Heslo
Stavení
Stavení, nč. stavění [domu, 1Pa 22,2; Ezd 1,5; Kaz 3,3]. Výsledek stavění je s., stavba, budova [Ez 40,2.5; Mt 24,1; Mk 13,1n]. Ve smyslu stavivo ve Zj 21,18 [„stavivo její hradby“]. Ve 2K 5,1nn je „*stánek přebývání“ [= stanový dům, sr. Iz 38,12; 2Pt 1,13], který může býti kdykoli složen, obrazem pomíjitelného těla, a to v protikladu proti pevnému příbytku [řecky oikodomé = stavení], domu od Boha, t. j. budoucímu tělu, jež je věčné a připravené v nebesích [sr. Mk 14,58; J 2,20, *Vzdělati]. V Ef 2,21 je církev přirovnávána k Boží stavbě, jejímž základním [Kral. gruntovním] úhelným kamenem [doslovně klenákem, *Kámen. 319b] je Kristus. Na něm je založena, po případě, chceme-li zůstat věrni obrazu klenáku, k němu směřuje celá stavba, stojící na základu apoštolském a prorockém. – V Žd 9,11 překládají Kral. řecké ktisis [= tvorstvo, stvoření] výrazem s. Žilka překládá: Kristus „vešel vyšším a dokonalejším stánkem, ne udělaným rukama [to jest nepocházejícím z tohoto tvorstva]“; Hejčl: „nepocházejícím z tohoto světa“. *Vzdělání.