, čerstvé víno, mošt. Jde vlastně o hroznovou šťávu, právě vytlačenou, jež ovšem záhy začala kvasiti [Jl 2,24; 3,13; Oz 4,11. *Mest]. Také hebr. ‘ásîs [= něco šlapáním vytlačeného, ať jde o šťávu hroznů nebo granátových jablek] označuje mošt [Iz 49,26; Am 9,13]. Plinius prohlašuje mošt za velmi škodlivý žaludku. Nejoblíbenější však bylo staré v-o [L 5,39]. Dobře vykvašené v-o se hebr. nazývalo jajin; z příbuzného semitského kořene bylo odvozeno řecké oinos a lat. vinum. V Gn 9,21 jde o vykvašené v-o. Také o svátcích velkonočních se užívalo vykvašeného v-a. Připravovaná a různým kořením upravovaná, po případě s vodou smíšená v-a měla zvláštní hebr. označení: mesek [Kral. ‚v-o kalné‘, Ž 75,8], mimsák [Kral. ‚strojené v-o‘, Př 23,30; sr. Iz 65,11] a mezeg [Kral. ‚nápoj‘, Pís 7,2; ‚v-o strojené‘, Pís 8,2]. V-o se odlišuje od ‚silného nápoje‘ [hebr. šékár, Nu 28,7], jenž byl vyráběn kvašením šťávy různého ovoce [Kral. ‚nápoj opojný, opojující‘, Iz 28,7; 29,9] nebo medu. Zvláště jinak osvěžující šťáva z datlí podléhá už během dne silnému kvašení a proměňuje se ve velmi opojný nápoj. Jiný výraz pro opojný nápoj je sóbé´ [odvozeno od kořene, znamenajícího nadměrné pití při pohanských bohoslužebných slavnostech, Iz 1,22; Na 1,10] a š´márím, jež označuje vinnou ssedlinu, kvasnice [Jr 48,11; Sof 1,12; u Iz 25,6 překládají Kral. ‚v-o vystálé‘].

V-a se užívalo jako léku [L 10,34; 1Tm 5,23] nebo jako utišujícího prostředku [Mk 15,23], ale také ke zvýšení nálady [Př 31,4nn]. Také u Izraelců tvořilo součást oběti [Ex 29,39nn; Lv 23,13; Nu 15,5; 28,14; Oz 9,4], i obětních hostin [Dt 14,26]. Lehké v-o pak od nepamětných dob bylo obvyklým nápojem v krajinách kolem Středozemního moře a v biblických zemích [2Pa 2,15; Neh 5,18; Mt 11,19; 1Tm 3,5].

Chléb a v-o a obilí a v-o byly obrazem spokojeného, klidného života [Neh 5,15; Ž 104,14n; Př 4,17]; jimi byl uctíván host [Gn 14,18; Sd 19,19]. Zvláště společné hostiny se neobešly bez v-a [Jb 1,13.18; J 2,3]. Bible sice pokládá v-o za dar Boží [Gn 27,28; Ž 104,15; Iz 55,1; Oz 2,8n.22; Jl 2,19.24; Am 9,13] a sedění pod vlastním vinným kmenem a fíkem bylo jí výrazem Boží přízně [1Kr 4,25; Mi 4,4; Za 3,10] a bezpečnosti [2Kr 18,31; Iz 36,16], avšak varuje před opilstvím, jež patřilo k vyvrcholení různých pohanských slavností, a jeho následky [Př 20,1; 21,17; 23,20; 29,35; Iz 5,22; Oz 4,11; Ab 2,5] a odsuzuje je jako hřích [1S 1,14nn; Iz 5,11-17; 1K 5,11; 6,10], skutek *těla [Ga 5,21; Ef 5,18; 1Pt 4,3]. Výstražným biblickým příkladem byl Noe [Gn 9,21], příkladem hodným následování Daniel [Dn 1,8.16].

