Příbytek

Příbytek. Hebr. výrazy, jež Kral. překládají p., ukazují celý vývoj bydlení lidu izraelského od *stanu až po *pevnost a *dům. Pobyt ve stanech připomínají výrazy 'ohel [2Kr 14,12; Jb 12,6] a miškán [Ex 26,1; 40,34.38; Lv 26,11; Nu 1,50; 24,5; Ž 46,3; 49,12; 74,7; 84,2; 87,2; 132,5; Iz 32,18; Ez 37,27]; pobyt na poušti připomínají výrazy náve, nává = pastvisko, luh, na němž se nomádi dočasně usadí k odpočinku [Jb 5,3.24; 8,6; Ž 83,13; Př 3,33; 21,20; 24,15; Iz 34,13; Jr 31,23]. Hebr. tírá označuje stanové ležení kočovníků, chráněné navršenými ohradami kamenů [Ž 69,26]. Hebr. megúrá znamená buď shromaždiště, zásobárnu nebo dočasné bydliště v cizině, v níž člověk požívá ochrany [Ž 55,16]. Pevnější, trvalejší bydliště, sídliště je označeno výrazy móšáb [Ex 10,23; Lv 23,3; Nu 24,21; Ž 33,14], má'ón [Dt 26,15; 2Pa 30,27; Ž 68,6; 90,1; 91,9; Za 2,13], me'óná [Jr 21,13], mákón [Iz 18,4]. Hebr. rébes znamená doupě, pelech [Jr 50,6], málón noclehárnu [2Kr 19,23]. V přeneseném smyslu se mluví o p-u Božím výrazy má'ón [Dt 26,15; 2Pa 30,27; Ž 68,6; 90,1; Za 2,13], jášab [= bydleti, Ž 33,14], mákón [Iz 18,4], miškán [Ž 74,7; 84,2; 132,5; Ez 37,27], navé [Jr 31,23] a ovšem i bajit = dům [1Kr 6,16]. Bůh slíbil, že vzdělá svůj p., t. j. že bude bydliti uprostřed svého lidu [Lv 26,11; Ez 37,27]. Stánek úmluvy byl dočasný p. Boží [Ex 40,34.38; Nu 1,50] stejně jako město Boží [Ž 46,5].

V NZ je výrazem p. [řecky hyperóion] označena plochá střecha domu, na níž byla obyčejně zbudována lehká komůrka, Sk 1,13, sr. 2Kr 23,12 nebo dvorec, venkovský dům [řecky epaulis, Sk 1,20; Ž 69,26]. Řeckého moné [= pobyt, bydliště, místo pobytu] je užito u J 14,2.23. Někteří vykladači se domnívají, že tu jde o vliv iránského náboženství, které vniklo do pozdnějšího židovství a přetvořilo SZ představy o še'ól-u [*Peklo]. Spravedliví podle tohoto názoru buď jen projdou še'ól-em do *ráje anebo jdou přímo po smrti do nebeského světa [sr. L 16,22; 23,43], kde jsou zřízena místa pobytu v koncentrických kruzích kolem Božího trůnu. Origenes vykládá výraz p. u J 14,2 jako zastávky duše na cestě k Bohu. Ježíš tímto slovem chce spíše naznačiti trvalé, věčné přebývání u Boha na rozdíl proti pomíjitelnému a zatímnímu, přípravnému pobytu na zemi. V nebesích bude věřící trvale zůstávat právě tak, jako Kristus s Bohem bude trvale zůstávat ve věřících už za jejich pozemského života [J 14,23, sr. v. 17; Ex 25,8; 29,45; Lv 26,11; Ez 37,26n; Zj 21,3. 22n]. Příznačné pro Jana je, že tuto trvalou přítomnost Kristovu neomezuje toliko na církev, ale soustřeďuje ji i na jednotlivce.

Podle 2K 5,1 je lidské tělo stanem, který může býti stržen [sr. Iz 38,12; 2Pt 1,13n]; avšak věřící se nemusejí ničeho obávat, protože je jim připraven dům od Boha, zhotovený nikoli rukama, nýbrž věčný v nebesích [sr. Mk 14,58]. Církev ovšem je také Boží stavba [1K 3,9, kde Kral. mají „vzdělání“, Ef 2,21, kde Kral. mají „stavení“ za řecké oikodomé], jejímž úhelním kamenem [*Hlava úhelní] je Kristus a *apoštolové a *proroci jsou základem. Do této stavby jsou spolu vbudováni také věřící, takže všichni rostou v p., bydliště Boží [Ef 2,22] na rozdíl od p. ďáblů [Zj 18,2], jímž se stane Babylon [sr. Iz 13,21n; Jr 50,39; Sof 2,14].

Ju 1,6 praví o andělích, kteří opustili sobě svěřený p. a tím i strážní úkol v nebesích [knížetství], že jsou chováni k Božímu soudu. Pisatel tu navazuje na knihu Enochovu [12,4]. Enochova kniha tu myslí na Gn 6,2. Tito padlí andělé byli pokládáni za původce kouzelnictví, nemravnosti a různých ďábelských kultů. *Přebývati.