Nyní

Nyní. Toto příslovce času ve smyslu teď, v přítomnosti [Nu 24,17; 1Kr 2,26; Ž 119,67; Kaz 1,9] v protivě proti minulosti [Iz 48,7] a budoucnosti [nynější proti budoucímu Ř 8,18] ztrácí namnoze svůj časový význam a může býti užito jako spojky ve smyslu „a tak tedy“, „nuže tedy“ [Jk 5,1; Sk 4,29; 5,38; 20,22.25; 22,16], „tedy“ [Sk 16,36; 23,15 sr. 2Kr 18,20] nebo „protož“ [1K 14,6], „aj“ [1Te 3,8; snad i L 11,39]. N. v 1K 13,13 má téměř význam „ale“ [přes všechnu pomíjitelnost a nedokonalost všeho pozemského zůstávají víra, naděje, láska], nikoli časový [ve smyslu: pro tento stávající čas]. Kraličtí také řecké výrazy nyn a arti překládají různě.

NZ n. má však také hlubší význam. Vedle prostého n. ve smyslu teď, právě, nedávno [Mt 26,65; J 8,52; 11,8; 21,10; Sk 7,52; sr. Ex 9,15; Joz 5,14], pro tento čas [Ř 11,31] může být n. označením Boží rozhodující hodiny, v níž zasáhl do dějin buď milostí nebo soudem [sr. Jr 4,12]. Toto rozhodující n. nastalo příchodem Ježíše Krista a zvláště jeho smrtí a zmrtvýchvstáním [Ř 5,9; 16,25n; Ko 1,21n; 2Tm 1,10; Žid 9,26], kdy se člověk musí rozhodnout buď pro Krista nebo proti němu [Ř 11,30; 1Pt 2,15 sr. Ř 11,31]. Je to doba utrpení, ale současně oslavení Kristova [J 13,31, sr. 17,5; 16,5; 17,13], přechodná doba mezi prvním a druhým příchodem Kristovým, v níž žijí křesťané. A právě proto, že je to doba přechodná, v níž doposud Kristu není poddáno všecko [Žid 2,8], dotýká se jí ještě to staré se vším utrpením [Ř 8,18 sr. 3,26; Mk 10,30 sr. L 6,21.25; 18,29n; J 16,22 sr. v. 20; 2K 4,17; 1Pt 1,6n], ale také to nové, k němuž všecko směřuje. Ještě působí ďábel [Ef 2,2, sr. Ř 11,31; 2K 3,14; J 8,52], ale vítězství Kristovo je nepochybné [2Te 2,6-8]. Pro tuto dobu je třeba se vyzbrojit [L 22,36]. Ještě nevidíme Krista [1Pt 1,8], poznáváme jen matně jako v zrcadle [1K 13,12], ale je to doba, která ještě dává možnost obrácení k Bohu [Sk 17,30; Ř 13,11] a podstatně se liší od toho, co bylo v minulosti, takže Pavel může mluviti o protikladu tehdáž: nyní [Ga 4,29; Žid 12,26, sr. 1Pt 3,20n]. Jde tu o nový poměr k Bohu [Ř 11,30n; Ga 4,8n; Ef 2,12; Ko 1,21n], z něhož plyne nový život nikoli už v *otroctví hřícha [Ř 6,20] a pod Zákonem [Ř 2,21; 7,1.6], ale ve spravedlnosti [Ř 3,21; 5,9], ve svobodě od hříchu [Ř 6,22] a v novotě ducha [Ř 7,6], jež vede k svatosti [Ko 1,21n]. Je to stejný div u bývalých pohanů [Ko 3,7n sr. Ef 2,1nn] jako u bývalých Židů [Ř 6,21n]. Toto kristovské „nyní“ znamená i zdroj nového duchovního poznání [od věků skryté tajemství bylo zjeveno Ř 16,26; Ef 3,5; Ko 1,26n; moudrost Boží oznámena Ef 5,10], jež převyšuje i nedokonalé zjevení SZ [Ef 3,5]. Je to poznání podle ducha, ne podle těla [2K 5,16], umožněné tím, že Bůh vyšel vstříc člověku proměňujícím poznáním, činem lásky [„jste poznáni od Boha“ Ga 4,8n]. Teprve teď se lze modliti v duchu a v pravdě [J 4,23], teprve teď lze dosáhnouti vzkříšení z mrtvých [J 5,25], teprve teď lze viděti Boha [J 14,7]. Ovšem, toto vlomení nové skutečnosti do světa může vést i k zatvrzení [J 8,52; Mt 26,65] a soudu [1J 4,3; J 12,31 sr. J 3,19].

Toto NZ „nyní“ má různé stupně intensity: Petr n. zatím nemůže jít za Ježíšem [J 13,36n], učedníci n. ještě nedovedou pochopit mnohé [J 16,12.25; 1K 3,2], ale n. je blíže spasení [Ř 13,11n], takže apoštol může rozeznávat mezi dříve a nyní ve vlastním životě [Ga 1,23; 2K 5,16] a ovšem i v životě těch, kterým píše dopisy [Ř 5,9; 6,22; 7,6; Fm 11, sr. 1Pt 2,25]. Ale právě pro přítomnost této nové skutečnosti může Pavel vyzývat k usilovnějšímu vzrůstání jejích darů [Sk 17,30n; Ř 6,19; 7,6; Ko 3,8, sr. 2Pt 3,18; 1J 2,28], než přijde nová skutečnost, nové „nyní“ [1J 3,2] při posledním soudu [Ř 5,8n], kdy vítězstvím nad „žalobníkem bratří“ [Zj 12,10n] bude zrušeno mezidobí, v němž křesťané doposud žijí [Ř 8,18; 2Pt 3,7.13].