Nazarejci měli zakázáno pití vína po dobu svého slibu [Nu 6,3n; Sd 13,4; Am 2,12. *Nazarejský]. Mezi důvody této abstinence je uváděno také to, že požívání v-a patřilo k dionysovským kultům, běžným v zemi pod jménem Bálovým. Rovněž Rechabitští [*Rechab] byli stálou připomínkou střízlivosti [Jr 35] života na poušti [Dt 29,6]. V-o patrně pokládali za dar Bálův [sr. Oz 2,8, kde se prorok snaží ukázat, že v-o je darem Božím, ne Bálovým]. Kněží měli zakázáno píti v-o a jakýkoli opojný nápoj v době, kdy přisluhovali ve svatyni [Lv 10,9; Ez 44,21]. Zdá se, že Ezechiel se snažil vyloučit v-o z obětní služby [sr. Ez 45,24n; 11,14n s Ex 29,40] nejen pro nebezpečí opilství, ale hlavně proto, že v-o mělo důležitou úlohu v pohanských kultech. Pokládalo se za nedůstojné králů a soudců, aby se oddávali v-u, když seděli na soudcovské stolici [Př 31,4n, sr. Kaz 10,17; Iz 28,7n]. Bylo vůbec zvykem mísiti v-o s vodou, zvláště o velkonoční slavnosti. Odtud snad pochází starokřesťanský zvyk ředit také vo při večeři Páně. Při každé větší hostině byl ustanoven správce, který určoval poměr vody a vína a dbal na to, aby žádný host nepil nad míru [sr. J 2,9n]. 1Tm 3,3; 1Pt 1,7; 2,3 výslovně žádá od pracovníků v církvi, aby nebyli pijany v-a. V Ř 14,21 prohlašuje Pavel, že jest dobré ‚nejíst masa a nepíti v-a, aniž na čemž se uráží bratr tvůj, aneb horší, anebo zemdlívá‘. Jan Křtitel byl nazarejský [L 1,15; sr. Nu 6,3; Sd 13,4.7], ale o Ježíšovi se pravilo, že v-o pil [Mt 11,18n; L 7,33n]. Podle Mk 2,18-22 ospravedlňuje Ježíš své počínání tím, že jeho přítomnost znamená radostný čas. Ježíš byl víc než nazarejský; proto se na něho nevztahovala ustanovení SZ o nazarejcích. To nové, co přinesl, nelze spojit s tím starým, dosavadním [Mk 5,22; sr. L 5,39].

Dt 32,32 mluví o vinném kmeni Sodomském a Gomorském, jenž přináší jedovaté a hořké hrozny. Místo lze vykládat obrazně. Ale Josephus popisuje ovoce, rostoucí u někdejší Sodomy, jež prý připomíná hrozny, ale uvnitř jsou prý seménka, chutnající jako popel [Válka židovská IV. 8,4]. Badatelé se domnívají, že jde o plazivou rostlinu Citrullus colocynthus, jejíž ovoce je krásné na pohled, ale v plné zralosti obsahuje jen množství drobných semen, uložených v rostlinném prachu. *Tykev.

2. Obrazné užití výrazů vinař, vinice, víno

Izrael je často přirovnáván k vinnému kmeni ať zdravému nebo planému, zvrhlému a prázdnému, a k vinici [Ž 80,8-17; Iz 5,1-7; 27,2nn; Jr 2,21; 12,10; Ez 15,1-6; 17,5nn; 19,10nn; Oz 10,1]. Je jistě v duchu staré tradice, když na makkabejských mincích byl Izrael znázorňován vinnou révou a v syrské Apokalypse Baruchově je réva obrazem Mesiáše. V Ekklesiastiku [24,17nn] je Moudrost přirovnávána k révě. V mandejské literatuře a vůbec v orientálních náboženstvích je réva obrazem nebeských bytostí. Ž 128,3 přirovnává manželku k vinnému kmeni.

