Přítel

Přítel. Podle Biblické konkordance [1933²] v níž však nejsou uvedeny všecky výskyty výrazu p. v Kral. textu, překládají Kral. slovy p., přátelé devět hebr. výrazů, nejčastěji ré‘a [30x], ’áhab [4x], go’él [7x], ’allúf [2x], chábér [1x], šé‘ér [1x], mᵉjuddá‘ [1x], ’íš šálóm [1x]. Hebr. ré‘a znamená příslušníka téhož kmene [1S 30,26], blízkého příbuzného [Dt 13,7; Jb 2,11; 16,21; Ž 35,13; 88,19; Př 17,17; 19,6; 27,10; Pís 5,1], milence [Pís 5,16; v Pl 1,2 se snad myslí na modly nebo nevěrné spojence], bližního [Př 6,1.3; Kral. však většinou v těchto případech překládají bližní, nikoli p., na př. Ex 20,16n; Př 3,28n; 24,28 a j.]. Stupnice přátelství je uvedena v Ex 32,27: bratr, přítel, bližní. Zvláštní význam měl výraz „p. králův“ [1Pa 27,33, sr. Gn 26,26; 2S 15,37; 16,16]. Jde tu patrně o titul nějakého úřadu [podobný titul je znám z egyptské a později syrsko-makedonské dvorní titulatury], i když to nevylučovalo úzké vztahy příbuzenské a citové [2S 16,17].

Hebr. gó’él označuje toho, jenž je jako nejbližší příbuzný zavázán výkupnou anebo jinou povinností [*Příbuzenství]: byl mstitelem vraždy svého příbuzného [Nu 35,12.19nn; Dt 19,6.12; Joz 20,3.5.9], musel vykoupiti pozemek, který jeho příbuzný byl nucen pro chudobu prodat [sr. Lv 25,25; Rt 4,4.6] a pod.

Hebr. chábér znamená průvodce, soudruha, tovaryše [Pís 8,13, sr. Kaz 4,10; Pís 1,7]. V pozdní hebr. znamenal chábér učitele Zákona, ale bez ordinace, anebo příslušníka náboženského kroužku, který usiloval o dokonalé plnění Zákona, tedy příslušníka „řádu“. Hebr. šᵉ'ér označuje pokrevně příbuzného [Lv 21,2]; mᵉjudda' [Rt 2,1] důvěrně známého; 'allúf [Př 16,28; 17,9] důvěrníka; 'íš šᵉlómî = muž mého pokoje, t. j. ten, jenž chová ke mně přátelství [Jr 20,10].

Nejbližší našemu pojmu p. jsou hebr. výrazy, utvořené ze slovesa 'áhab [= milovati; Př 14,20; 18,24; 27,6; Iz 41,8]. Bůh nazývá Abrahama svým p-em [Iz 41,8, sr. Jk 2,23]. K Mojžíšovi mluvíval, „jako mluví člověk s p-em svým“ [Ex 33,11; zde je užito hebr. ré'a].

V NZ jsou tak překládány výrazy filos, hetairos a syngenés. Našemu pojmu p-e odpovídá nejvíce řecké filos = milý, drahý, vzácný; milovaný, přítel. Ježíš je nazýván pem publikánů a hříšníků [Mt 11,19]; své učedníky nazývá přáteli [L 12,4; J 15,13-15], o Lazarovi prohlašuje, že je jeho a učedníků společným p-em [J 11,11]. Jan Křtitel je pro svou činnost nazýván p-em ženicha, t. j. Jan Křtitel měl čestnou úlohu připravit a přivést nevěstu do domu ženichova. Izrael je tu přirovnáván k nevěstě. Ženichem je Mesiáš [J 3,29]. Vyzývá-li Ježíš, abychom si činili p-e z „mamony nepravosti“ [L 16,9; Žilka: „Získávejte si přátele“], chce tím říci, že mamon, bohatství, jež je samo o sobě potřísněné hříchem a tvoří překážku při vstupu do Božího království, hodí se nanejvýš k dobročinnosti a tím k získávání přátel pro tento i budoucí život. Jk 4,4 varuje před přátelstvím světa, láskou k světu; kdo miluje *svět, je nepřítelem Božím.

Řecké hetairos odpovídá hebr. chábér. Označuje lidi, kteří mají navzájem závazný poměr. Tento poměr je porušen, jakmile jedna strana svůj závazek porušuje a nadto stojí na závazku druhé strany. V NZ je tohoto výrazu užito jen u Mt, a to vždy v oslovení. Pán vinice oslovuje jednoho z reptajících dělníků „příteli“ [Mt 20,13]; stejně král oslovuje toho, jenž byl pozván na svatbu, ale odmítl slavnostní roucho [Mt 22,12]. Vina oslovených spočívala v tom, že plnění závazků [odměna; pozvání k hostině] očekávali pouze od druhého; sami se však závazkům vyhnuli. U Mt 26,50 tak oslovuje Ježíš Jidáše. Vyjadřuje tím oboustranný závazek, který však Jidáš porušil. Je jistě příznačné, že i učedníci nikdy sebe neoznačovali tímto výrazem: znali vyvýšenost Ježíše Krista, věděli, co je milost. Proto se nazývali služebníky [otroky] Ježíše Krista a mezi sebou bratřími.

Řecké syngenés [L 1,58] znamená příbuzného rodem, sourodáka [sr. L 2,44; 14,12; 21,16; J 18,26 a j., kde Kral. totéž řecké slovo překládají výrazem příbuzný].