Stan, stánek

Stan, stánek. 1. Podle tradice, zaznamenané v Gn 4,20, je s. vynálezem Jábele, syna Lámechova, praotce beduinských kmenů. Izraelci si uchovali vzpomínku na své praotce, bydlící ve s-ech [Gn 25,27], a na pobyt svých předků na poušti v obratu „jíti k svému s-u“ [Kral. „jíti k příbytku svému“ = jíti domů, Sd 17,9] nebo ve zvolání „K stanům svým, ó Izraeli!“ [= jděme domů! 2S 20,1; 1Kr 12,16], jichž se užívalo i tehdy, kdy už Izraelci [až na výjimku *Rechabitských, Jr 35] bydleli v pevných domech. „Vyraziti na cestu“ se vyjadřovalo hebr. výrazem nása' [= vytrhnouti (stanové kolíky), Kral: hnouti se, Ex 15,22, táhnouti, Nu 2,9 a j.]. S. = příbytek [Ž 19,5; 91,10; Př 14,11, sr. Nu 24,5]. Rozbíti s-y paláce = ubytovati se [Dn 11,45]. „Rozšířiti místo s-u“ [Iz 54,2] = rozmnožit rodinu. „Složiti svůj stan“ [2Pt 1,13n; sr. Iz 38,12; Jr 10,20] = zemříti. Klenba nebeská je přirovnávána k napjaté plachtě stanové [Iz 40,22; Jb 36,29], o Siónu se mluví jako o „stánku, který nebude přenesen, kolíkové jeho na věky se nepohnou a žádný provaz jeho se nestrhá“ [Iz 33,20]. „S. Davidův“ [Iz 16,5] = dům Davidův, vláda, říše Davidova [sr. Sk 15,16]. „Stánek“ = chrám [Ž 15,1; Ez 41,1].

S-y Izraelců se patrně příliš nelišily od těch, jichž dodnes užívají arabští beduíni. Byly zhotovovány sešitím několika pruhů [Kral. „čalounů“, Ex 26,2 nebo „kortýn“, Jr 4,20] hrubé látky, zhotovené obyčejně z kozí srsti [sr. Pís 1,5 „Jsem černá… jako stanové Cedarští“] a podepřené obyčejně devíti tyčemi, vysokými až 2 m, a to ve třech řadách po třech tyčích, spojených provazy. Stanová pokrývka byla napínána provazy, přivázanými k „hřebům“ [kolíkům], zatlučeným šikmo v zemi [Sd 4,21; Iz 54,2]. S. byl obyčejně rozdělen na dvě poloviny závěsem podél tří prostředních tyčí. Přední polovina byla vyhrazena mužům a příchozím, zadní ženám a soukromému rodinnému životu [Gn 18,9n; také Sd 15,1 a Pís 3,4 jde o toto oddělení s-u, nikoli o pokoj]. Žena byla původně vládkyní s-u [Gn 24,67]. Někdy míval s. i tři oddělení: první pro čeleď a sluhy, druhé pro muže, nejzazší pro ženy a děti. Ve starších dobách byl rozbíjen zvláštní s. pro novomanžely [Ž 19,5n; Jl 2,16; sr. 2S 16,22]. Baldachýn, pod nímž jsou dnes oddáváni židovští snoubenci, je zbytkem starobylého nevěstina s-u. *Svatba. Nářadí ve s-u nebylo mnoho: rohožka nebo koberec na zemi, pro noc lampička. Rohožka nahradila stůl, židli i postel. Místo džbánu se užívalo koženého měchu. Obojí se jmenuje v hebrejštině stejně. Oděv a zbraně byly zavěšovány na dřevěný hřeb v nejsilnějším stanovém kůlu. Prostor, obklopený několika s-y, slul ohradou; tam byla na noc zaháněna stáda.

Vojenské s-y byly jednodušší a měly podobu jehlance s jediným ústředním kůlem [2S 11,11; 2Kr 7,7; Jr 37,10]. Jen královský nebo vojevůdcovský s. býval podoby pravoúhelníkové s lepším a ozdobnějším vypravením [1Kr 20,12.16], jak je vidět na assyrských vyobrazeních. „Rozbíti s.“ [Sd 15,9; Ž 27,3]. *Rozbíjeti. Izraelci byli přesvědčeni, že Hospodin chodí uprostřed jejich s-ů, aby je vysvobozoval. Proto se snažili uchovati příbytek svůj svatý [Dt 23,14; sr. Jb 22,23; 29,4].