Na SZ pozadí lze chápati podobenství Ježíšovo o pronajaté vinici u Mt 21,33; Mk 12,1nn; L 20,9 [sr. Iz 5,1nn] a obrazné výroky u J 15,1-8, jež snad navazují jednak na ustanovení večeře Páně, jednak na obraz Izraele jako vinice. Ježíš je jediným pravým vinným kmenem; neboť jest zdrojem života lidu Božího, pravého Izraele, který žije vírou v něho. Všecky ostatní zdroje zdánlivého života nejsou skutečné, pravé. Ježíš Kristus a věřící žijí v nejužším obecenství. Věřící jsou úplně závislí na Kristu. Tak jako ratolesti révy nemohou nésti ovoce, nemají-li podílu na míze vinného kmene, tak ani učedníci nemohou nésti ovoce Ducha, nejsou-li spojeni s Kristem. Je to podobný obraz jako když Pavel mluví o těle Kristově a jeho údech. Ale podobenství Ježíšovo nadto zdůrazňuje Boží péči o ratolesti. Bůh je vinař, který od své církve odřezuje vše, co je neplodné, a přiřezává svou kázní zdravé ratolesti, aby jejich ovoce bylo vydatnější.

Boží milost bývá přirovnávána k v-u a mléku [Iz 55,1], jež budou součástí hodů ve dnech spásy [Iz 25,6]. Božská Moudrost nabízí chléb a v-o [Př 9,5; sr. Ž 16,5; 23,5; 116,13, kde se mluví o kalichu spásy]. V-o je však také obrazem Božího hněvu a trestání [Ž 60,5; 75,9; Iz 51,17.22; Jr 25,15n.27n; 49,12; Pl 4,21; Ez 23,31-35; Ab 2,16]. Snad se tu myslí na stav opilé zmatenosti, způsobené Božími tresty. Boží soudy jsou často přirovnávány ke šlapání hroznů [Iz 63,2nn.6; Pl 1,15], z nichž všechna životní síla je vymačkána. Babylonské svůdné neřesti a přepych jsou u Jr 51,7 přirovnávány k v-u, jímž Hospodin opojuje národy až k bláznění. Podobně ve Zj 14,8.10; 16,19 [snad také Mk 14,36] se mluví o kalichu hněvu a prchlivosti Boží [sr. Zj 19,15].

Bylo už poukázáno na to, že u Mt 9,17; Mk 2,22; L 5,37n je evangelium přirovnáváno k novému v-u, jež nelze uschovávat ve starých měších, t. j. v zastaralých formách židovského zákonictví, jež není ani s to je okusit a vyzkoušet, natož mu přijít na chuť [L 5,39].

Ve zprávách o ustanovení *Večeře Páně se sice nemluví o v-u, ale o ‚tomto plodu vinného kmene‘ v souhlase s židovskou formulací díků nad vínem, kde se rovněž mluví o plodu vinného kmene. Ježíš připomíná, že bude po druhé píti z kalicha až „v království svého Otce“ [Mt 26,29; sr. Zj 19,9; Mt 22,1nn]. *Večeře Páně. Snad také J 2,1nn [4,46], jak se někteří domnívají, lze vysvětliti ve vztahu k Večeři Páně, o níž sice u J není výslovné zmínky, ale J 6 zřejmě navazuje na chléb poslední večeře, zatím co prý J 2 navazuje na víno této slavnosti. Vykladači vidí v šesti štoudvích pro očišťování symbol nutnosti očištění od hříchu. Ale voda sama není s to je očistiti. Oddíl prý odkazuje na krev Kristovu, jež jediná může zbaviti hříchu [sr. Žd 9,9nn]. Voda byla nahrazena v-em, jež je prý znamením krve Kristovy a tak symbolem skutečného očištění. Jiní vykladači vidí ve vodě obraz Zákona, ve víně obraz Ducha, ač v evangeliu Janově nelze nikde najíti podklad pro toto přirovnání.