Pres

Pres na víno se skládal ze dvou nebo tří [až čtyř] kamenných kádí, vytesaných obyčejně přímo do skály tak, že vždy z hořejší kádě vytlačené víno mohlo po žlábku téci do kádě spodnější [Iz 5,2; Mt 21,33; Mk 12,1]. Každá vinice v Palestině měla takový kamenný pres [lis]. Hrozny byly dopravovány do nejhořejší kádě, nohama lisovány tak dlouho, dokud vinná šťáva tekla silnějším proudem [Neh 13,15]. Potom takto vytlačené hrozny byly dále lisovány kládou, opřenou o převislou skálu nad nádrží [Jb 24,11]. Druhých nádrží se užívalo k přečišťování vína [Jl 3,13]. V Egyptě a nejspíš i jinde na východě se šlapači [presovníci Jr 25,30] drželi provazů, upevněných nad hlavami, aby při šlapání neztratili rovnováhu. Při tom zpívali nebo rytmicky vykřikovali, aby udrželi tempo [Iz 16,10; Jr 25,30; 48,33]. Že se při tom oděv šlapajících potřísnil, je patrno z Iz 63,1-3. Že Palestina oplývala vinnou révou, vysvítá z 2Kr 18,32 [sr. Nu 18,27.30], jakož i z toho, že p. a vinice jsou častým obrazem ve SZ písních k znázornění radosti a veselí [Ž 80,9; Iz 5,1nn; 16,9n; Jr 2,21; 48,33; Jl 2,24], ale také Božího soudu [Jr 25,30; Pl 1,15; Iz 63,1-6; Jl 3,14].

Podobně je tomu v NZ, kde Ježíš užívá p-u a vinice v svých podobenstvích [Mt 21,33; Mk 12,1; sr. L 20,9; J 15,1nn]. Zj 14,19n; 19,15 užívá při líčení Božího soudu výrazů vinařských, při čemž ve Zj 19,15 je soudící Mesiáš sám vinařem, jenž pošlapává a tlačí národy p-em hněvu a prchlivosti.