Izaiáš

Izaiáš [= spasení Hospodinovo či spíše: Hospodin spasí]. Prorok judský, pocházející z Jerusalema, kde strávil většinu života. Jeho otec Amos [nikoli prorok Amos; v hebr. je jméno proroka psáno odlišně, v přepise obě jména splývají] byl podle legendy vznešeného rodu. Měl snad proto velmi snadný přístup ke králi [Iz 7,1n] a pěstoval přátelství s vysoce postavenými úředníky a kněžími královského dvora [Iz 8,2]. Byl ženat [jeho manželka je označena jako prorokyně] a otcem několika synů, kterým dal symbolická jména, jež vyjadřují podstatu jeho prorockého poselství: Sear-Jašub [ostatkové obrátí se 10,21;7,3] a „K-rychlé-kořisti-pospíchá-loupežník“ [8,3]. Byl současník proroků Ozeáše a Micheáše. Vystoupil jako prorok asi 20 let po Amosovi v roce úmrtí krále judského Uziáše [(780) 769-737] a na rozdíl od Amose, který, ač z Judstva, prorokoval v Izraeli, a Severoizraelce Ozeáše, který se rovněž soustředil na severní království, obmezil svou činnost asi ponejvíce na Judstvo, i když časem prorokoval také proti ostatnímu Izraeli [Iz 9,7-10,4; 5,26-30; 17,1-10]. Dočkal se vlády ještě tří dalších králů judských: Jotama [736-733], Achasa [733-718] a Ezechiáše [718-689]. Celkem působil přes 40 let, nejméně až do r. 701 př. Kr. Nezastával žádného veřejného úřadu; svými prorockými slovy však zasahoval i do veřejných událostí a do mezinárodní politiky.

Své povolání za proroka popisuje v 6. kap. Bůh mu zjevil svou svatost, jež nenávidí hřích a vyžaduje bezpodmínečné plnění svého zákona. Poněvadž národ izraelský i judský proti této Boží svatosti hřeší [důkazem jsou útisk, sociální a mravní úpadek 2,6-4,1; 5,8-24; nevděčnost 1,3; 5,1-7; nedůvěra v Boží moc a spoléhání na velmoci Assyrii, Egypt 7, 4-9; 20; 30,1-5.15; 31,1-3; nedostatek pochopení, že to, co Bůh vyžaduje, nejsou oběti, ale spravedlnost 1,2-31], nemůže přijíti nic jiného než soud. Ten provedou okolní národy, neboť Bůh je také pánem všech králů a národů [1,2-7; 10,5]. A tak zvěstuje I. zkázu národa judského. Příčinu k vážnému vystoupení mu poskytla vláda slabého a bezbožného krále Achase, když přitáhl Rezin, král Syrský, a Pekach, král Izraelský, až k Jerusalemu [7,4-9]. Marně vyzýval Achase, aby spoléhal na Hospodina a nedbal na klamné rady svých ministrů [*Immanuel]. Jeho slova „neuvěříte-li, neostojíte“ [7,9] jsou namířena proti politickým nadějím a žádají oddanou důvěru v Hospodina. Když Achas v předstírané skromnosti odmítl znamení [7,10-12], zvěstoval Izaiáš pád jeho domu právě prostřednictvím Assyrie, na niž Achas spoléhal. I. zvěstoval vždy jasně Boží vůli do měnících se poměrů politických. Když za krále Ezechiáše povstala mezi Judskými strana, brojící proti poplatnosti králi assyrskému a radící ke spojenectví s Egyptem, vystoupil I. s největším důrazem proti ní a hrozbami snažil se krále odvrátiti od této politiky, jež se neptala na vůli Boží a spoléhala více na vnější sílu než na pomoc Hospodinovu [30,1; 31,1]. Stejně varoval před spojenectvím s králem babylonským proti Assyrii [29,9-15]. Když však rozdrážděný assyrský král Senacherib skutečně k Jerusalemu přitáhl a jeho služebníci popírali moc Hospodinovu [36,7.14-21], posiloval věrného Ezechiáše [37,6-7. 21-35]. Boží pomoc skutečně přišla. Senacherib odtáhl.

I. byl přísný karatel, podobně jako jeho předchůdce Amos. Povzbuzoval však krále i lid v těžké době obležení Jerusalema. Tato jeho činnost a mnohá proroctví o nadějné budoucnosti, která byla spjata s jeho jménem, učinila v pozdějším podání z I. proroka útěchy a radosti. Tak znali „knížete proroků“ Židé, a křesťané si ho váží, neboť v jeho knize nalézají nejvíce mesiášských zaslíbení. I. bývá považován za původce této mesiášské naděje (*Immanuel). I když ví, že pád říše judské je neodvratný [dokladem mu byl pád Samaří [Iz 28,1-4] a Azotu, Egypta a Ethiopie], přece jen věří, že ostatky lidu, které přečkají vichřici Božího hněvu, budou obyvateli nového Jerusalema [1,26-27] s Mesiášem [9,1-6]. I. měl též podobně jako jiní proroci své učedníky [8,16], kteří připomínali, po případě doplňovali jeho prorocké výroky. Pozdní pověst vypravuje, že za krále Manassesa byl I. rozřezán pilou v dutém stromě.