Strana

Strana, stč. = krajina [Iz 11,12; Jr 31,8 a j.], díl, část [Ex 28,27; Zj 16,19], skupina [Ex 18,16] a pod. Světové s-y byly určovány tak, že se člověk obrátil obličejem k východu slunce. Vpředu byl východ, za ním západ, jih představovala pravice, sever levice, takže hebr. výrazy kedem [= vpředu], 'áchôr [= vzadu], jámîn [= pravice] a s°mó'l [= levice] označovaly i světové strany. „Ode čtyř stran země“ – ze všech koutů světa [Iz 11,12; Jr 31,8; sr. 49,36]. S. půlnoční = sever [Ž 48,3], s. polední = jih [Ez 20,46]. „Kulhati na obě straně[y]“ = kolísati mezi dvěma názory [1Kr 18,21]. „Na s-u do jámy“ [Iz 14,15] = do nejzadnější části podsvětí [sr. Iz 30,33; 38,18], jež podle starověkých názorů mělo podobu cisterny [sr. Iz 14,19]. „Jeden každý svou sou půjde“ [Iz 47,15], doslovně z hebr. podle Duhma a Hegera: „Sám vrávorá každý přímo před sebe“ [sr. Ez 1,9] v bezhlavém úprku, takže není nikoho, kdo by pomohl. „Po své sě“ [Iz 56,11] = svou cestou, t. j. sobecky a svévolně [sr. Iz 53,6]. „Se s-y sebe“ = co se týče, vzhledem, kvůli [1S 10,16; Ko 2,16]. Jr 17,4 překládá Heger: „Z ruky své dědictví pustíš“. Žilka překládá F 4,15: „Žádná církev, kromě vás jediných, neměla se mnou společenství v účtu o příjmech a vydáních“ [Hejčl- Sýkora: „nezúčastnila se se mnou účtování příjmů a vydání“].