Ochoziáš

Ochoziáš [hebr. 'ᵃchazjá = Hospodin se zmocnil].

1. Ochoziáš [2Kr 9,29], šestý král judský, syn Jehoramův a Atalie, dcery Amri, krále izraelského, vnuk Achabův. V 2Pa 21,17 slove Joachaz, v 2Pa 22,6 Azariáš. Když nastoupil vládu, bylo mu 22 let [2Kr 8,26]. Údaj v 2Pa 22,2 snad znamená, že O. byl nejprve spoluvládcem nemocného otce a že teprve ve 42 letech se stal samostatným králem. Byl pod vlivem své matky Atalie. Jeho příbuzenství s domem izraelským ho svedlo k tomu, že pomáhal svému strýci Joramovi, králi izraelskému, ve vojně s Hazaeelem, králem syrským v Rámot Galád. Joram byl v bitvě raněn a odjel se léčit do Jezreel. O. se navrátil do Jerusalema a po uspořádání svých věcí zajel do Jezreel, aby navštívil svého nemocného strýce. Jehu ho pronásledoval, dopadl ho v Samaří [2Pa 22,9]. Byv raněn při pronásledování lidmi Jehuovými, zemřel v Mageddo [2Kr 9,27] r. 842 př. Kr.

2. Ochoziáš, osmý král izraelský, syn Achabův a Jezabel, který nastoupil na trůn r. 854 [1Kr 22,40]. Jeho panování bylo krátké [pouze dva roky 1Kr 22,52]. Spojil se s Jozafatem, králem judským, k lodní výpravě pro zlato do *Ofir, ale lodi ztroskotaly v Aziongaberu. Ke druhé výpravě se Jozafat na pokyn prorokův nedal pohnout [1Kr 22,49n; 2Pa 20,35-37]. Ale ani v druhém podniku neuspěl. Moabští totiž odepřeli odváděti povinný poplatek 100.000 ovcí a 100.000 beranů s vlnou [2Kr 1,1; 3,5 sr. Iz 16,1]. Dříve než mohl Ochoziáš učiniti náležité přípravy k potřebnému tažení, přišel v Samaří k vážnému úrazu [2Kr 1,2]. Ve své nemoci vzýval Belzebuba, Mušího *Bále, boha akaronského, kterého vzývala také jeho matka. Chtěl poslati zvláštní poselstvo do filištínského města Akaron, aby ve svatyni Belzebubově byl učiněn dotaz po jeho zdraví. Ale prorok Eliáš ho odvrátil od tohoto úmyslu a oznámil mu, že brzy zemře [2Kr 1,2-17]. Nemoha sám úřadovati, přibral si svého bratra Jorama k vládě [2Kr 1,17; 3,1]. Rok nato se vzdal trůnu [853], a nepozdraviv se ze své nemoci, zemřel podle proroctví Eliášova.