Země

Země, označení lidmi obydleného světa na rozdíl od nebe [Gn 1,1.28; 10,25; 18,18; 22,18; Mt 24,30] a moře [Gn 1,10], podle básnických představ SZ-ch upevněná na sloupech [1S 2,8; Jb 9,6; Ž 75,4], na moři a řekách [Ž 24,2; 136,6, sr. Ex 20,4]. Podle Ž 102,25; 104,5-9; Př 3,13; 8,29; Iz 48,13 má z. základy, které jí vybudoval a rozměřil Bůh. Jindy se myslí z-í prsť, zemina [Gn 11,3; 27,28; Ex 20,24; Ž 104,13; Dn 12,2] anebo určitá část obydleného světa [Gn 11,1; Mt 9,26.31; Mk 15,33 a j.] bez označení [Gn 12,1] anebo s označením jména [Mt 2,6; 4,15 a j.]. Často se v bibli mluví o zaslíbené z-i, i když přívlastek zaslíbený bývá všelijak opsán [Gn 28,13n; Joz 1,6; Ž 37,9.11; Iz 60,21; Žd 11,9]. Někdy má z. význam světa jakožto jeviště lidských dějin [Mt 5,13n; Mk 2,10; L 5,24; 12,49.51; 18,8; 21,25; J 17,4]. ‚Nebe a z.‘ [a moře] je staroorientálním označením *světa [Gn 1,1]. Bůh stvořil nebe i z-i i moře [Ex 20,11; Ž 146,6; Sk 4,24; 14,15; Zj 10,6; 14,7], ale podle Mk 13,31 nebe a z. pominou [sr. Mt 5,18; L 16,17; Žd 1,10n; 2Pt 3,7.10; Zj 21,1]. Bůh stvoří nové nebe a novou z-i [Iz 65,17; 66,22; 2Pt 3,13; Zj 21,1]. Neboť z. je stvořením, s nímž Bůh může nakládat podle své svrchované vůle [Za 4,14; Mt 11,25; L 10,21; Sk 17,24]; je Božím majetkem [Lv 25,23; 1K 10,26; Ž 24,1, sr. 50,12]. Bůh stvořil vše skrze Krista a pro Krista [Ko 1,16], jemuž byla dána svrchovaná moc na nebi i na z-i [Mt 28,18, sr. Dn 7,14]. Podle Iz 66,1 nebe jest stolicí Boží, z. podnoží jeho noh [sr. Mt 5,33nn; Sk 7,49].

Poněkud jiný význam mají výrazy nebe a z. tam, kde z. stojí v protikladu proti nebi jako něco nižšího a nedokonalejšího; něco, co podléhá hříchu [Gn 3,17; Mt 6,19n; Mk 2,10; Zj 17,5] a smrti [1K 15,47]. A přece nebe i z. spolu souvisí: na z-i se má uskutečňovat vůle Boží jako na nebi [Mt 6,10; sr. L 2,14] a rozhodnutí Kristových učedníků, učiněná na z-i, mají platnost i v nebi [Mt 16,19; 18,18]; jejich modlitby na z-i jsou vyslýchány na nebi [Mt 18,19], Mnohá pak zařízení na z-i jsou podobenstvím nebeských věcí, předobrazů [Žd 8,1.4n; 12,25].

Kristus je vykupitelem proto, že není ze z., ale s hůry [J 3,31; 1K 15,47]. On sestoupil do ‚nižších oblastí z‘.[Ef 4,9n, sr. F 2,7n] a proto také vystoupil vysoko nade všecka nebesa, vyvýšen ze z. [J 12,32]. Bůh mu dal jméno nad každé jméno, aby v jeho jménu klekalo každé koleno, i těch, kteří jsou na nebi, i těch, kteří jsou na z-i, i těch, kteří jsou pod zemí [F 2,10], t. j. všech duchovních bytostí ať božských nebo jiných [1K 8,5, sr. Zj 5,13], Ježíš Kristus přišel, aby odpouštěl hříchy na z-i [Mk 2,10]. Ti, kteří v něho uvěřili, jsou ‚vykoupení ze z‘ [Zj 14,3] a jsou na z-i už jen ‚hosté a příchozí‘ [Žd 11,13, sr. Lv 25,23; 1Pa 29,15; Ž 39,13; 119,19; F 3,20], kteří pečují o svrchní věci, ne o zemské [F 3,19], a umrtvují své zemské údy [Ko 3,2.5] a varují se zemské moudrosti [Jk 3,15]. Nyní sice přebývají v zemském stánku [2K 5,1], ale jsou jisti, že je jim připraven věčný příbytek v nebesích. Nyní mají porušitelné zemské tělo, ale jsou jisti, že je jim připraveno neporušitelné nebeské tělo [1K 15,40nn]. *Nebe, nebesa. *Peklo. *Svět. ‚Přísahat skrze z-i‘, viz *Přísaha.