Heslo
Proroctví
Proroctví ve smyslu předpověď [hebr. nᵉbú'á] ve 2Pa 15,8; Neh 6,12; ve smyslu prorocká kniha ve 2Pa 9,29 [sr. Zj 22,7.10]. Hebr. massá' [= výrok (Boží) o něčem nebo o někom] překládají Kral. jednak výrazem p. [Iz 14,28n], jednak *břímě [Iz 13,1], jednak pohrůžka [2Kr 9,25]. *Prorok.
V NZ má p. jednak význam předpovědi [1Tm 1,18; 14,14; sr. Sk 13,2; Zj 1,3; 22,19], jednak zvláštního obdarování [charismatu] Duchem svatým, jež činí člověka schopna „vykládat minulost a přítomnost a odhalovati pravdu Boží i pro budoucí časy“ [Goltz k Ř 12,6; 1K 12,10] k budování církve. „P. spočívalo ve slovech napomenutí a povzbuzení, promlouvaných ve vytržení ducha“; „šlo tu o pokyny a výstrahy, dané zvláštním vnuknutím Božím [sr. Sk 13,2; 21,11; Zj 1,10; 14,13; 22,16nn], i o jiná prohlášení vůle Boží, vdechnutá Duchem. Vždy však to byly projevy srozumitelné, vyjádřitelné jasnou mluvou a pochopitelné rozumem“ J. B. Souček, Výklad 1K, str. 148nn. Pavel cení p. nad mluvení jazyky a přeje věřícím, aby tohoto daru měli a užívali nejvíce [1K 14,1nn.22nn]. 1Te 5,20 varuje čtenáře, aby p-m nepohrdali. Neboť církev je „vzdělána na základ apoštolský a prorocký“ [Ef 2,20]. Že tu pisatel nemyslí na proroky SZ, nýbrž na proroky, žijící ve sborech, je patrno z Ef, 3,5: „Nyní zjeveno jest [tajemství Kristovo] svatým apoštolům a prorokům“. P. patřilo k základním známkám prvotní církve [Ef 4,11; 1K 12,28]. Ovšem, i pro proroky má Pavel napomenutí: p. musí být konáno úměrně k víře [Kral. „podle pravidla víry“ Ř 12,6], „podle míry obdarování Kristova“ [Ef 4,7; sr. 2K 10,13]. Vírou tu není míněno ustálenými slovy formulované křesťanské vyznání [regula fidei], nýbrž u víře přijaté zjevení vůle Boží [sr. Sk 21,11; Zj 2,17; 1Tm 4,1; Ef 3,5; 1Pt 4,11; 2Pt 1,21]. Proroci totiž mohli upadnout v pokušení, do přijatého zjevení vkládat své myšlenky a hrát úlohu proroka i tenkrát, když je Duch sv. nepudí [sr. Jr 23,21.32]. Proto Pavel ukládá sborům, aby „rozsuzovali“ prorocké výpovědi [1K 14,29; 1Te 5,19-21; 2Te 2,2]. Podle 1K 13,2 i nad p-m stojí láska. P-í bez lásky „není nic“. Jednou pak i p. přestanou [1K 13,8], protože jich nebude třeba, ale láska, to nejvyšší duchovní obdarování, má věčný charakter. *Prorok.