Výrobou s-ů se zaměstnávali na př. Pavel a jeho pozdější pomocníci Priscilla a Akvila [Sk 18,2n].

2. Slavnost s-ů, stánků [Lv 23,34nn; Dt 16,13-15; Ezd 3,4; Neh 8,16] *Slavnosti. Jde tu nikoli o s-y, nýbrž o chýše rolníků a vinařů, zhotovené z větví a ratolestí, jaké bývaly stavěny na vinicích za vinobraní. Sr. též Bič II.163.

3. Na přebývání SZ patriarchů ve s-ech navazuje NZ v Žd 11,9. V tomto úmyslném přebývání ve s-ech i v zaslíbené zemi vidí pisatel Žd doklad toho, že praotcové pokládali svůj pobyt na této zemi jen za něco přechodného [Gn 17,8; 23,4; 35,27], protože vyhlíželi nebeskou vlast, nebeské město jako místo svého trvalého pobytu. Výraz „vně za s-y“, „ven ze s-ů“ [Žd 13,11.13] znamená vlastně „venku za ležením“, „ven za ležení“ [Žilka „venku za ohradou“, řecky parembolé]. Pisatel Žd tu navazuje na SZ předpisy v době putování pouští, jež nařizují, že maso obětních zvířat v den velikého dne smíření nesmělo být požíváno, nýbrž všecko se vším spáleno, a to za táborem [Ex 29,14; Lv 4,11n; 6,30; 9,11; 16,27]. Žd v tom vidí předobraz Ježíšovy smírčí smrti za branami Jerusalema [sr. Mt 21,39; J 19,17]. To je pisateli Žd důkazem, že příslušníci staré smlouvy, t. j. služebníci s-u [Žd 13,10], nemají práva jísti z této smírčí oběti. Myslí tu na Večeři Páně, z níž jsou vyloučeni ti, kdo zůstávají ve staré smlouvě. Věřící nové smlouvy mají však i povinnost rozvázat všecky svazky s touto starou smlouvou a „vyjít ven ze s-ů“ [Žd 13,13] tak, jak to musel činit lid izraelský tenkrát, když Mojžíš pro hřích lidu rozbil stánek Boží vně za stany [Ex 33,7], a jak to učinil při své smrti Ježíš. Tak se sice stanou spoluúčastníky pohanění Kristova [Žd 11,26; Ř 15,3; 1Pt 4,14], současně však podílníky jeho smírčího činu. Je to výzva k úplnému odloučení od obřadnického židovství. – Výrazu parembolé [= ležení, tábor] je užito i ve Zj 20,9 o církvi Boží „tisíciletého království“. *Tisíc.

Podle Mt 17,4; Mk 9,5 chtěl Petr posvátný rozhovor Ježíšův s Mojžíšem a Eliášem, jenž poodhalil roušku pravé Kristovy podstaty, prodloužit tím, že se nabídl se svými druhy postavit tři s-y [patrně chýše, viz výše bod 2.], jeden pro Ježíše, jeden pro Mojžíše a jeden pro Eliáše. Mk poznamenává, že Petr „nevěděl, co mluví“, protože byli všichni ustrašeni viděním, jehož se jim dostalo o slávě Boží.

Ve 2K 5,1-10 nazývá Pavel pomíjitelné tělo „stánkem našeho zemského přebývání“ [Žilka: pozemský stanový dům] v protikladu proti nebeskému, budoucímu tělu, zhotovenému ne lidskýma rukama, ale Bohem [„stavení od Boha, příbytek věčný v nebesích“]. Podobně 2Pt 1,13 nazývá pozemský život pobytem ve stánku, který může být kdykoli na rozkaz Kristův složen [sr. Iz 38,12].

Ve Zj 13,6 je s. obrazem nebe, jež je předmětem rouhání a posměchu. Žilka překládá: „Stanu, to jest, kteří v nebesích dlejí jako ve stanu“ [sr. Ž 27,5; Zj 12,12]. Zj 21,3 pak navazuje na *stánek úmluvy jako svědectví Boží přítomnosti [sr. Zj 11,19; 15,5] uprostřed Božího lidu. Tak jako Kristus, vtělené Slovo, si postavil stan, ubytoval se [řecky eskenósen] mezi lidmi [J 1,14], tak Bůh si postaví stan mezi vykoupenými [Zj 22,4] a tak splní zaslíbení z Ez 37,27.

Ostatní NZ citáty se týkají *stánku úmluvy.