Dům

Dům. V době SZ byly domy chudšího venkovského lidu v Egyptě, Sýrii, Arábii a Persii pouhé chatrče z hlíny nebo vepřovic, ježto stavebního kamene bylo v těchto zemích málo. Bohatí si však nezřídka v Palestině stavěli domy z tesaného kamene [Am 5,11]. Byly to však i tu obyčejně jen přízemkové domky s kamennými základy [Mt 7,24]. Chudší domky bývaly pouze o jediné místnosti; při některých byl dvoreček pro dobytek, jinde se choval dobytek v téže místnosti a obyvatelé její měli pouze trochu vyvýšená lůžka, kdežto dobytek byl kolem na udusané zemi [1S 28,24]. Ve vykopávkách ještě z doby izraelských králů byly občas v základech domů nalezeny zazděné lidské, zvl. dětské oběti [sr. 1Kr 16,34] ponejvíce pod prahem. [U dětských mrtvolek ovšem musíme počítati s možností, že šlo o všední pohřby zemřelých dítek, s nimiž byly spojovány magické úkony v naději, že mrtvé dítko v domě přivolá záhy za sebe náhradu.] – Proto snad Filištínští práh přeskakovali [1S 5,5]. O veřejích se věřilo, že v nich sídlí domácí bůžkové, ochránci domu. Veřeje tu zastávaly tutéž úlohu jako v městě *brána [Ex 21,5n]. Podle Dt 6,4n byl na veřeje připevňován proužek s vyznáním víry, kdežto pohané je opatřovali ochrannými znameními [Iz 57,8]. Okna byla malá a střechy většinou ploché, potažené mazaninou z hlíny a sekané slámy na podkladě z krokví a větví. Na plochých střechách bývaly stany [2S 16,22] nebo budky z rákosí a větví; těchto budek se užívalo v létě ke spaní [Př 21,9]. Domy bohatších lidí měly k ulici prostou zeď, v níž byly pouze dveře a nad nimi malé zamřížované okénko [2Kr 9,30]. Jindy se na nádvoří vcházelo úzkou chodbičkou z ulice. Uvnitř byly místnosti s vyhlídkou do nádvoří. Někdy býval nad nádvořím přístřešek a při slavnostech na zemi koberce. Z nádvoří se vystupovalo do hořejšího patra po schodech. V některé části dvora bývala veranda. Není-li poschodí, ale více dvorů, jsou ženské místnosti [harém] obyčejně ve druhém dvoře ve zvláštním ohrazeném stavení; jinak jsou nad přízemkem. Je-li nad přední budovou při více nádvořích „vrchní síň“, bývá to nejvzácnější místnost, při níž byl někdy zřizován hostinský pokojík [2Kr 4,10-11; L 22,12; Sk 1,13; 9,37; 20,8]. Bývala tam zamřížované okna. Mříž, skrze kterou vypadl Ochoziáš [2Kr 1,2], náležela asi k horní síni tohoto druhu, stejně jako „třetí ponebí“, s kterého spadl Eutychus [Sk 20,9], pakliže nešlo spíše o zábradlí na ploché střeše, kde se velmi často po západu slunce soustřeďoval život rodiny. Na svrchní síň se vcházelo schody buď ze dvo ra nebo při vnější stěně. Na východě nemívají zvláštních ložnic. Zevní dveře bývají uzavírány dřevěnou závorou, u bohatších domů i klíčem, ale místo dveří v místnosti bývaly obyčejně jen záclony.

Komínů není; je-li třeba ohně, udělá se dřevěným uhlím na úhelníku anebo se zapálí dříví na ohništi na otevřeném nádvoří domovním [L 22,55]. V některých domech mají nadto při nádvorní straně síně otevřenou klenutou místnost. Takového druhu byla asi prostorná síň, kde byl Ježíš obžalován před nejvyšším knězem a kde ho Petr zapřel. „Obrátiv se Pán, pohleděl na Petra“ [L 22,56. 61; J 18,24n], když stál u ohně při dvoraně, kdežto on byl v soudní síni. Ploché střechy na domech bývá rozmanitě používáno. Suší se tam obilí, len, prádlo, fíky a hrozny; tam se navečer odpočívá, v noci spí [1S 9,25-26; Př 21,9]. Užívalo se jí k modlitbě i k modloslužbě [Jr 19,13; 32,29; 2Kr 23,12; Sof 1,5; Sk 10,9] i k nářku nad nebožtíkem [Iz 15,3; Jr 48,38]. Při slavnosti stánků se tam stavěly stánky. Bezpečnostní opatření na okraji bylo zákonem předepsáno [Dt 22,8]. Ve větších domech bývají zvláštní místnosti pro letní a pro zimní užívání [Jr 36,22; Am 3,15]. Podrobnější popis domu najdeš u Biče I, 169nn. *Palác.